Semejnoje sčastě
Recenze (3)
Sympatický, ovšem kvalitativně nepříliš vyrovnaný povídkový film na motivy raných povídek Antona Pavloviče Čechova. Nezáživnost první (Ot nechego delat) a poslední povídky (Predlozheniye), obou režírovaných Sergei Solovyovem, bohatě vyrovnávají zbylé dva příběhy. V pořadí druhá, Nervy od Alexandera Sheina, představuje vtipně pojatou a povedeně vypointovanou historku o chlapíkovi, který nemůže v klidu usnout po večeru stráveným vyprávěním děsivých historek a provozováním spirituálního kroužku s přáteli, následující a zároveň nejpovedenější povídka, Mstitel od Andreie Ladynina, výborně využívá formu klasické grotesky u představ různých druhů pomsty, které by rád zhrzený manžel provedl nevěrné manželce a jejímu šamstrovi. Jako film na zkrácení dlouhého odpoledne to celkem fungovalo a tak v rámci možnosti hodnotím za lepší 3*. ()
Rodinné štěstí je filmovou adaptací čtyř povídek niterného ruského spisovatele Čechova třemi sovětskými filmovými tvůrci na počátku jejich kariér. Poetika těží z esteticky uspořádaných obrazových kompozic, vybuzení intimity i ironicky zdravého a rozverně koketujícího škádlení. V titulcích uvedený Sergej Alexandrovič Solovjov režíroval dvě povídky, první a poslední. "Není co dělat" se může pochlubit poetickým vnímáním života a cynickou touhou obohatit nepříjemný poklid spořádaného rodinného života. Zaujme znuděný a ze svého manželství poměrně rozmrzelý ctihodný notář Nikolaj Andrejevič Kapitonov (Vjačeslav Tichonov), jeho opomíjeně flirtující manželka Anna Semenovna Kapitonova (Alisa Frejndlich) a také vychovatel jejich malých dítek, student techniky a romantický idealista v trýznivých rozpacích svého dosavadního života Ivan Šupalcev (Nikolaj Burljajev). Druhou povídkou od Solovjova jsou "Námluvy", považuji je za povedenější, než Fričovu českou podobu. Žádost o ruku nemůže dostat absurdnější průběh, když se do popředí dostává sousedská hašteřivost a prestiž soutěžení. V poeticky karnevalovém obžerství potěší ctihodný nápadník Ivan Vasiljevič Lomov (Georgij Burkov), jeho halasně bodrý a zámožnější soused Stěpan Stěpanovič Čubukov (Anatolij Papanov) a jeho mladá a do vdavek již dychtivá dcerka Natalja Stěpanovna (Jekatěrina Vasiljeva). V pořadí druhou povídku, "Odvaha", režíroval Alexander Samujlovič Šejn. Sarkastická rozvernost přivádí manželskou harmonii ke krachu prostřednictvím strachu. Zaujme strašidelnými příběhy a spiritistickou seancí vyděšený Dmitrij Osipovič Vaksin (Nikolaj Gricenko), ctnostná německá guvernantka rodiny Rosalia Karlovna (Lydia Sucharevskaja) a Vaksinova rozhněvaná manželka (Rajsa Kurkina). Třetí povídku "Mstitel" natočil Andrej Ivanovič Ladinin. Dychtivě hravý sarkasmus si v soukromých představách pohrává s procitnutím ze stavu šťastného manželství. Potěší zde zhrzený muž Fedor Fedorovič Sigajev (Andrej Mironov), jeho nevěrná žena (Alla Budnickaja), její milenec (Alexandr Orlov), z mileneckých střeleb nadšený prodejce střelných zbraní (Valentin Gaft), snový žalobce (Georgios Sovčis) a snový obhájce (Igor Jasulovič). Rodinné štěstí je poetické zpracování niterných pocitů člověka. Jemný ironický nadhled filmu s natěšeným úsměvem vládne, přestavuje představy partnerské harmonie a manželského soužití. Tento druh filmová poezie s hravým odlehčením a způsobným vychováním mě vždy velmi příjemně potěší. Láska člověka je nejpřirozenější poezií života. ()
Dnes působí jako cvičení stylu, které Solovjov povýšil na svébytnou poetiku od filmů Když skončilo dětství a Spasatěl. ()