Nebeská brána

Cimino natočil vskutku velkolepou podívanou plnou historicky přesných detailů různorodých lidských činností. Daří se mu vykreslit americkou krajinu jako obrovskou kulisu před kterou se odehrává krutý boj bohatých proti chudým, Američenů proti přistěhovalcům. Myšlenkově tak film vyvolává spoustu otázek a poodhaluje méně známou část amerických dějin. V tom všem trochu zanikají ústřední postavy a jejich milostné pletky působí někdy snad až příliš naivně. (05.04.2017)

Neuvěřitelná monumentální freska, která byla předem odsouzena k neúspěchu. Cimino zbavuje slavný Divoký Západ všech romantických mýtů a zobrazuje jej jako místo, kde spravedlnost není pro všechny, ale jen pro vyvolené bohaté elity s dobrým rodokmen. Místo, kde právo na sebe bere podobu najatých zabijáků, kde americký sen přistěhovalců je nemilosrdně pohřben v blátě a rozstřílen kulkami z pušek. Antiwestern, který nemohl být víc anti. John Ford by nevěřícně zíral, co se stalo s jeho milovaným žánrem. Ale nebyl by sám, v roce 1980 nevěřícně zírali snad úplně všichni. Ne, tento smutný, nihilistický obraz Ameriky prostě nemohl slavit úspěch. Nemohlo ho zachránit ani to, jak moc úchvatný je. Cimino byl perfekcionista, šílenec, který prostě musel stvořit dech beroucí scény, vybrousit je do dokonalosti. Nevím, zda Nebeskou bránu viděl David Lean, ale pokud ano, tak všechnu tu velkolepost, srovnatelnou s jeho nejslavnějšími filmy, musel ocenit. Pro Cimina neexistuje slovo kompromis, nic takového není možné, je to cítit z každého záběru. Už jen ten fakt, že ve filmu slyšíme, jak imigranti mluví různými jazyky. Slyšíme němčinu, polštinu, ruštinu, češtinu a další jazyky, které jsem s jistotou nedefinoval. Klidně to mohli být příslušníci jednoho národa, klidně mohli všichni mluvit anglicky, ale to by Cimino asi nedopustil. Postavte celé město, oblečte davy komparzistů do dobových kostýmů, naučte je bruslit, tančit valčík, je mi jedno, kolik to stojí. Musí to být dokonalé. Užil jsem si každou sekundu tohoto filmového monumentu. Ano, dá se tomu vyčíst mnohé - prostý příběh, nelogičnosti, nepřesvědčivě popsaný milostný trojúhelník... Dalo by se o tom debatovat celé hodiny až do vyčerpání, ale já tyhle výtky nepovažuji za důležité. Tohle je čistý, totální film, jehož sledování je samo o sobě zážitkem. Chtěl bych vidět onu úplně původní 5,5hodinovou verzi. Na co největším plátně. (03.07.2013)

Konecne som si pozrel tento legendarny prepadak. Ma to klasicke rozvlacne sedemdesiatkove tempo s kopou zbytocnych scen, ktore ak by sa vystrihli, tak by to nevadilo. Mozno by mi viac sadla kratsia verzia, ale ja som videl tu dlhsiu. Napriek tomu rozhodne davam nadpriemerne 3 hviezdicky. Pretoze vyprava je fakt velkolepa. Proste nevidana. Megalomansky rozpocet na tom vidno kazdu jednu sekundu. Kamera je pôsobiva a vsetky tie kulisy zabera v nadhernych najazdoch. A nakoniec je tu prekrasna hudba. Takze aj ked je tempo snimku rozvlacne, tak po audiovizualnej stranke je to totalna žranica, vdaka čomu to za jedno pozretie stoji. A komu nevadi pomale tempo, tak bude z filmu mozno aj nadseny. (16.03.2015)

Vôbec nepokladám ten film za "velikášsky", "bezdôvodne dlhý", a kritikou zdeptaný ako "prepadák". Bol len natočený a distribuovaný v politicky nevhodnom čase. Keď sa v amerických westernoch strieľa na banditov, nič sa nedeje, keď sa plienili indiánske kmene, vždy sa to dajako dalo ospravedlniť a odpustiť. Ale keď sa strieľa do rusko - poľských ukrajinských a nemeckých prisťahovalcov, so súhlasom guvernéra, so slabým dozorom armády či dokonca prezidenta, ??? to už nie je kóšer. ani v čase nástupu Regana čoby prezidenta. Viete si predstaviť nejaký európsky film o tom ako kdesi strieľajú po arabských uprchlíkoch ??? To by "riadená" filmová kritika inak zareagovala. Nech by bol film ako fenomenálny !!!!! :) (08.12.2015)

Nebeská brána odráží okrouhlost nebe a sama se pohybuje v opojných kruzích. Jako Ella a James v nádherné taneční scéně, kde společně opisují kruhy po prázdném tanečním sálu, zatímco Zsigmontova kamera tančí kolem nich v opačném směru. Jako desítky párů vířící kolem stromu (světa a života) za doprovodu Straussova valčíku. Jako kavalerie kroužící kolem hrstky přeživších pistolníků. Kruh však zůstává i v plápolajícím prostěradlu po průstřelu brokovnicí, kruhová jsou zrcadla, v nichž se odráží lidské tváře, okrouhlá je aréna pro klání dvou kohoutů... Okny, žaluziemi, škvírami ve stěně a oblaky prachu a dýmu proniká nebeská záře, ale pozemská realita má daleko do utopického ráje, který se vznáší v paprscích věčné milosti. Svět za bělostným protisvětlem je kruté a špinavé místo, které se utápí v bahnu, krvi a chlastu. Neklid a vnitřní špína se rozrůstá i tam, kde panuje zdánlivá harmonie a přepych. Nespokojenost se stavem bytí, kdy máte na dosah všechno, na co pomyslíte, ale víte, že vám něco podstatného schází, uniká. Život. Láska. Cokoli. Proto úvodní sekvence z Harvardu, proto snový závěr na lodi. Dvě polohy pozlátkového štěstí, mezi kterými vykoná hlavní hrdina James Averill kruhovou cestu smutné proměny. Nebeská brána je tedy filmem paradoxním: navzdory epické šíři, délce, davovosti a rozmáchlé výpravě je více do sebe zavinutou lyrickou básní než epochální historickou freskou. Je filmem vyprávějícím o pocitu (přesněji o nedosažitelném pocitu ve světle milosrdenství), kterému je obětována logika i soudržnost vyprávění. Na osobní otázky odpovídá zatvrzelým mlčením. Naznačuje, ale nedoříká. A v tom se skrývá jeho nedoceněná krása. (25.06.2011)