strougy

Vzít monumentální bichli rozměrů Bídníků a převést ji na filmové plátno tak, že se podaří vystihnout jejího ducha, to je umění. Uměním, ač jiného druhu, je také vykuchat z ní veškeré důležité dějové body a přitom se k ní nepřiblížit ani na píď. Síla knihy netkví v dějové linii ani v nějaké té kritice nespravedlivého společenského řádu, její skutečná síla leží v odbočkách od děje, v zdánlivě nepodstatných líčení alá popis bitvy u Waterloo, v mnoha vedlejších postavách, jejichž vliv na hlavní příběh je minimální, v makabrózních pasážích, které s uličnictvím brakové literatury pomrkávají na čtenáře a připomínají mu, že čtení je taky (nebo hlavně?) o zábavě. Nic z toho se zde nenachází, místo toho se Hossein puntičkářsky soustředil na to, aby vynechal co nejméně zastávek Valjeana na cestě z galejí až k závěrečnému konci a to stylem, že většina filmu spíš připomíná ilustraci k vydání určenému pro žáčky prvního stupně základní školy. Většinu doby to navíc šustí papírem takovým způsobem, že jakoukoli scénu, která k vyprávění používá vyloženě filmových prostředků (třeba stylově neoriginální bitva na barikádách), jsem hltal s nenasytností alkoholika, co si dává své první ranní pivo. Jest vtipné, že to, co se tak Hosseinovi podařilo vystihnout nejlépe, byla unylost Cosetty (zlatá Eponina, ta je v kontrastu s ní čistou esencí pořádné ženské a dal bych ji před C. přednost tisíckrát), otravnost Maria a vůbec unylost celé jejich milostné linie, což je ovšem nejspíš nějaké dobové klišé, jelikož při nedávném čtení Hraběte Monte Crista jsem na podobnou uvzdychanou lásku narazil taktéž. To je ovšem na podobně ambiciózní dílo poněkud málo a jako takové vidím jeho účel pouze v tom, že nějaká uvědomělá a líná paní učitelka tím může zabít pár vyučovacích hodin, kdy to pustí žákům místo toho, aby jim musela o Bídnících vykládat s vědomím, že většina z nich se ke knize nepřiblíží ani omylem.

Nudný snímek, kde tlustý, otravný kluk zjišťuje, jak je fajn býti kovbojem a nezajímavý a pro film zcela zbytečný vrah morduje turisty. Naprostá ztráta času, která se nehodí ani jako obrazový doprovod k nočnímu popíjení piva, to už je zábavnější koukat na teleshopping.

Nepříliš vynalézavá sovětská adaptace klasické pohádky vyznačující se večerníčkovým feelingem, odfláknutou scénou čaje o páté a bohužel rozporuplnou animací nedosahující kvalit obvyklé u tehdejší sovětské animované produkce, viz například díla Norshteina či Chitruka. Slabé 3*.

Logikou děje či psychologií postav se Fulci v L'aldile zrovna nezabýval, místo toho už od začátku sevíruje ďábelsky hrůznou atmosféru tvořenou zejména nejistotou, co je realita a co pouhá halucinace hlavní postavy a neskutečně sugestivními scénami, při kterých se mi chtělo odvrátit hlavu od obrazovky a schovat se pod peřinu. Geniální horor.

Téma sice ohraný, ale když on ten zamilovaný náklaďáček byl tak zoufale sladký a jeho tančení okolo růžového autíčka tak roztomilé, že mu nešlo nedržet palce.

Mystifikační dokument, kde je ovšem následovník Nikola Tesly Robert Golka a jeho projekt elektřiny zdarma přístupné pro všechny využit čistě jako prostředek pro kritiku kapitalistického systému, znázorněného hamižným Energy Czarem v podání Williama S.Burroughse(!!!), který ignoruje snahu o zlepšení životních podmínek všech obyvatel a na jejich úkor preferuje obohacení několika mála bezskrupulózních jedinců. Čistá zajímavost, bluesově laděné songy ve stylu Toma Waitse složil John Giorno. Lepší 3*.

Filipínská pohádka z 80. let, to není zrovna zážitek, který by si člověk dopřával často, dle Kamakalawy si ovšem troufnu tvrdit, že zase není o co stát. Přitom úvod je vcelku slibný, rozjíždí se to ve slušném tempu a je to plné zábavných momentů, kdy se bohové dohadují ohledně hygieny, gladiátorské zápasy jsou plné vtipné choreografie a vrcholem je ironicky potměšilá oběť pro ženu, co měla tři manžely, kteří s ní byli tak šťastní, že do roka vždy zemřeli. Podobné situace ovšem bohužel časem až na drobné výjimky naprosto nesedící k žánru pohádky (ke stromu připoutaný chlap křičící:“Já to neudělal. Vážně ne.“ Chvilku pauza „Vážně jsem myslel, že je jí víc než jedenáct...“) vymizí a stane se z toho obyčejná pohádka o jednom chrabrém a šikovném muži z lidu, co zachraňuje chudé poddané z vykořisťovatelské nadvlády tlustého a proradného pána. V závěru pak je navíc kromě celou dobu zmiňovaného ekologického poselství film doplněn o specifickou kosmologii, která kombinuje stvoření světa z Bible doplněné o panteismus a určité lokální odlišnosti (ovšem čert ví, titulky byly poněkud selektivní a občas ignorovaly celé dialogy), a kdy problém se světem, který je nyní v chaosu a nepořádku, plní se lidmi a zbylí bohové se perou mezi sebou, vyřešen jednoduše a prostě: absolutním odkouzlením světa. A pak může přijít tradiční pohádkový konec, kdy se vše v dobré obrátí, nový pán zruší daně a clo a všichni žili šťastně až do smrti. Nu, zážitek to byl vskutku netradiční, ovšem též nepříliš zábavný. Avšak aspoň vím, jak si na Filipínách dříve představovali elfy...

Ničím nevynikající, ovšem ani neurážející pokleslá historka, jež se do paměti otiskne maximálně tak výcvikem černé magie (dívčinka musí metat salta na vrcholku hory nahatá, přičemž pozadí zabírá obří měsíc v úplňku) a občas nápaditými rekvizitami v čele s kolíbkou zavěšenou na dvou solidně rostlých hadech, kteroužto scénu by někteří zdejší jedinci (kuck, kiddo, kuck) dozajista ocenily. Slabší 2*.

Tattoo se dlouho daří zdařile kamuflovat, že se nejedná o nic více než o standardní thriller podobající se pozdější a ve výsledku zábavnější Misery nechce zemřít, jen s určitými "regionálními" změnami. Bruce Dern představuje svou verzi šílené fanynky zdatně, spíše než jako děsivý psychopat působí většinu času spíše jako politováníhodný relikt jiné doby, plný zásad o lásce jako privátní záležitosti a plný studu z erotiky, o to víc zamrzí momenty, které se ho do tradiční škatulky snaží zařadit (návštěva peep-show a pozdější voyerismus). Film si i tak ale krade pro sebe, neboť ústřední tématika tetování, ač atraktivní, tu velký prostor nemá, objekt posedlosti zase postrádá větší vykreslení, což poněkud oslabuje celou závěrečnou sekvenci, kdy určité momenty mi ne vždy úplně nekorespondovaly s tím, jak jsem její postavu vnímal. Plus za stylově ušmudlané město, které dobře podporuje zasmušilou atmosféru, mínus za úplný závěr, kdyby toho úplně posledního kroku nebylo, byl bych spokojenější. Slušné 3*.

Jeden z mála filmů se zdravým přístupem k automobilismu.