strougy

Apokalyptický western? Náboženské podobenství? Mytologický příběh o iniciační cestě hlavního hrdiny za poznáním sebe sama? Nesmyslný trip zfetovaného režiséra? A nebo taky možná něco jiného... Podivný film pana Jodorowskyho, který nedává žádný klíč k rozšifrování děje a tak se pochopení snímku stává záležitostí každého jednotlivce, který si na základě svých filmových a mimofilmových znalostí vytvoří vlastní, zcela subjektivní obraz toho, co právě viděl. Postmoderna ve filmovém hábitu.

Sic to trpí některými neduhy tak typickými pro avantgardu, například ta častá nutnost veškeré monology do kamery vykřičet, prvek, který mi vždy leze značně na nervy, tak jako trefné vystižení dekolonizace Afriky a následné postkoloniální doby mi to přišlo, i s přihlédnutím k mým značně omezeným vědomostem, velmi výstižné.

La Nouvelle Vague meets hippies. Rozverné, lehce anarchistické, vnitřně nesourodé a co se týče nějaké výpovědi, tak i dosti zmatené. Občas to ze sebe vydoluje vtipnou glosu („Ženy si pamatují pouze ty muže, se kterými spaly“), čas od času i nějaký ten vtípek a to vše podbarvuje výtečná psychedelická hudba od The Churchills. A hlavní hrdinka je kočka, vrr.

Sebereflexivní úvaha o nahotě ve filmu zaujala, hlavní hrdinka mě okouzlila (roztomilounká, ach...), erotické podtexty podnítily představivost a scéna s mužem s panenkami vyděsila víc než se většině hororů kdy povedlo. Jednou tento textík přetvořím v něco intelektuálně hodnotného, nyní jsem pod vlivem poetiky snímku oněměl...

Pomalá, až na závěrečné vesnické pnutí nevzrušivá rekonstrukce jedné vraždy, která ke své škodě místo lineárního vyprávění zmateně přeskakuje v čase a nedovoluje tak člověku lepší vcítění se do příběhu. Takto koncipovaný příběh pak ovšem nenabízí žádné morální otázky ani své postavy nesoudí, nýbrž pouze neemotivně zobrazuje jednotlivé fáze následující po vykonaném (a ve filmu nezobrazeném) činu. To spolu s nevysvětlenou motivací hlavních postav představuje naopak pro vyznění filmu výrazný plus, což navíc podtrhuje i působivá závěrečná scéna, která místo odpovědí ještě více diváka znejistí. Zajímavá je určitá podobnost s o dva roky starším rumunským snímkem Reconstituirea, která ve mně zanechala otázku po možné Angelopoulosově inspiraci. Lepší 3*.

Sympatický, ovšem kvalitativně nepříliš vyrovnaný povídkový film na motivy raných povídek Antona Pavloviče Čechova. Nezáživnost první (Ot nechego delat) a poslední povídky (Predlozheniye), obou režírovaných Sergei Solovyovem, bohatě vyrovnávají zbylé dva příběhy. V pořadí druhá, Nervy od Alexandera Sheina, představuje vtipně pojatou a povedeně vypointovanou historku o chlapíkovi, který nemůže v klidu usnout po večeru stráveným vyprávěním děsivých historek a provozováním spirituálního kroužku s přáteli, následující a zároveň nejpovedenější povídka, Mstitel od Andreie Ladynina, výborně využívá formu klasické grotesky u představ různých druhů pomsty, které by rád zhrzený manžel provedl nevěrné manželce a jejímu šamstrovi. Jako film na zkrácení dlouhého odpoledne to celkem fungovalo a tak v rámci možnosti hodnotím za lepší 3*.

Půvabné dívky nosící krásné minišatičky jsou hlavní devizou filmu, jelikož díky nim je to aspoň z „estetického“ hlediska lahodný pohled pro oko. Závěrečná přestřelka, trefně uživatelem Pafl přirovnána k Limonádovému Joemu, má i díky poslední konverzaci náběh na kultovní status a i díky ní jsem chvilku zauvažoval o vyšším hodnocení. To by ovšem jinak sledování filmu nesměla být tak strašná otrava, že se u toho člověk prokouše nudou skrz nehty pomalu až na kost. Navíc hlavní hrdina je extrémně nesympatická vyžírka, díky čemuž nechápu, proč by kvůli němu měla jakákoli dívka měnit zásady a životní styl. Takže hodnocení ponechám tak, jak je. Jo, a k feminismu to má asi tak stejně blízko jako Transformers k fenomenologii...

Bezesporu výborný film nabízející zajímavý příběh, vtipné dialogy a kvalitní herecké výkony. Ovšem mě, jakožto milovníka klasických příběhů od Conana Doyla, silně iritovaly určité změny u charakteru Holmesova bratra a tak i přes veškeré výše zmíněné klady nemohu dát více než tři hvězdy. Pro jondzavid: Sherlock užívá kokain v dobách, kdy nemá žádný případ i v klasických příbězích a není to tedy žádný originální nápad scénáristů.

Docela zábavný film o tom, kterak si spravedlivý černý šerif přes veškeré překážky získá respekt a úctu obyvatel jednoho malého městečka. Svým poselstvím samozřejmě politicky zcela tendenční, ale má to příjemné postavy, kde vyniká zejména rázovitý starý starosta, co nechce mít žádné pletky s Washingtonem a nesnáší hlodavce na své zahrádce, příjemnou atmosféru a díky slušnému tempu to uteče jako voda.

Čas od času je milé vidět starosvětsky laděnou pohádku, která nemá zapotřebí ubíjet diváka záplavou akčních či přitrouble humorných scén, ale v poklidně plynoucím příběhu dokáže prezentovat morální poselství i edukační rozměr v podobě zábavné i pro staršího a vzdělanějšího diváka. Když se to pak dokáže podpořit ucházející animací a vhodně zvolenou, lehce do jazzu řízlou hudbou, je o slušnou zábavu postaráno. Silné 3*.