Radek99

Radek99

Radek Cihla

okres Český Krumlov
čecháček a maloměšťák

homepage

804 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
1 25 49 73 94 95 96 97 následující >>
    • 17.11.2006  14:48

    Neskutečně bizarní halucinogenní jízda... Podobné filmy: Requiem za sen, Trainspotting, Šňup, Acid House

    • 17.11.2006  14:48

    Steven Soderbergh a jeden z nejlepších filmů o mechanismech globálního přesunu drog směrem z jihu na sever a z východu na západ... Podobné filmy: Kokain, Americký gangster

    • 17.11.2006  14:41

    Strhující filmová adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy s neopakovatelnou atmosférou a nedostižnými hereckými výkony. Z velmi naturalistické románové předlohy sice udělali tvůrci spíše melodram životním osudem zkoušené Štepy, ale i tak je to jedno z nejsilnějších filmových děl vypovídajících o době přelomu 19. a 20. století, o době zhoubné prudérnosti a (malo)měšťáckého pokrytectví. Dokonalá studie rozpadu lidské osobnosti je gradovaná především fenomenálním hereckým výkonem Petra Čepka, jehož metamorfóza z důstojnického flamendra v syfilitika je doslova famózní. (Již ve stadiu románové předlohy je velmi hluboké významové propojení mezi dobou úpadku, tedy přelomu století - dekadence, a progresivní paralýzou, tedy syfilidou, coby synonymem pro zhýralost a zpustlost.) Hned za ním je ovšem nutno jedním dechem jmenovat Ivu Janžurovou a její mimořádně silný dramatický výkon, kterým potvrdila, že je herecky famózní i ve vážných polohách. Zajímavou paralelu pak s tímto filmem vytváří následující Herzův film Morgiana, stýkající se s Petrolejovými lampami nejen v dosti podobném hereckém obsazení, fenomenální Ivou Janžurovou, ale i secesní stylizací, zvláštní dekadentní atmosférou a temnými proudy lidského (pod)vědomí...

    • 17.11.2006  14:39

    Úžasný debut hned několika výrazných postav české filmové komedie - scénářem k tomuto filmu vstoupili do scenáristické branže Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří spolu od té doby stáli u vzniku několika klenotů české kinematografie a stali se etalony žánru, a v oblasti celovečerního filmu debutoval také v té době třicetiletý obecně ještě velmi málo známý komik Luděk Sobota, kterého do uvedení Jáchyma znali jen pravidelní diváci divadla Semafor. Po premiéře filmu se ovšem rázem stala z Luďka Soboty česká filmová hvězda a svou popularitu pak dobře prodal ještě v mnoha filmových snímcích, než ji zcela rozmělnil účinkováním v různých estrádách a zábavních show... Co je ovšem nejzajímavější, je kreativní vitalita a doslova smršť vtipů, hlášek a gagů, kterou dvojice Svěrák-Smoljak zahltila svůj debutový film. Přistoupíme-li na to, že jde žánrově o crazy komedii (velmi silným aspektem je tu však satirický rozměr, jakož i možný subžánr, dobově typická sociální satira...), je doslova úžasné, jak dokonale oba scénáristé využili svého citu pro jazykový humor... Jakoby v druhém plánu za desítkami zlidovělých hlášek a vtipů stojí třeba osobitá práce s vlastními jmény (japonský malíř-miniaturista Uko Ješita, automobilový závodník Volejník, ale vlastně i většina typických českých příjmení...), postižení frázovitosti spisovné češtiny veřejného prostoru doby normalizace, ale i obecně doby komunismu (,,nemusí pršet, jen když kape"), absurdita jazyka, až dadaistická motivace (,,třeba se vás... plachej"), poetika trapnosti a ,,pierrerichardovství" Luďka Soboty... Je toho skutečně hodně a to ještě se ne všechny vtípky a gagy podařilo dotáhnout až do konce a vypointovat tak, jak by se zřejmě slušelo...jak někde řekl sám Zdeněk Svěrák, byl to scénář, kde bylo materiálu na tři filmy... Je skutečně s podivem, že ani smutná dobová normalizační realita vzniku filmu neměla na výslednou podobu velký vliv a že jenom dokumentovala pravidlo, že velké osobnosti mnohdy plodí těžká doba...

    • 17.11.2006  14:38

    Osvědčené spojení Oldřich Lipský (režie), Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak (scénář) vykrystalizovalo ve své nejhumornější podobě a vznikl komediální klenot, charakterizovaný přímo dadaistickou replikou z filmu „Marečku, podejte mi pero! ... Já jsem Tuček, soudruhu profesore...“ Jeden z nejlepších filmů smutných normalizačních let...a živý artefakt, který tu po (svaté) trojici českého filmového humoru zůstane ještě za desítky a desítky let...

    • 17.11.2006  14:29

    Jestliže měl tvůrčí tandem Hřebejk-Jarchovský tendence idealizovat v Pelíškách dobu komunismu a šedesátá léta, pak léta nacistické okupace a zvláště osvobození vidí naopak bez adorujícího patosu, v celé té cyničnosti mezního období... Musíme si pomáhat - hluboký Hřebejkův film o síle i hlubinách lidskosti a pokřivenosti národního charakteru... Asi jeden z nejlepších porevolučních filmů vůbec. Podobné filmy: Protektor

    • 17.11.2006  14:29
    Pupendo (2003)
    *****

    Byl český národní charakter zlomen padesáti lety komunismu či alespoň nahlodán normalizací? Šabachovsko-Jarchovsko-Hřebejkovská studie je dokonalá - český národ je národem Mílů Břečků, kdežto Márů tu máme hodně poskrovnu... ,,Komunizmus je svinstvo, boľševici jsou svině..."

    • 16.11.2006  19:55
    Četa (1986)
    *****

    Peklo.

    • 16.11.2006  19:36
    Bílá paní (1965)
    *****

    Znásilnění společnosti totalitní komunistickou mocí je snad nejlépe vidět právě na téhle politicko-sociální alegorické satiře... Všechno to relativizování a překrucování skutečnosti, pravdy, slov, jejich významu... Osobně jsem překvapen, že Zdeněk Podskalský mohl tenhle film natočit již v roce 1965. Postupné uvolňování a tání v éře 60. let bylo zjevné, ale takhle otevřený film bych skutečně čekal až za nějaké dva tři roky. Scénárista Karel Michal se zaměřil na frázovité vyprázdnění obsahu sdělení komunistického newspeaku a všechna ta klišé o budování a pravdě zanesl do kontextu reálného života jednoho typizovaného maloměsta...nestává se často, že vznikne filmové díle, kde doslova co obraz, co replika, to trefné pojmenování skutečnosti. V Bílé paní se tahle premisa naplnila...když si s tím spojíte obsazení téměř celé herecké dobové špičky (casting jak v Majoru Zemanovi:-) ), vyjde vám jeden z úhelných filmů naší filmové historie... a jak typické pro ni - (tragi)komedie... Podobné filmy: Farářův konec

    • 16.11.2006  19:35

    K tomu nejlepšímu, co česká kinematografie vyprodukovala, patří trojice parodií velezkušeného režiséra Oldřicha Lipského a scénáristy Jiřího Brdečky. Vedle Limonádového Joa (parodie na westerny), Tajemství hradu v Karpatech (parodie na románový svět Julese Vernea) vznikla jako druhá v pořadí právě Adéla ještě nevečeřela, parodie na levné ,,šestákové" detektivní romány. Spolu se stylizací zrychleného světa němé grotesky, plné gagů a situačního humoru, se ústředním leitmotivem a hlavní estetickou složkou filmu stává dokonalé napodobení dějových klišé brakových detektivek i přidružených pokleslých žánrů (červenou knihovnu například paroduje osudové vzplanutí Nicka ,,Ledviny" Cartera a slečny Květušky Bočkové). Specifickou složkou humoru je humor jazykový - usazení celého filmu do 19. století, doby národního obrození, a s tím spojené použití některých příznakových slov a spojení je nosným pilířem filmu - např. puristické tendence (Nick Carter díky své příručce Česky snadno a rychle hovoří o lučbě a silozpytu...), použití příznakové fráze v běžné řeči (,,Ach, jak jsem rozvrkočena..." ,,Perfidní čmuchale!"), zaměňování slov na základě podobnosti (,,babočka jenerál, dědečku...") atd. K tomu, že film nezestárl, přispěly nemalou měrou také geniální animace a trikové postupy Jana Švankmajera, stejně jako nebývalá výpravnost celého snímku. Stejně tak architektonické a především výtvarné usazení do uměleckého slohu secese. Pro filmové tvůrce, co se týče kostýmů, komparzistů atd., byla 70. a 80. léta 20. století doslova zlatými časy - po ideové stránce tomu bylo samozřejmě naopak. Přesto parodovat ,,západní" pokleslé žánry bylo dovoleno a bavit lid dokonce žádoucí. Vzniklo tak skutečně nadčasové dílo, které baví diváky již několikáté generace. Film, který nezestárl. Výjimečný film...

    • 16.11.2006  19:27

    Zdeňku Svěrákovi se (jako obvykle) podařilo napsat úžasný scénář, z něhož plasticky vystupuje živý ideál každého chlapce usedajícího do školních škamen - kantor ideál, Igor Hnízdo! Chvála nostalgie...

    • 16.11.2006  19:22

    Ten, kdo žil alespoň chvíli mimo satelitní městečko v nějaké české vesnici, cítí a ví, že Bohdan Sláma ve svém celovečerním debutu nepodvádí, ani nelže. Jeho film je tak autentický, že jsem ve svém okolí při jeho prvním zhlédnutí byl schopen identifikovat téměř všechny postavy z něj. Je to sice mírně stylizovaný, ale velmi realistický obrázek zapadlého a polozapomenutého světa, o kterém si lidé z Prahy myslí, že už ho dávno odnesl čas. Je pravda, že je to obraz posunutý tak do data vzniku tohoto snímku, dnes již se situace hodně mění, ale zajeďte si někdy na hasičský ples někam do Sudet či navštivte třeba jen na pár hodin takový Květušín na hranicích vojenského pásma Boletice...a náhle budou kolem vás chodit postavy z této trpké komedie. Nedějovost je záměrným tvůrčím prvkem, jelikož přesně odráží zakonzervované bezčasí zobrazovaného prostředí. Sláma navíc exponuje panoptikum postav, většina z nich je sociálně či existenčně handicapovaná, jediné, co je spojuje, je silná síť sociálních vazeb, které také určují pevnou společenskou roli. Výčet je skutečně přesný - ten, který dokázal z daných poměrů odejít (Marek Daniel), arogantní sebestředný macho (geniální Jaroslav Dušek, v té době ještě na mediální vlně), vesnický frája, který se vyzná, umí se otáčet a má před sebou zajištěnou budoucnost (dokonalý Pavel Liška), nepraktický a ve svém konání směšný zhrzený intelektuál - ,,zapadlý vlastenec" (Cyril Drozda), mladá pohledná, ale dosud svobodná matka (Vanda Hybnerová), neustále vitální a rázná postarší dáma atd. atd. Co odlišuje Slámův vynikající a popisný debut od podobně tematicky usazených lidových komedií Troškových? Především upřímnost, neokázalost, syrovost, doslova antikomerčnost... Tam, kde chce Troška především populisticky bavit své publikum, tam se Bohdan Sláma snaží cosi popsat, na cosi poukázat, zachytit genia loci, vydat svědectví... To samé dělali režiséři české nové vlny, zvláště pak Miloš Forman, který, stejně jako Sláma, jako místo, kde se nejlépe zobrazí vesnické charaktery (tedy dojde k dějové katastrofě), vnímá taneční zábavu (potažmo tedy hasičský ples). Sláma ji inicioval dokonale (to stejné zopakoval později i ve Venkovském učiteli) a je to, podobně jako v Hoří, má panenko, umělecký i dějový vrchol filmu. Pod rouškou zábavy se něco pozvolna mění...i když možná vlastně ani ne... Nehledě na to - taneční ,,číslo" lokálního Majkla (dostávající rychlým vývojem děje úplně nové konotace) je skutečně silným obrazem... Tak kdyby už nic jiného, tak jsou Divoké včely v tuzemsku filmem s tím nejoriginálnějším hudebním doprovodem - kde jinde zaslechnete slovenské lumeny Tornádo Lou či neodolatelnou coververzi Hlavsových Muchomůrek od zábavové kapely Pohodovka?:-) Podobné filmy: Indiánské léto, Mistři, Hoří, má panenko, Venkovský učitel, Utrpení mladého Boháčka, Intimní osvětlení, Dým bramborové natě

    • 16.11.2006  19:08

    Žánrová legenda. Snímek z přímé linie vedoucí k Fincherovo opus magnum Sedm...

    • 16.11.2006  19:00

    Symbolická tragikomedie rozkročená někde mezi Dobrým vojákem Švejkem a Gogolovým Revizorem odrážející jak bodrost a specifika širé východoslovanské duše, tak i absurditu doby vymknuté z kloubů normálního civilizačního vývoje. Jde o adaptaci románu Vladimíra Vojnoviče, díky kterému byl vyloučen ze Svazu sovětských spisovatelů a později donucen k emigraci do tehdejšího Západního Německa a USA. Režimu vadilo nepříznivé zobrazení sovětské skutečnosti a zkreslení socialistické reality! Už tahle skutečnost je absurdní a humorná ... realita se dala naturalisticky popsat a byla by stonásobně horší...výslechy NKVD, gulagy, nuzota, obskurní plnění obskurních plánů...jiná forma kritiky je ironie...a tu použil jak Vojnovič, tak i scénárista Zdeněk Svěrák a režisér Jiří Menzel... Oběma je vlastní a oba tak potvrzují svůj zažitý tvůrčí rukopis... Barvitý obraz sovětské vesnice s tak symbolickým jménem, kde gramotnost je nepřítelem a Strana absolutním Bohem, samohonka se pálí doslova ze všeho, teče proudem a nechá zapomenout na absurdnost a bezvýznamnost bytí člověka - pěšáka ve hře Stalina a jeho bandy. Co vyzdvihnout? Dokonalou příznakovou mizanscénu, velmi dobře typově obsazené herecké charaktery, některé brilantní bonmoty (,,V rádiu hlásili, že Němci zase bombardovali Berlín...") a scény (závěrečný útok Rudé armády na ,,Čonkina a jeho bandu" v bílých maskovacích úborech se třemi granáty a čtyřmi kulomety; výslech kapitána NKVD rozvědčíkem Rudé armády v domnění, že protistrana je Němec...). Zkrátka opomenutý a hodně nedoceněný Menzelův film, který brzdí snad jen velmi zdlouhavá expozice a pozvolný rozjezd... (a český, byť docela zdařilý, dabing...ruské originální znění by určitě kolorovalo atmosféru mnohem lépe...)

    • 16.11.2006  18:59
    Rain Man (1988)
    *****

    Nejlépe zahraný autista (a obecně psychicky narušený jedinec) v hollywoodském filmu...

    • 16.11.2006  18:58
    Vrtěti psem (1997)
    *****

    Asi nejdokonalejší filmová satira kritizující fungování západní demokracie... Podobné filmy a serály: Děkujeme, že kouříte, Jistě, pane ministře, Jistě, pane premiére, Man of the Year

    • 16.11.2006  18:54
    Podfu(c)k (2000)
    *****

    Guy Ritchie v té nejlepší formě...být gangsta je tak cool...

    • 16.11.2006  18:44
    Delikatesy (1991)
    *****

    Delikatesy. Převážně filmové a velmi manýristické...

    • 16.11.2006  18:41

    Světově nejproslulejší filmová adaptace textu Bohumila Hrabala coby první ryze český držitel Oskara za neanglicky mluvený film, to jsou Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela, komorní tragikomedie o civilním rozměru války. Menzelova těsná propojenost s osobou i dílem Bohumila Hrabala se odrážela nejenom v tom, že byli blízcí a dobří přátelé, ale především v tom, že Menzel jako jeden z mála byl schopen proniknout k podstatě Hrabalovského textu, uchopit ho a volně ho po svém interpretovat. Byla tak zachována jemná a tolik osobitá atmosféra Hrabalových knih, ale navíc vznikla i zcela nová kvalita umělecká a filmová. Jiří Menzel se v tomhle filmu asi nejvíce vzdálil původní poetice adaptované knihy, ana má vždy dvě roviny - rovinu jazykovou a rovinu strukturální. V Ostře sledovaných vlacích Menzel charakteristicky Hrabolovské téměř ,,automatické" volné asociativní plynutí textu vzácně nerespektuje a rozbijí monolit složitě strukturovaných předlouhých souvětí, postavy mluví spíše civilněji a jejich řeč není tolik příznaková (čestnou výjimku tvoří postava Vlastimila Brodského). Rovina strukturální je ovšem zachována více - charakteristické Hrabalovské ,,figurkaření", postavy vždy svým způsobem bizarní, výjimečné, mnohdy stojící na okraji společnosti... Nejinak je tomu i tady - mladý elév Miloš Hrma - psychicky dosti labilní introvert, notorický sukničkář výpravčí Hubička (příznačný nomen omen), podivínský pan přednosta, vášnivý chovatel holubů a pokrytec, který má ústa plné vysoké morálky, ovšem tělo lačnící po radostech chtíče, nacistickou ideologií pobláznění drážní inspektor... Potlačen je ovšem pábitelský rys, není tu žádná dominantní postava ztotožňující se s vypravěčem... To, co se ovšem podařilo Menzelovi především, je dostat do příběhu dramatický oblouk, film má spád a stojí na kontrastu dvou činů a protikladných charakterových rysů - zbabělosti Miloše v otázkách nesmělých ozvěn erotiky vrcholící v pokusu o sebevraždu a občansky příkladného hrdinství v závěru filmu, kdy se obě linie protnou ve finální katarzi - břity vjíždějící do kolejiště zápěstí, kteréžto samo nakonec ostrým řezem dynamitu přetne kolejiště poklidného a ospalého maloměstského nádraží...

    • 16.11.2006  18:37

    První z nepřekonatelné řady české parodické filmové školy, kterou si společně otevřeli páni Oldřich Lipský (režisér) a Jiří Brdečka (scénárista, v tomto případě ještě autor literární předlohy, románu na pokračování pro dobový časopis Ahoj, a následně i divadelní hry). To jsou ti obrodníci! Naprosto dokonalá parodie westernového světa a pocta nejen klasickému žánru, ale také časům němého filmu (viz třeba hned úvodní bitka - a hned poté pitka - stylizovaná coby němý film podkreslená hudbou klasického filmového piána těch časů atd.) a též pokleslému světu někdejších rodokapsů... Fenomenální v mnoha ohledech - od svou dobu výrazně předbíhající úžasné stylizace celého snímku, unikátní formy (práce s barvami, použití animace (kupříkladu při scéně ladění piána), zakomponování videoklipů coby hudebních čísel a použití dobové videoklipové estetiky...), hereckých výkonů, geniální cizelované práce s jazykem (scénář v části replik stojí na nuancích mateřského jazyka a na geniálním posunu významu v práci s vyprázdněnými frázemi pokleslé literatury), gejzíru nápadů, přehršle nezapomenutelných gagů a celé řady dalších věcí. Nutno vidět nejen na vlastní oči, ale i slyšet na vlastní uši...a nikdo mi nevymluví, že kdyby Oldřich Lipský točil tenhle film v angličtině, byla by to dnes celosvětová kultovní filmová legenda. A i když oba plodní tvůrci svůj tvůrčí model dále úspěšně rozvíjeli ve svých dalších nezapomenutelných parodických perlách, Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, Limonádový Joe zůstane zřejmě už nikdy nepřekonanou (alespoň lokální) legendou... To je on, mého srdce šampion.

    • 16.11.2006  18:31

    A pak že jsou filmy noir výsadou jen klasického Hollywoodu... Naprosto dokonalý filmový tvar! Neo-noir par excellence...

    • 16.11.2006  18:30

    Opravdu mimořádný film, a to i v kontextu filmografie Létajícího cirku Monty Pythona. Naprosto geniální parodie biblických filmů mapujících život Ježíše Krista, jak je u Monty Pythonů zvykem, se silným synkretismem ve spleti inspiračních zdrojů... Hraniční humor, intelektuální mix filosofie, politologie (kupříkladu velmi vtipně výstižné rozmělnění židovského odboje proti římské nadvládě do nespočtu frakcí...analogie k současné politické scéně), věrouky, vše usazené do historického kontextu biblické doby, s jediným cílem - snaze nebrat vážně naprosto nic, zkarikovat naprosto všechny autority, tedy i Knihu knih a věci s ní spojené... Dnes už ani tak nepobuřuje (kdeže jsou dobové masové protesty a zákazy promítání), jako moudře baví... Dokonalý film...od narození falešného mesiáše v ghettu až po strhující finální píseň ukřižovaných... ,,Always Look on the Bright Side of Life" ... 100%

    • 16.11.2006  18:29
    Amadeus (1984)
    *****

    Geniální filmová adaptace divadelní hry Petera Shaffera, v níž tento dramatik zdůraznil především onu prazvláštní a až schizofrenní ambivalentnost vnitřního světa a motivací člověka, který na jedné straně jest schopen rozeznat skutečného génia, na druhé straně se ho ale až k smrti bojí a nenávidí ho, jenžto ten svým životem a dílem právě a jen jemu samému ukazuje jeho nedokonalost a rozhodující nedostatek talentu. Takový je i Salieri Formanův. Dramatická a filmová postava, která stojí jako skutečné antonymum vůči géniovi, vůči božskému dítěti Amadeovi... Salieri a Mozart - střet jedinečnosti a průměrnosti. To je hlavní poselství i dějová osa filmu, o Mozartovu biografii se vlastně ani nejedná (navíc je historicky trochu sporná). Tahle umělecká koncepce sice historicky a fakticky poškodí reputaci skutečného Antonia Salieriho, z kterého Shafferova divadelní hra i Formanův film udělaly téměř démona, graduje však symbolickou rovinu filmu a umožní Formanovi natočit skutečně nadčasové dílo o obecně platných civilizačních mechanismech nekompatibility geniality s unifikovanou průměrností. A tady se umělecká vize a realita protínají. Mozart byl skutečně génius, jeden z těch nemnoha, který předběhl svou dobu. Nestalo se náhodou tohle i Miloši Formanovi? Pomyslně smekám...

    • 16.11.2006  18:28

    Jeden z vrcholů československé kinematografie... Strhující filmová adaptace stejnojmenné novely Ladislava Fukse, knihy s až hororově laděnou fascinací fanatismem Zla úkladně usilujícím o životy svých nejbližších...v přenesené rovině pak studie fanatismu Třetí říše...

    • 16.11.2006  18:20

    Stačí, když napíši, že jde o můj nejoblíbenější mafiánský film? :-)

    • 16.11.2006  18:17

    Jeden z nejlepších a nejoriginálnějších animovaných filmů světové kinematografie s osobitě makabrózní poetikou...

1 25 49 73 94 95 96 97 následující >>
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace