waits

Tenhle dokument je fajn, teda pokud mate radi Franka Zappu, samozrejme. Neni taky spatny, kdyz tuhle dobu pamatujete, pripomenete si, jak tenkrat vypadali Jirous nebo Chadima (sef MCH Bandu a autor asi nejlepsi knihy o ceskem undregroundu z dob normalizace). Prijezd Franka Zappy do Prahy je jednou z mala politickych Kocabovych aktivit, kterou si me naklonil ( rychly odjezd ruskych vojsk se mu poved taky). Jeste ze tu Zappa byl, v Praze se mu viditelne libilo a zazil tady tolik slavy a obdivi jako zrejme ve Statech nikdy. Za par let zemrel. Hudby v tomhle dokumentu ale prilis neuslysime, takze nezbyva nez si pak pustit One size fits all nebo Bongo fury.

Horror to není, nebojíte se. Komedie, to není, nesmějete se. Jde o poměrně příjemné béčko, které si na nic nehraje a které uvidíte, když se v sobotu po půlnoci nemáte sílu zvednout z gauče a jít spát po nějakém tom áčkovém zážitku. Lepší dvě..

Jiskřivý hlas Kate Pierson z B 52s jde s Iggyho hlubokým skvěle dohromady. Kate je sexy ve všech polohách, od počátku, kde zvolna deklamuje Yeah, well it hurt me real bad when you left I'm glad you got out... But I miss you až k k náelsednému vzedmutí v dvojhlasu Candy, Candy, Candy I can't let you go All my life you're haunting me I loved you so! Devátá deska Iggyho Popa Brick by Brick (1990) je vedle o něco později vydaného American Ceasar (1993) nejpřístupnější a současně komerčně nejúspěšnější Iggyho solový počin a Candy spolu s titulní skladbou a Livin on the Edge of Tonight (Iggy tady zní jako Biily Idol) jsou největšími taháky. Candy vyšla i jako CD single verze, dvanáctky vinyl, desítka vinyl a video .

Původní Tom a Jerry je v podstatě jedna velká honička, která menší děti myšlenkově nikam neposune, kromě nápadu, že by mohly zkusit prohodit kočku oknem. Přesto je to svým způsobem roztomilá podívaná pro nastávající teenagery. Tenhle Tom a Jerry roztomilou podívanou není, jen hloupým a nudným pokusem o pár dalších kaček, které by mohly z původní série kápnout.

Velmí jednoduché (prskám) podobenství, sklepácká stylizovaná podívaná s prvotřídním obsazením a dusnou atmosférou, ve které se zapalují cigára a tančí se na svazácké diskotéce, chytří jsou v kotelně, blbí ve vedení.. Často jsem měl tenkrát pocit, jako že žiju v takovýmhle filmu - to si budu pamatovat na furt. Tu atmosféru se totiž, Tomáši Vorle, povedlo vykreslit..Fajnově...

Nádhera. To byla atmosféra! Agent Cooper se svou kávou (Aleš Procházka dabuje jak bůh, dnes podobně Severiuse Snapea), bez výjimky fascinující vynořující se postavy v městečku Twin Peaks...A ta Badalameniho hudba! První série je o poznání lepší než zbytek, ale je tak silná, že udrží latku na maximu. V seriálu jsou i malá hluchá místa, ale vem to čert. Před patnácti lety jsem dal tenhle seriál na jeden zátah a i dnes mě některý z dílu přitáhne do křesla a nepustí.

Nádhera. Ta snová atmosféra, kdy do příchodu ke srubu hraje zdálky lehká melodie. A jak dovede Lynch Lelandovým tancem na islandském večírku současně servírovat smutek a veselí, to je naprosto mimořádné.

Prostřihy Coopera v baru ( s Julee Cruise zpívající Rockin Back Inside My heart na rudém pozadí) s vyhrocenou, drsnou scénou v úplně jiném prostředí se nedají zapomenout. Chvíli jsem se bál, že mi Lynch nenávratně zkazil radost z Armstrongovy klasiky, ale ted už dobrý..

Závěrečný díl serie nechal tajemno podřimovat a opřel se celou vahou do hlavní kriminální linie. Nevím, kdo by se po závěrečné scéně netěšil na druhou sérii..

V devadesátých letech,po desetiletích televizního paběrkování bylo setkání se zahraniční nemainstreamovou tvorbou fantastickým zážitkem. Co zapnutí CT 2, to okamžíté nadšení. Allen, Jarmusch, Monty Python, filmy z Projektu 100..a také Lynch.Twin Peaks mě vtáhnul (tak jak to obvykle u mimořádných počinů mám) od první minuty, daleko víc než Modrý samet, Duna nebo Zběsilost v srdci. To jsem byl ale mladý, objevující divák, chtivý všeho nového. Bude mě to po letech, už jako trochu unaveného diváka, znovu bavit, když už si z oné doby pamatuju jen tu informaci, kdo zabil Lauru Palmerovou, a několik scén včetne hojně citovaného rudého pokoje? No, už to vím. bez obav, vlastně až ted jsem, myslím, docenil, jak moc je tenhle seriál dobrý. Jak se děj nenásilně pohybuje v několika žánrech najednou, od detektivky po mysteriozní téměř horror, jak se přehnaně kýčovité scény jako vystřižené z Melrose Place (telenovela v první serii běží jako sebeparodický odkaz v mítní TV) míchají s černým humorem, jak se přitom charaktery nádherně a uvěřitelně někdy až surově vyvíjejí . Výtečná je atmosféra rámovaná Badalamentiho skvělou hudbou, často až snová, skvělý je agent Mc Lachlanův Cooper (životní role), užívající si svoji kávu a třešnový koláč, ale i ostatní: mrazivě éterické sexy slečny (Dana Ashbrook, Lara Flynn Boyle) a další, normální i někdy dost podivínští obyvatelé. A ten scénář, chytrý, zajímavý, tajemný a skrývající právě tak akorát, aby děj plynul a záhadno aby přetrvalo (což se později Lynchovi několikrát zcela vymklo - aspon z pohledu prostého diváka). Pro mě mimořádný zážitek i po letech a současně důvod podívat se na letošní pokračování, sérii 3.