merissa

Takhle by měly vypadat televizní filmy - v sobotu večer, s pytlíkem křupek a mamkou po boku zavzpomínat na starý časy, bez reklamních bloků (ty jsou integrované do vět "Podej mi tu matonku" atd.). Slušné herecké výkony, předvídatelný scénář místy malinko skřípe v dialozích, nicméně hlášek bude až až, to se český divák zatetelí. Kde jsou ty časy, kdy paní režisérka měla talent a ambice napsat a natočit opravdu silný film vhodný na plátno? Dávno pryč, teď už jde jen o řemeslo, protože režiséři i herci musejí mít z čeho žít, žejo.

Typický festivalový film, který donutí velmi vnímavého diváka na chvíli přemýšlet, ale za den dva (resp. do příští projekce) už je po efektu. Nemá zdaleka takovou sílu, jako Fliegaufův Je to jen vítr, který prošel českými kiny bez většího zájmu a mě osobně přivedl k daleko podstatnějším myšlenkám než Epizoda ze života sběrače železa. Předpokládám, že tržby v ČR budou tak minimální, že by se nákupčí Artcamu měli zamyslet, jestli neinvestovat do kvalitnějších snímků.

Za těch 219 minut vizuálního požitku odpustím i ten pitomý konec a těch pár přehmatů (o Walkenově knírku nemluvě). Tohle je totiž srdcovka. (90%)

O "mapování teroristických akcí v normalizačním Československu" tu není řeč, poněvadž tři případy vážně mapu netvoří, to by si mohl distributor uvědomit, když už musí poskytnout nějaký "oficiální text". Že jsou to příběhy potenciálně zajímavé je možná pravda, ale potenciál zůstal bohužel bez využití. Navíc Hučín perfektně přebíjí oba předchozí protagonisty, dostává nejvíc prostoru a taky je jeho "příběh" nejvíc rozpadlý. Ono točit takový živel není procházka růžovým sadem.

Tři hodiny scénáristicky, režisérsky i herecky nevyrovnaných výkonů - nevyšla sázka na Vogla ani Bleibtreue, kteří bývají pod dobrým vedením fantastičtí, dobová výpověď minimální, stylizace nedůsledná, takže neúčinná a těch pár zajímavých scén (matčina deflorace například) to vážně nezachrání. Ráda věřím, že Roehlerův román je čtivý, ale buď měl zůstat nezfilmovaný, nebo ho měl dostat do ruky někdo kompetentní. Pokud si někdo libuje v evropských rodinných ságách, ať se raději podívá na Szabóův Sluneční svit, který má podobnou stopáž, podobný počet sledovaných generací a pár dalších styčných bodů, ale je na mnohem, mnohem vyšší úrovni.

SPOILER! Jen poznámku k castingu: najít vhodného herce, který by zahrál citlivého homosexuála, je v Česku zřejmě dost problém. Jiří Černý bezesporu herecké kvality má, jenže bohužel v klíčové "svěřovací" scéně naprosto selhává. Ono to asi taky leží ve scénáři, protože právě Černého věty místy až nesnesitelně šustí papírem.

Kdo se nevyzná v politických reáliích a systému výkonné moci Itálie 60. a 70. let, bude nejspíš těžko chytat dech, a orientaci nepomůže ani velké množství postav. Členění na kapitoly více či méně návodně pojmenované nebo postava nesnesitelně kladného vůdce milánských anarchistů navíc kazí dojem velmi chtěné objektivity.

Proklamovanou originální výtvarnou stylizací se divák vydrží kochat asi tak 30 minut. Zbývajících 110 - pokud je vysedí - se ptá, proč si někdo dal tolik práce a natočil stokrát viděné. Těch pár dobrých nápadů a velmi dobrá scéna bohužel tenhle film nepodrží.

Tak takhle se, pane Hřebejku, dělá dechberoucí film o rozpadu rodiny, který má šanci a taky boduje na dobrých mezinárodních festivalech.

4/10 Až mi zase někdo z recenzentů bude o Hřebejkově filmu tvrdit, že má nečekaný závěr, že má pan režisér čuch na obsazování známých herců do rolí, které pro ně nejsou běžné, až mi zase někdo bude tvrdit, že Hřebejk udělal "hluboký" film, tak ho pošlu k šípku. A bodejť by se Hřebejk nesnažil dostat do filmu schopné herce, když ty scénáře s Jarchovským se ne a nedaří :(