TerezD

Havel se měl držet divadla a do filmu nezasahovat. Debutové filmové Odcházení bylo utrpení dokoukat až do konce ač se nejedná o dlouhý snímek. Stačí se zaposlouchat do dialogů, ze kterých je cítit prázdnota a vcelku silný patos. Herecký projev všech protagonistů je těžko uvěřitelný, křečovitost a napjatost je cítit z každé scény. Odpad nedávám jen díky vcelku povedené formální stránce, ale jinak jsem se celou dobu nesnesitelně nudila.

Óda na hrdinství po americku. Michael Bay divákovi předává nadupanou směsici efektů smíšených s koktejlem kýče a dávky emocí. Opomenu-li, že Bay nedbá fyzikálních zákonů gravitace a výstavba děje maličko pokulhává, tak i přesto se jedná o koukatelnou záležitost.

Nejdebilnější film roku...hvězdičku dávám jen díky Massimu six-packu.

Luca Bessona mám opravdu ráda, ale jeho rané období tvorby jde trošku mimo mě. Celková myšlenka lidí žijících v pařížském metru byla výborná, ale jinak je film pomalý, dialogy nedotažené a děj je neskutečně nudný. Vztah mezi Isabelle Adjani a Christopherem Lambertem je těžko uvěřitelný a konec mi připadal opravdu zmatený. Naopak hudba a celkový neotřelý styl byly prvky, za které si Podzemka zaslouží aspoň 2*.

Z celého seriálu se ve mně mísí rozporuplné pocity. Ze začátku je divákovi naservírovaná atmosférická jednohubka plná tajemství a solidní dávky melancholie. Bohužel tvůrci nebyli schopni udržet laťku vysoko a v pátém dílu přichází zlom. Hustá atmosféra je nahrazena zdlouhavými dialogy a nepodstatnými scénami, které nakonec zkazí slušně nastavené tempo. Při sledování poslední části jsem měla pocit, že scénáři došel dech. Finále bylo moc jednoduché a předvídatelné bez pořádného zvratu. Outsider byl pro mě zkrátka letošní seriálové zklamání, ale za ucházející první polovinu to vidím na slabší 3*.

Lanthimos mě opět nezklamal. Herecké duo Emma Stone a Rachel Weisz rozehrály vysokou manipulativní hru v jejímž středu stojí infantilní královna Olivia Colman. Ukázkový příklad toho, že ženám ve válce postačí správné intrikářské praktiky nikoli bodné či střelné zbraně. Kromě skvěle napsaných postav tento "nejnormálnější" režisérův kousek disponuje skvělou kamerou a celkovou výpravou. Zkrátka a jednoduše jsem nadšená, pálím plný počet!

Před spaním jsem si pustila první díl na dobrou noc. Z plánovaného jednoho dílu byla pomalu celá série zhlédnuta skoro na jeden zátah. Sice na 1. sérii to nemá, ale i tak jsem byla napnuta jako guma od trenek a určitě nelituji probdělé noci. Těším se na 5. sérii, která doufám, že bude poslední, tak vysokou laťku nelze udržet donekonečna.

Celá show je neskutečně stupidní a těžko uvěřitelná, ale s pocitem hanby přiznávám, že jsem od toho nemohla odtrhnout a během pár dní jsem sjela všechny díly. Největší guilty pleasure ever...

Opět musím pochválit Ivana Zachariáše za skvělou minisérii, která se skoro vyrovnala jeho předchozímu počinu (Pustina). Bez vědomí mapuje poslední měsíc před sametovou revolucí, pochmurnou atmosféru a šedivost této doby, v komunismu jsem sice nežila, ale přesně tak si ho představuji. Tvůrci si vyhráli s každým detailem - budovy, automobily, kostýmy, všechno je precizně provedené. Děj drží diváka v napětí do posledního depresivního momentu, šest hodin mi uběhlo jako voda. Měla bych snad jedinou výtku, což je lehká absurdita celého scénáře, ale i tak Bez vědomí řadím mezi to nejlepší, co v české produkci za rok 2019 vzniklo.

Dovolím si tvrdit, že se jedná o jedno z nejlepších mistrovských děl Alfreda Hitchcocka. Jednoduchá zápletka plná napětí a sálající energie tvoří jádro celého snímku. V prvních 30 minutách jsou nám představeny všechny klíčové postavy. James Stewart v roli fotografa J.B. Jeffriese, který je kvůli svému zranění odkázán na vozíček a volné chvíle si krátí šmírováním svých sousedů, předvedl strhující výkon. Hitchcock je právem považován za mistra napětí, ale bezpochyby byl i odborníkem na psychologii člověka, pochopil, že voyerismus je v každém z nás intuitivně zabudovaný. Nemyslím to v negativním slova smyslu, on pouze poukázal na fakt, že zvědavost je lidská přirozenost. Hned po Psychu je Okno do dvora pravděpodobně nejlepší film, který jsem od něj viděla.