Corbinian

Moje první setkání tímto jihokorejským režisérem a byl jsem skutečně příjemně překvapen. Uznávám, nechtěl bych od Sang-soo Honga vidět žádný několikahodinový vztahový epos, ale vzhledem ke krátké stopáži mi film skvěle odsýpal. Skvělá observační věc, zručně uchopený audiovizuál, hezky vybudované dialogy. Líbila se mi práce s jednotlivými postavami a jejich interakce mezi sebou. Je zajímavé, že na každého, kdo se mnou tento film viděl, zapůsobil tento film jinak. Já ho vnímal jako velmi příjemný zážitek, po kterém jsem se cítil skutečně velmi dobře. Nezáleží totiž až tak na prostředí, ve kterém se pohybujeme. Pokud začneme analyzovat naše životy jako zde ve Stéblech, zjistíme,ač se to na první pohled nezdá, že všichni jsme vlastně jenom lidé se stejnými problémy, kteří kvůli svým subjektivním představám dělají rozhodnutí, která nechtějí. Proto je občas nejlepší zasednout společně ke stolu, vykašlat se na všechny předsudky a představy a ožrat se při pár lahvích saké. |70%|

Pro mě rozhodně velmi příjemný a osvěžující film hlavně díky svému humoru a dobře vystavěných situacích. Každý z šestice dost odlišných životních příběhů skutečně není scénáristicky vytěžen úplně na maximum, ale není toho ani třeba, neboť jako celek působí jako zajímavá mozaika lidských individuí. Líbila se mi jak práce s postavami, tak práce s hudbou, fantastický střih. Díky tomu snímek krásně gradoval a ač vyústění nebylo nijak překvapivé či nečekané, vývoj celého filmu zastřešilo solidně a pocit paniky nebo minimálně stupňujícího se stresu byl po celou dobu přítomen. Pawel Maślona tak rozhodně splnil, to, oč se snažil. Vzhledem k tomu, že se navíc jedná o jeho debut, alespoň na režisérském postu, rozhodně se jedná o povedený snímek a jsem velmi zvědav, co světu ještě představí. |70%|

Film, jehož námět mě velmi zaujal (práce s tichem mě ve filmu vždycky velmi fascinovala). Od samotného provedení jsem ale čekal něco trochu jiného. Začátek nám dal jasné koleje, postavy mezi sebou dobře fungovaly, napětí se chvílemi dalo krájet. Čekal jsem, jak si tvůrci poradí s nelehkým úkolem udržet takovou atmosféru i nadále. Ticho je sice skvělý atmosféru nabuzující faktor, který vdýchává dávku neviditelného děsu na diváka, ale mít skoro němý film po celou dobu není nejlepší na udržení pozornosti sledujícího. Vůbec bych nečekal, že po slibném začátku se tvůrci vykašlou nejen na logiku, ale absolutně jako lusknutím prstu přestanou respektovat jakoukoliv náladu snímku a nechají nás 'dojet' thrillerovou cheesy jízdou plnou úsměvně otravných klišovitých momentů. Herecký ansámbl, který v první polovině byl schopen nějakým způsobem jít s vizí snímku, zde působí absolutně zmaten a sám vlastně netuší, cože má za úkol na diváka předat. Scénář se tu opravdu mění na pouhé dostat se z bodu A do bodu B, ignorovat jakoukoliv logiku, případně další členy rodiny v ohrožení v bodu C. Béčkové až to bolí. O co se tak John Krasinski- který si film natočil, napsal i zahrál - snažil pro mě zůstává záhadou, stejně jako vysoká hodnocení některých uživatelů. |60%|