pantokrator

Dnes už mi to nikdo nevěří, ale já opravdu kdysi skoro rok dělal dojičku. A můj táta býval v letech šedesátých zootechnik. Proto tenhle buzerantsko-bolševický hraný dokument považuju za čirou, veskrze vylhanou propagandu.

Bylo mi dvanáct, chodil jsem na základku v Holešovicích a jednoho dne nás ještě se spoustou dalšího žactva nahnali do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka na tribunu venkovní scény. Dělali jsme zadara statisty při předávání cen - totiž toho koně. Milí filmaři! Opravdu jste si mysleli, že jsem vám tehdy, na počátku puberty, byl na to odporné, debilní pitvoření úchylného Strýčka Jedličky zvědavej? Či že jsme byli tak blbí, abychom věřili, že nějakého kokota DOOPRAVDY napadne dát pionýrům za sběr papíru koně?

Jinak geniální film zabíjí několik totálně fraškovitých výjevů (blbej policajt, americký pár...).

Jsem chytrej kluk, ale stejně jsem nepobral, o čem že to vlastně je.

Po prvotním nadšení z čteného Párala člověk postupně dospěje k tomu, že je vlastně strašlivě povrchní a schematický. V tom je dnes jeho zdatným pokračovatelem ten Vívech. Film se ale kupodivu dostal o level nad předlohu.

Dobrý návod jak za použití ingrediencí nejvyšší jakosti splácat nechutnou sračku.

Těsně po kontarevoluci to mělo svoje opodstatnění a sílu. Takhle retrospektivně už ne.

Slaboučké, bezpohlavní, nezábavné; a poselství nikde.

Když to je těžký. Miluju hudbu (původního) Výběru. Ale se mi tohleto nějak nelíbí.

Ježíšmarjá...