ledzepfan

Vlastně je to řemeslně povedená detektivka. Diváka to zaujme (přestože neb proto, že to ukazuje i tu nezáživnou, mravenčí práci plnou slepých uliček a tápání), odsejpá to relativně svižně, místy to má i napětí, jakýsi vtip, nebo dokonce něco jako atmosféru.. Na druhou stranu to moc často sklouzává k žánrovým klišé. Některé postavy působí stejně tak zajímavě jako přiblble (Vetchý, Ramba). Celkově to vyzní jako spíše nevyužitý potenciál (třeba ten přínos profilování jsem v tom nějak nezachytil).

Ty dvě hodiny sice subjektivně působí jako hodin pět a usedět to je makačka, ale ve výsledku je to vlastně hezký. Cením, že se to vyhýbá nějakému dojímání diváka. Na druhou stranu, mám pocit, že některé ty nahozené motivy by bylo záhodno dohrát. Jakože, otevřený konec je fajn, ale tohle je otevřené celé a tak moc, že je těžký si z toho odnést něco konkrétního (jaksi emočně hmatatelného).

4,5 ..Krásně svěží, nepřeplácaná, chytře a vkusně vtipná zábava pro všechny generace. Má to postavy kterým divák rozumí a záleží mu na nich. Má to příběh který je dost inovativní i hravý a přesto v jádru stále konzervativně (v dobrém slova smyslu) "pohádkový". Tleskám, doporučuju.

Jestli to správně chápu, tak tohle je vlastně druhá série Junji Ito Collection, akorát to tentokrát produkuje Netflix, tak to má nový název. JamesSiho komentář je tak docela mimo. Kvalita animace je stejná (stojí za tím stejní tvůrci jako posledně) a příběhy jsou nové (nebo fakt nevím... který byl v Collection?).. Pokud jde o strohost animace, napíšu to co u "první série", tozn, že Itó je mistr ve vyprávění pomoci statického formátu (manga) a čím více dynamiky by ta animace měla, tím méně budou ty příběhy fungovat tak jak byly vytvořeny.. tozn, že ta jednoduchost tomu vlastně sedí (je to znouzectnost, ale sedí to).. Pravda je, že v ideálním světě by ta kresba (především v klíčových momentech) mohla být propracovanější (blíže Itóově předloze) ale to by nesměla být v japonsku animace v tak těžkých sračkách a navíc, mám snad kurva nějakou imaginaci která mi to už prokreslí jak potřebuju.. Za mě stejně jako posledně. Pár povídek slabších, dost dobrých a několik geniálních.

Balónky jsou jedna z Itóových nejpopulárnějších povídek, navzdory tomu (nebo možná právě proto), že stojí na naprosto absurdním a jaksi neorganickém konceptu, který by čistě papírově neměl fungovat a přesto funguje.

Kratší povídky sedí Itóvi více. Tunel má tísnivě pochmurnou atmosféru a zmrzlinář je ze začátku krásně znepokojivý a pak úderně bizarní..

Tentokrát jen jedna povídka, ale natolik kvalitní, že člověk nemá pocit, že by se to táhlo nebo to bylo nějak otravné (jako první díl). Vlastně je to, na Junjiho poměry, nezvykle sofistikovaný příběh o svědomí a výčitkách..

První labyrint je povídka dobrá, ale mnohem lépe fungující jako komiks. Druhá povídka o bytostném, nutkavém sadismu je fakt krutá, z jistého úhlu pohledu děsivější než sebebizarnější bodyhoror. ( Tady je zajímavé, že je kresba lehce odlišná od zbytku série, jde totiž o příběh z Itóova raného období, kdy měl jiný rukopis.)

První povídka je lehce nezáživné mysteriózní dobrodrůžo. Druhá je klasické japonské klišé, které sice funguje, ale člověku namísto napětí vrtá hlavou jestli to dřív nakreslil Itó, nebo natočil Sono (Ekusute 2007).

Oukej.. Týpek posedlý svou knihovnou je z ranku těch hodně slabších itóovek, ale první, plesnivá povídka parádně brnká na strunu hnusu a odporu.. navíc je černobílá (což je formát který by tvůrci tohodle seriálu měli využívat častěji).