Bounded

Nostalgie v kině, kde se všichni smáli. Já se smál taky, trochu jsem si zavzpomínal, prázdné poselství o kamarádu "dickovi" pustil jedním uchem dovnitř a druhým ven a byl jsem celkem spokojený. Jen těch postav tam nacpali zbytečně moc, Nadina scéna byla strašně nucená a obešel bych se i bez Milf boys a leseb. Konec s Finchovou mámou je ale k nezaplacení. Další díl není nutný.

Nezávislák, který vlastně stojí a padá na výkonech herců, kteří to ale s přehledem utáhnou. Poselstvím, nenechat se sebou zametat, se nedá nic zkazit. I tak to ale není jen o Matthew Perrym, ale na jeho očekávanou katarzi jsem se těšil od začátku a byl za ni při konci moc rád. Kromě toho má film neuvěřitelně funkční scény jako lehání na ulici, kouření trávy a dotýkání se lidí s následným promluvením do duše. Říkám to záměrně, protože málokdy se stane, aby ve filmu "ten jiný" člověk nebyl taky strašně otravý. Ben Foster ho ale zahrál moc dobře.

Pro američany asi kultovní záležitost, pro mě ale ne tak zásadní snímek jako třeba Saturday Night Fever. Obsahuje pár zábavných tanečních scén a Kevin Bacon si svoji roli hodného rebela užívá. Těch scén tance je ale na film o něm furt strašně málo. Plus Lori Singer si asi musela při natáčení hojně zavdávat amfetaminu nebo kokainu, protože takhle nezdravě hubenou ženu jsem ve filmu dlouho nepozřel. A když vypadá hlavní herečka hůře než Sarah Jessica Parker, tak to už je co říct. Kdo by taky od koně, čekal, že někdy mohl vypadat žensky.

Kromě toho, že nemusím herecký projev Isabelly Rossellini ani Rosie Perez, si myslím, že se z tématu dalo vytěžit ještě o něco víc (možná i ubrat pár minut). Jeff Bridges měl podle mého trochu víc sedět v té poušti. Úvod a hlavně závěr jsou ale části, které nemají chybu. Hudba při katastrofě asi ani nemohla být působivější.

Terry Gilliam je vizuální genius a jeho "dřevěnné" triky nakopou v pohodě zadky mnohým dnešním digitálním efektům. Výtek mám málo. De Niro je tu v báječné a nezvyklé roli, hláška o nekrofilii je památná, ale na pět by to bylo pouze pokud by mi přehnaně vtíravý internet neoznámil, že [SPOILER] tento film má "ending twist".

Už nějaký čas čekám na áčkový výkon Channinga Tatuma, protože mám za to, že má na víc, než předvádí. Ale obavám se, že to bude podobný případ jako Vin Diesel. Snímky o zápasnících a o "Underdogs" mám rád, tak jsem si tenhle dal do počtu, ale tak zpackaný konec, jsem už dlouho neviděl. Doufám, že ty kradené peníze měly být jenom žert. I tak to bylo ale celé takové nijaké a až příliš lajdacké, bez dostatečné dávky emocí a i bez dostatečně zajímavých soubojů. Terrence Howard, na kterého tady někteří nadávají mi ale vůbec nevadil.

D. B. Sweeney je tady neskutečně podobný Paulu Ruddovi. T1000 to tady znovu odsere a celé se to trochu vleče. Není to v podstatě ani sci-fi, nebýt pasáže z lodi v závěru, která filmu dává, jak se říká, ksicht. Ta je bravurně zrežírovaná, skvěle úzkostlivá a vynahrazuje filmu to, že v něm v podstatě není žádný zajímavý charakter.

Za tento žánr jsem vždycky rád a Michael Biehn by měl dostávat více obdobných rolí. Sžíravá sonda, která na některé lidi nepůsobí, na mě ale ano, protože věřím tomu, že takhle, ne-li hůř, by to vypadalo. Pár nelogičností, jako špatně těsnění, pak nemůžou snímku ubrat na jeho kvalitách. V závěru (malá lahůdka) už jsem v hlavě tiše šeptal "Just go..."

Námět super, Peter Dinklage taky, ale bohužel jsem měl příliš velká očekávání. Snímek by se dal popsat slovy jako: Pár nevšedních dní. Plus je to skvělá ukázka klasického nezávislého filmu Made in the USA. Škoda je ta, že už pár filmů nemůžu vystát Patricii Clarkson. Ta ženská snad pokaždé hraje husu a její široký herecký záběr tvoří převážně role (bývalé) hippiesačky. S jinou herečkou by to bylo o příčku výš, ale čeho je moc, toho je příliš.

Knihu jsem v rámci povinné četby nedostal, ale vždycky jsem si na ni chtěl udělat čas. O Bel Amim se nedá říct mnoho špatného. Má dobrou hudbu, slušný herecký ansámbl v čele s Pattisonem, který naštěstí tolik nepřehrává, a celkově se ani za dvě hodiny nepřejí. Jenom na mě po tom všem padl pocit, že to bylo takové moc uspěchané a že kniha asi musí být o dost lepší. Pokud znáte předem pointu, nedostanete v podstatě nic jiného než solidní režisérskou rutinu s pěknými dobovými kulisami. Žádná scéna, která by vás nutila k výraznějšímu citovému zaujetí, ať už k hluboké nenávisti k hlavní postavě či někomu jinému. Všechno se totiž děje tak přirozeně a obyčejně, že se divák nemusí nijak zásadně interesovat. A Christině Ricci to tu zase moc sluší.