Binne

"Z celé jižní eskadrony nezbyl ani jeden muž, v Montgomery bijí zvony, déšť ti smývá ze rtů růž" Můj nejmilejší jih, na který se po čase zase vracíme. Trochu slámy za botami, vlajky konfederace v oknech, zemědělství v rozpuku a občas nějaká mrtvolka malé holčičky, to vše v kombinaci s neuvěřitelným hudebním výběrem, skvělou kamerou a krásným prostředím amerického jihu. Mladá (možná mladá = u téhle herečky je těžké to odhadnout, ale na tom nezáleží) se vrací do rodného městečka aby napsala kvalitní článek a vraždách (zatím) dvou dívek. V průběhu prvního dílu se dozvíme, že návrat se neobejde bez otevření starých ran, kterých má ústřední hrdinka poněkud velké množství. Naštěstí má skvělou matku, která své dceři vždy ráda připomene, jak velký problém a ohrožení jejich poklidného způsobu života představuje. Kombinace přízraků minulosti, přítomnosti a touha po dosažení spravedlnosti vedou hlavní aktérku na scestí, kde musí volit mezi pudem sebezáchovy a dobrovolnou sebedestrukcí - proto si stačí zvolit jeden z mnoha důvodů. Každopádně, příběh nám graduje, v hlavní roli máme údajně velmi přitažlivého detektiva, maminku - neurotickou psychopatku, tatínka - emocionálního otroka a jednoho velmi pokřiveného a labilního spratka. Další příjemné a milé postavy v seriálu netřeba zmiňovat více jak jednou větou: "Abych zapomněl, že žiju, tak piju." Vizuálně je seriál velmi povedený, každá epizoda začíná jinou písní a všechny jsou velmi dobře zvolené, epizody zároveň nesou název emocí, které jsou hluboko pod kůží ústřední hrdinky. Seriál plyne rychlým tempem (rozhodně rychlejší než tenhle můj komentář) a má velmi překvapivý závěr. Jo a mimochodem...Oni v seriálu slaví Calhounův den! Den Johna C. Calhouna!

Seriálová adaptace filmu z roku 1945 nám nabízí mnohem vytříbenější a doslova barvitější vhled do života ženy, která se pouze usilovně snaží. Pakliže bychom hlavní hrdinku vykreslili jako ambiciózní podnikatelku, definice by byla nepřesná a zcestná. Hlavní hrdinka je primárně matka, která přišla o jednu dceru a snaží se udělat vše, co může pro tu druhou. Minisérie nám odpoví na velké množství otázek, které vyplouvají z filmu (1945), kde není dostatečně propracovaný ten základní mateřský vztah. Seriál je v tomhle nekompromisní, je evidentní, že matka si neumí poradit s labilní povahou své krásné dcery, zároveň ale její instinkty radí, aby dělala to nejlepší co může, pro její štěstí. Nevylučuje to fakt, že jako podnikatelka může být žádaná a úspěšná ve svém oboru - to je naopak krásný kontrast mezi obětavostí pro druhé a osobním seberozvojem, do něhož není třeba vkládat takové množství emocí. Hlavní hrdinka jedná zkrátka tak, aby všechny aspekty jejího života byly v rovnováze. Problém nastává, když do jejího života přichází element muže, který je povahově vzdálen oběma polaritám. Ač se to některým divákům nezdá, Mildred jak ve filmu tak minisérii několikrát prokáže svůj intelekt a rozvahu, kterou je schopná využívat ve vypjatých situacích a nenechat se strhnout tlakem okolí, zároveň si po celou dobu nechá svou lidskost a empatii. Zda jedná správně či špatně je na pováženou, ale minimálně v tomto případě jsem schopna pochopit mnohé.

8 let čekám na to, až budu schopna náležitě zhodnotit tento geniální počin. Uklidňuje mě fakt, že se k mé recenzi nikdy nikdo nedostane. Počínaje prvním dílem jsem se do tohoto skvostu přímo zamilovala. Je to jako nahlídnutí do duše jinému člověku a přesto nedojdeme k pochopení. Každý den a každá minuta života nás posouvá do jiných míst a přesně tak to dělá i Lynch. Není možné uchopit jednu konkrétní myšlenku, které se držet, není ani možné vytvořit si jasný názor. Můžeme se nechat unášet atmosférou a náladou jednotlivých scén, poezií jednotlivých postav a stejně nedojdeme k rozuzlení. Je to jako určitá pyramida, kdy v první řadě leží výborný melancholický děj odehrávající se kolem vraždy jedné zajímavé středoškolačky, druhá řada nám nabízí pohled na hutnou atmosféru malého a tísnivého města, které je vše, jen ne prosté. Skrývá mnoho záhad a někde tam i velké zlo. Další řada nám odhaluje všechnu tu nehmatatelnost, která se za jednotlivými postavami ukrývá, předobraz toho zla i velkého světla těsně vedle, obrazy smrti a místa, kde leží. Do poslední řady dle mého názoru dohlédne jen pan Lynch. Film představuje určitý pilotní díl, který nás spíše navnadí na řešení téhle záhady než aby nám cokoli odpověděl.

Sunset Boulevard je dnes jedním z nejklasičtějších noir filmů, které nám Hollywood nabídl. Není to z toho důvodu, že krásná femme fatale nabídne laskavou náruč nic netušícímu muži, aby jej mohla vzápětí bodnout do zad. Příběh je o odkvétající růži, která dříve poutala pozornost nejednoho muže. Bohužel, ač žije v relativním bohatství, to, co pro ni mělo největší hodnotu pomalu odkvétá a Norma si to začíná bolestně uvědomovat. Její krása je neodvratně pryč a nikoho její existence příliš nezajímá. Naštěstí má stále dostatek finančních prostředků, aby si mohla své příznivce najmout, to se jí nakonec podaří u jedné neúspěšné (nicméně pohledné) existence. Gillis vnímá, že Norma je poněkud nepříčetná postarší dáma, svým instinktům s vidinou peněz ale nepřikládá příliš velký význam. Od té doby se kolem Gillise začíná utahovat lano, ze kterého dříve nebo později nebude úniku. Jeden z největších momentů stříbrného plátna vstoupil do kin poprvé v polovině roku 1950.

Film pochází z roku 1944, Občan Kane je ročník 41., režie a producent měli necelé 3 roky příprav pro komplexní a promyšlený scénář, kterým Pojistka smrti rozhodně je. Příběh nám představuje půvabnou ženu, která do detailu zná každý záhyb vlastního těla a tak přesně tuší, jaký její krok bude pro muže atraktivní a jaký ne. Tímto způsobem se jí podaří dokonale zmást pojišťovacího agenta, s nímž uzavře zdánlivě velmi výhodnou dohodu. Scénář je klasickou předlohou dokonalého noir filmu, který je především spojován s low key černobílým vzhledem založeným na expresionistické kinematografii (nutno zmínit Sunset Boulevard nebo Plynové lampy). Zároveň se noir film vyznačuje také afektovaným chováním jednotlivých postav, přičemž povětšinou bývají velmi cynické a prosté hlubšího kladného prožitku. V kombinaci s černobílým efektem to působí nesmírně přirozeně a téměř "nelidsky". Pojistka smrti si tedy na nic nehraje, není nutné připravovat se na napětí nebo strach...nic z toho nám nenabízí. Je nutné se připravit na elegantní a půvabné zlo, které je plíživější a nebezpečnější než to, které je nám nabízeno dnes. Na erotiku, která je mnohem svůdnější ale chybí ji bezprostřednost, také na absenci lásky, pro kterou v podobných případech není místo - aspoň ne pro tu šťastnou.

Jeden z nejproslulejších noir filmů vypráví životní příběh ženy, která navzdory nepřízni osudu má jen jeden cíl - zajistit kvalitní život sobě i své dceři. Neprochází nějakou závratnou katarzí, jen ji dochází, že aby si zajistila lepší budoucnost bude potřeba především jejího úsilí, nikoli spoléhání se na muže. Mildred se tak pomalými ale pevnými kroky mění z mlčenlivé a poslušné hospodyňky na emancipovanou podnikatelku, která laskavou ale asertivní rukou vede své zaměstnance vstříc potenciálnímu úspěchu. Mildred ale navzdory veškerých úspěchům zůstává milující matkou, která prožije nejednu ránu osudu. Její jedinou slabinou je její dcera Veda a nový manžel Monte. Zatímco Mildred trpělivě rozvíjí svůj podnik aby oběma mohla dopřát život, jaký si zaslouží dochází ke gradaci příběhu. Tento noir film je velmi specifický tím, jak vyprofilovaná hlavní hrdinka je. V kontextu s dobou, ve které byl natočen je o to překvapivější a záslužnější způsob, jakým Joan Crawfordová dokázala ztvárnit Mildred Pierceovou.

Ocitáme se v budoucnosti, která nápadně připomíná 60. léta s prvky nadčasové módy (rok vydání knihy 1962). Alex a jeho milí mladí kamarádi mají velkou řadu koníčků. Znáte to, jak to chodí u omladiny...Poslouchají Beethovena, popíjejí mléko+, koukají na holky a rádi se procházejí na čerstvém vzduchu. No jen tak mimochodem u toho občas někoho zmlátí do bezvědomí, zavraždí, brutálně znásilní a nakonec okradou. Alex je jakýmsi pomyslným vůdcem téhle povedené party, takový Kája Mařík. Jeho kamarádům ale brzy dochází trpělivost, jelikož Alex začíná být trochu narcistní megaloman a oni jsou přeci taky lidé, ne? Oni si zaslouží něco lepšího a bez něho se jim bude žít lépe. Nezachovají se k němu příliš hezky a Alex vlivem náhlé a neblahé situace končí ve vězení. Ale to by bylo o ničem, kdyby nám příběh takhle skončil, že? Alex tedy podstoupí velmi nepříjemný experiment, který mu má "teoreticky" zabránit v jakémkoli násilí - a to i v myšlenkách či představách. Alex tak při každém záchvěvu vzteku začne trpět obrovskými bolestmi. I ohledem na celý postupný vývoj filmu je konec téměř příznačný. Neodráží pouze mentalitu společnosti ale také naší ochotu volit vždy jednodušší řešení. Film zaujme nejen vizuálně ale také hereckými výkony. Násilné scény jsou relativně bezzubé ale s ohledem na dobu vzniku to je pochopitelné. Závěr vygraduje stejně poeticky jako v knize, nese sebou úplně stejnou příchuť.

"To nejchytřejší, co ďábel udělal bylo, že přesvědčil lidi, že neexistuje". Fanaticky propracovaný film, v němž divák nemá (na základě faktů) možnost odhalit skutečnou pravdu. Ačkoli v průběhu dostáváme signály, můžeme se jen domnívat. Příběh postupně graduje až k velkému finále, kterému nechybí momenty správné gangsterky ani atmosféra kriminálního thrilleru. Obsazení nemohlo být lepší, mimo jednoho jsou všichni perfektními a šarmantními ďábly.

Hned na začátku filmu se dozvídáme, že McMurphy přijíždí v doprovodu zřízenců do psychiatrické léčebny kvůli znásilnění mladé dívky. Hrál mírně šíleného muže ve středních letech, který si vážnost svého jednání neuvědomuje. Celou situaci tedy bere zprvu lehce, jelikož je to pro něho příznivější varianta než vězení. McMurphy je ovšem dominantní osobnost, která se ráda baví. V psychiatrické léčebně ovšem vše podléhá přísným pravidlům vrchní sestry Ratchedové, která nenechá nikoho aby znevažoval její autoritu. Tyto dvě velmi výrazné osobnosti se brzy střetávají v boji o svobodu a zachování si vlastní identity. Už od vzniku filmu je Ratchedová považována za čistě zápornou postavu. V knize je podle mě její charakter definován lépe, tedy jako někdo, kdo představuje uniformitu a neosobnost podobných institucí, obzvláště pak psychiatrické léčebny, kde je třeba přistupovat ke každému z pacientů individuálně. Její profesní klid, který si zachovává i v momentě rozčílení odráží moc, kterou instituce má nad jednotlivcem a prostředky, kterými může proti jakékoli odchylce bojovat. McMurphy je vedle toho svoboda jednotlivce, která musí mít hranice nicméně nemůže být potlačena úplně. Příběh je depresivní a navzdory světlým okamžikům nás čeká šedé a sterilní prostředí nemocnice, vyšinuté výkřiky do noci a hořkosladký konec. Jeden z filmů, který podle mě předčil knih (zajímavostí je, že vypravěčem knihy je indián, který symbolicky až na konci filmu promluví)

"Slovenští kriminalisté vyšetřují smrt investigativního novináře a jeho snoubenky, dle dostupných informací se jedná o trestný čin" Informovala na začátku roku 2018 všechna média na Slovenku i u nás. Nastal velký šok, který provázelo prozření. Kdo v dnešní době umírá kvůli pravdě, kvůli svobodě slova a spravedlnosti? Dnes, s ohledem na Slovenskou politiku od 90. let, která je dle mého názoru v ještě horším stavu než ta naše se nedivím tomu, že naši sousedé udělali krok a zvolili si čerstvý vítr politického směřování. Touha po skoncování se starými praktikami vynesla o rok později do prezidentského úřadu do té doby neznámou občanskou aktivistku Zuzanu Čaputovou. Snímek stojí v podstatě na základních aspektech každého dokumentu, představí nám rodiče, kamarády i kolegy, následně hrubou kostru života Jána a Martiny, jejich společné záliby a plány do budoucna...což nás vtáhne do dění. Poté přichází to zásadní, důvod, proč sedíme před obrazovkou a je z nás cítit nervozita...proč musel mladý člověk zaplatit svým životem za pravdu a spravedlnost. Předně, protože je (ne)jen Slovenská politická scéna prorostlá korupcí a mafiánským systémem, protože vysocí političtí představitelé, kteří jsou propojení s mafií se nechovali nikdy jinak - jen nyní předpokládali, že to neupoutá pozornost, jako vždy. Média se toho ale okamžitě chytila a po celém Slovensku začaly masivní demonstrace, které byli největší od roku 1989. Všechny tyto události vedly k několika zcela bizarním momentům (namátkou Fico stojící před novináři s nabídkou, která se neodmítá - tedy  1 milion EURO výměnou za jakoukoli informaci vedoucí k pachateli). Vražda Jána a jeho snoubenky odhalila ubohé základy, na kterých stojí dnešní politika - nechci to generalizovat ale nepochybuji o tom, že je to doména především zemí bývalého východního bloku.  A proto museli zemřít dva mladí lidé. Protože v takové zemi žít nechtěli a nechtěli v ní jednou vychovávat sví děti. (Rok 2022, Fico je ve volbách opět první)