strougy

Překvapivě kvalitní hororový kousek využívající obvyklá schémata tolik vlastní třeba dílům E.A.Poea či Sheridana Le Fanu. Dům s tajemnými zákoutími, ve sklepě se pohybující cosi děsivého, rodina, kde evidentně ve vztazích něco skřípe, chamtivost a pod povrchem bublající šílenství, vyvěrající pouze v krátkých okamžicích... Nakonec mě překvapila i pointa, kdy mnou očekávaná varianta dostala zajímavou úpravu a já se tak v Eye of the Cat dočkal výborné podívané, která mě zahřála na duši i přítomností spousty těch nejkrásnějších stvoření, co chodí po planetě, koček.

Velmi špatný a v mnoha ohledech nechtěně vtipný pokus o horor, kde vystupuje egyptská princezna obdivující moderní šaty a nechápající šatny oddělené podle pohlaví, hekající mumie s jedním okem, dle záběru levým či pravým, a nešťastný egyptolog, který se díky kletbě mění v šakala (regionální verze lykantropie), co vypadá jako jeden z Cibulkových medvědů v špatně padnoucím obleku. "Kvalitu" filmu navíc podporuje hudba znějící jednou jako z komedie, podruhé jako z westernu, ale vždy se absolutně nehodící ke scénám, které by měla podkreslovat. Poněkud netradiční zážitek, bez něhož bych se s klidem na duši obešel.

1. sezóna: The Dead Man (Douglas Heyes): Předvídatelná, ovšem i tak vcelku povedená adaptace povídky Fritze Liebera o doktorovi, pacientovi schopném měnit tělesný stav pouze silou mysli a jedné malé žárlivosti, která může mít nedozírné následky. 3/5. The Housekeeper (John Meredyth Lucas): Předvídatelnost je bohužel znakem i druhé povídky, ve které muž nabídne staré a ohavné ženě nabídku, která se neodmítá. Místo aspoň určité gradace či náznaku děsivé pointy z první části se zde člověk dočká pouze nemastného, neslaného konce laděného spíše do černého humoru, který sám o sobě ovšem utahanou povídku zachránit nedokáže. 1/5. Room with a View (Jerrold Freedman): Chytrá a ve výsledku i velmi vtipná epizoda o ochrnutém muži, který se značně vynalézavě rozhodne učinit přítrž nevěře své ženy. 4/5. The Little Black Bag (Allen Reisner): Co se stane, když dva bezdomovci, z nichž jeden je shodou okolností bývalý doktor, naleznou v popelnici lékařskou tašku z budoucnosti, schopnou léčit rakovinu a jiné, v té době neléčitelné nemoci? Správně, lidstvu to nijak neprospěje... Ucházející epizoda, která nepřekvapí, ale minimálně kvůli tupějšímu z dvojice hrdinů dokáže i slušně pobavit. 3/5. The Nature of the Enemy (Allen Reisner): Geniální pointa vytáhne do té doby pouze slušnou epizodu do čela zatím viděných dílů, neb tak roztomile černohumorné zakončení se vidí málokdy. 5/5. The House (John Austin): Pocitovka, která sice chvilku zdánlivě vynalézavě míří do vod subžánru "Haunted House", nakonec však vyšumí do prázdna. 2/5. Certain Shadows on the Wall (Jeff Corey): Další pocitovka, ovšem díky stylově děsivé dvojici sester a sice nepřekvapivé, avšak stejně působivé pointě to tentokrát funguje. 4/5. Make Me Laugh (Steven Spielberg): Nakročení mezi ty nejlepší epizody naruší Spielberg v závěru neschopností to ukončit v pravý moment, jelikož vše, co se odehraje od odchodu z jeviště, je tak strašně zbytečné, chjo... 4/5. Clean Kills and Other Trophies (Walter Doniger): Epizoda o ničem a k ničemu, kde se nejen v závěru opět objeví otravná doslovnost, ale ve výsledku se to míjí úplně účinkem. On totiž ufňukaný synátor měl ještě jednu možnost, odmítnout porušit své zásady a vzdát se dědictví, ale jelikož tu jde o spoustu peněz, tak to nikoho ani nenapadne. Když jde o prachy, tak k čertu se zásadami, že? 1/5. Pamela's Voice (Richard Benedict): Krátká a bohužel poněkud nudná epizoda s nikterak překvapivou pointou, na níž mě zaujalo jen velmi nespravedlivé potrestání titulního hrdiny v podání Johna Astina, představitele Gomeze Addamse v původním seriálu. Zabití určitých osob by prostě nemělo být klasifikováno jako vražda... 2/5. Lone Surviver (Gene Levitt): Nijaký příběh o trosečníkovi, z kterého se vyklube určitá legendární osobnost. Následné události bohužel nejsou ani překvapující, ani nápadité, a konec je tak vysvobozením z mizérie. 1/5. The Doll (Rudi Dorn): Chytře pojatá postava britského důstojníka a skutečně odpudivě vypadající panenka jsou hlavními devizami mrazivého příběhu, který mi opět dokázal, že Indie má jako místo pro děsivý příběh skutečný potenciál. A pointa je pro jednou opět podařená. 4/5. They're Tearing Down Tim Riley's Bar (Don Taylor): Dlouhé, až moc dlouhé na příběh o chlapíkovi s krizí středního věku. Jeho smutek nad bouráním milovaného baru chápu, taky bych podobnou událost oplakal, ale přece jen, co mi je na druhou stranu do toho, když ve mně epizoda jinak nevzbudí větší zájem o dění? 2/5. The Last Laurel (Daryl Duke): Další z epizod postavených na ironickém vyznění, ovšem tentokrát příliš krátké, takže než to stihlo vzbudit nějaké sympatie či aspoň prostý zájem o postavy, byl tu najednou konec. 1/5. 2. sezóna: The Boy Who Predicted Earthquakes (John M. Badham): Označení sugestivní sedí, má to své silné chvilky, ale celkově to nedokáže výrazněji zarezonovat. 3/5. Miss Lovecraft Sent Me (Gene Kearney): Intermezzo, které nudí i přes kraťoulinkou stopáž. Aluze na Lovecrafta či Draculu k pobavení opravdu nestačí. 1/5. The Hand of Borgus Weems (John M. Lucas): Jen průměrně odvyprávěná historka, která sice potenciál měla, ale k tomu by byla potřeba hutnější atmosféra a lepší způsob vyprávění příběhu. 2/5. Phantom of What Opera? (Gene Kearney): Další výplň pro zabití zbytku stopáže, tentokrát odkazující k Fantómu opery. Velmi otravné. 1/5. Death in the Family/The Merciful (Jeannot Szwarc): Posmutnělost vyvěrající z hlavního hrdiny zachraňuje jinak průměrnou epizodu s nevýraznou pointou před zapomenutím. Hříčka poté má naopak pointu vydařenou a vcelku pobaví. 3/5. Class of '99/Witches' Feast (Jeannot Szwarc): Vincent Price vede poněkud netradičním způsobem závěrečné zkoušky a hle, jedna z nejlepších epizod s poněkud pesimistickým pohledem na lidstvo je tu. Hříčka tentokrát nepobavila, ač mlsný pán je patřičně odpudivý. Za to bodík dolů. 4/5. Since Aunt Ada Came to Stay (William Hale): Děsivá babizna překonává očekávání, podobnou tetičku bych opravdu ve svém domě míti na návštěvě nechtěl. 4/5. The Flip Side of Satan (Jerrold Freedman): Hudba i vcelku bavila, tu bych si po půlnoci s radostí pouštěl na nějaké lesní chatce, jinak je to nudné až běda. 1/5

Výtečný hororově laděný krátký snímek o událostech, které na zámku způsobí návrat rodinného přítele a bývalého milence Fabiuzsovi ženy. Působivá atmosféra vychází z nejasných úmyslů tajemně působícího návštěvníka Mucjuzshe, který minulé roky cestoval po dalekých krajích a vrátil se vybaven nejen spoustou podivných artefaktů, ale také s domorodým sluhou. Jeho živočišná divokost vynikne zejména v porovnání s neurotickým, zjemnělým Fabiuszem, jenž se ovšem nakonec stává katalyzátorem vedoucím k závěrečné, velmi překvapivé pointě.

Nostalgické připomenutí časů, kdy jsem nedočkavě čekal na nové číslo Květů, abych si mohl přečíst, do jaké další bizardní situace se Tintin a spol dostanou. Filmu se navíc daří přesně vystihnout atmosféru i roztomilou přehnanost komiksové předlohy, což v mých očích staví snímek takřka na stejnou úroveň s původními animovanými Asterixy. Silné 4*.

Anarchistické řádění jednoho muže ve městě opuštěném jeho obyvateli kvůli nevybuchlé bombě s názornou ukázkou teze tvrdící, že chamtivost dokáže překonat i sebevětší strach. Lepší 3*.

Fascinující ptákovina, která "vyniká" příšernými hereckými výkony (geniální WTF moment je zejména chvilka, kdy při detailním záběru neví slečna co s očima a tak pokukuje všude možně čekajíce na chvilku, kdy konečně bude moci přednést svou repliku), pitomoučkým příběhem, ve kterém spolu bojují zlý kouzelník Yei Lin sloužící Luciferovi a Dr. Satan sloužící Králi ďáblů o formuli měnící kovy ve zlato, a krásným předěláním obvyklých hororových propriet. Zlý kouzelník je tady totiž navíc upír a tak se dá zabít pouze vražením dřevěného kůlu do srdce, ale křížů se z nějakého nevysvětleného důvodu bojí pouze v momentě, kdy jsou otočeny vzhůru nohama. Spí v pohodlné posteli, zatímco rakve zde jsou rezervovány pro doktorovy zombie služebnice, co nosí slušivé svetříky a mají ho tak nějak rádi. Hláškuje se tu o stošest ("Zombies? Disgusting!") a do toho všeho strká prsty Interpol a policie, které se překvapivě Yei Lin bojí. Prostě vtipné guilty pleasure, kterému by to například na festivalu Otrlého diváka jen slušelo.

Povedené vylíčení strastiplného průběhu jednoho filmového natáčení. Silné 4*.

Začátek a konec, tož místa, kde Hyuil selhává. V obou částech to celé působí nepříjemně ulepeným dojmem sladkobolné vyprávěnky ze stránek laciného ženského časopisu, což je zesíleno nepříjemně sentimentálním hudebním doprovodem. Naopak střední pasáž přináší velmi výstižné zobrazení prázdného života postav, které se bezcílně toulají, popíjejí po barech, touží, aby se něco stalo, ač se toho bojí, a vzájemně se míjejí ve světě, kde „You don´t have to keep your promise. You see, we met on a Sunday.“

Ano, jak výstižně poznamenává Hejtmy, co se týká vietnamského konfliktu, nepřináší samotný dokument vzdělanějšímu divákovi nic extra nového. Maximálně tak dokáže vyvolat slabší mrazení v zádech, kupříkladu v momentě, kdy plukovník Patton chválí svou jednotku za to, že uprostřed válečného běsnění mají stále úsměv na rtech a na závěr svého proslovu nahodí úsměv plážového seladona. Síla snímku spočívá totiž úplně jinde. Americké angažmá zde není vylíčeno v tendenčním pojetí „zlý válkychtivý američané se pletou, kam nemají“, nýbrž mnohem realističtěji pojato jako sled špatných kroků ve špatnou chvíli prováděných z důvodů, které spíše než se skutečným stavem věcí korespondují s ideály a schématy tehdejší politické a vojenské elity. Jejich slepota vůči reálnému stavu věcí a neschopnost překročit zažité představy o fungování světa podmíněné čistě západním vnímáním politky pak způsobí nesmyslné kroky a dostanou USA do víru událostí, z kterých najednou žádná jednoduchá cesta nevede. Právě tato reflexe politiky jako činnosti založené více na smyšlenkách než na pragmatické analýze dělá z In the Year of the Pig zajímavý a stále aktuální dokument, co ani po letech neztrácí na hodnotě.