Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (7)

plakát

Dědictví aneb Kurva se neříká (2014) 

V původním Dědictví byla kadence vynikajících hlášek tak 10 za minutu. V pokračování je jedna dobrá na 10 minut. Je to prostě divné, zbytečné a hlavně nevtipné. Navíc se to snaží recyklovat původní kultovní hlášky - podobně jako u dvojky Sněženek a machrů, což taky na kvalitě nepřidá a samozřejmě se tam musí nacpat Goťák (další průser). Prostě naprosto nedůstojné a zmrvené pokračování mé nejoblíbenější komedie.

plakát

Zátah: Vykoupení (2011) 

Myslel jsem, že mého oblíbeného Ip Mana v soubojích už nic trumfnout nemůže a najednou je tu indonézský Zátah, který má směšný rozpočet, neznámé herce a přesto si všechny ostatní filmy s bojovým uměním dává k snídani. Hlavní hrdina Rama v podání Iko Uwaise je opravdu machr a rube všechny takovým způsobem, že divák napětím ani nedýchá. Všechny ty zlomeniny a bodné rány působí velmi reálně a moc nepobírám, jak to mohli natočit. Tuhle akční lahůdku zkrátka doporučuju, kudy chodím a jsem velmi zvědav, zda pokračování Berandal vysoce nastavenou laťku prvního dílu přeskočí. Režisér Gareth Evans je velkým příslibem pro akční filmy do budoucna.

plakát

Mafiáni (1990) 

Jeden z mála filmů, u kterého nechápu vysoké hodnocení. Vůbec mě to nechytlo a po většinu času jsem se nudil. Hlavní postava v podání Raye Liotty mě vyloženě štvala a moc mi nejdou do hlavy ty pochvalné ódy na jeho herectví. Pak je tu Robert De Niro, který špatně zahrát neumí, ale tady to podal stylem neurazí, nenadchne. Jediné světlé momenty nastaly, když se objevil Joe Pesci. To byl teda řízek! Většího cholerika jsem neviděl. Jeho nevyzpytatelné chování bylo fakt boží a bavilo. Bohužel měl relativně málo prostoru, takže se film po chvíli zase vrátil k nudě. Martina Scorseseho mám rád a mafiánské klasiky jako Kmotr nebo Carlitova cesta jsou pro mě špička, ale tady to opravdu nezapadlo do těch správných kolejí.

plakát

Osvícení (1980) 

Který hororový fanoušek by neznal šíleného Jacka Torrance? Žádný. Jack Nicholson zahrál geniálně (snad ještě lépe, než v Přeletu) a pasoval tento film na krále hororového žánru. Jeho přeměna v magora je perfektní a když pak vezme do rukou sekeru, tak mu nemůže konkurovat ani starej Brůna. Napětí pečlivě graduje a vůbec se tu nehraje na nějaké hektolitry krve (no, možná jednou), ani laciné lekačky. Režiséru Kubrickovi se podařilo navodit stísněnou atmosféru prázdného hotelu na výbornou a člověk se bojí i po několikátém shlédnutí. V dnešní době se zase začínají točit kvalitní horory (Wan, Derrickson), ale tenhle skvost už nikdo nepřekoná.

plakát

Statečné srdce (1995) 

Jasná jednička historických velkofilmů a životní role Mela Gibsona (Martin Riggs promine). Podařilo se zde velmi reálně vykreslit atmosféru a krutost středověku. Bitvy působí opravdu epicky, zvláště ta první, která společně s proslovem Williama Wallace patří k vrcholům filmu. Vše podkresluje FANTASTICKÝ hudební doprovod Jamese Hornera, který je asi tím nejlepším, co jsem kdy ve filmu slyšel. A poslední Williamovo slovo se vryje do paměti jako žádné jiné!

plakát

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) 

Staré filmy dnes nemají pro mladé diváky žádné kouzlo. Jedou si na vlně těch svých efektních podívaných se spoustou výbuchů, vystřílených nábojů, litrů krve a hromadou mrtvol. Zkuste jim ale pustit Dvanáct rozhněvaných mužů a pravděpodobně změní názor. Tahle 57 let stará klasika má tu sílu přikovat k sedačce i floutka, který je odkojený na komiksech, v pokoji má plakáty všech možných superhrdinů a nikdy neslyšel jméno Henry Fonda. A přitom je to celé "jen" o skupině porotců, kteří diskutují v jedné místnosti, zda pošlou kluka na elektrické křeslo, či nikoliv. A je to hlavně geniální scénář a fantastické herecké výkony, co z filmu dělá nejlepší konverzačku všech dob. Jednou jsme seděli v klubovně a jako film na večer jsme s kámošem prosadili tuhle pecku (namísto Expendables, které chtěla většina). Nikdo jiný to tam neznal a nadšením zrovna neoplývali, ale po půl hodince byl každý doslova nalepený na obrazovku a hltal každé slovo. To prostě mluví za vše. A i když dnes už nikdo z oněch dvanácti porotců nežije, tak tento film udělali navždy nesmrtelným.

plakát

Čtvrtá hvězda (2014) (seriál) 

Jsem moc rád, že Okresní přebor nebyla jen ojedinělá vlaštovka. Honza Prušinovský prostě umí udělat srandu. Ne úplně ze všech stran pochopenou, ale prvotřídní srandu. Někdo tu psal, že je to Okresní přebor v hotelu. To je více než výstižné. Místo Jirky Luňáka tu máme neméně geniálního Františka Koláčka, Jarda Kužel má akorát jiné jméno a Pepik Hnátek se přesunul do kuchyně. Ostatní ale nezaostávají, ať je to ta nejroztomilejší recepční Pavlínka nebo úžasně zahraná hotelová manažerka v podání Lenky Krobotové. Prostě kultovní seriál, který dal už tak dost profláknuté hlášce "Ty vole!", úplně nový náboj. Velmi oceňuji ten mnohdy drsný černý humor, který si nebere servítky (vzpomínka na zlatou Českou sodu). Tohle je prostě seriálová fantazie, které se v záplavě těch dnešních TV blbostí hluboce klaním.