Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (3 524)

plakát

50/50 (2011) 

Romantická komedie o rakovině. Vynikající romantická komedie o rakovině! Sice trochu falešně pozitivní, ale přesto fungující. Režisér Jonathan Levine se po neméně vynikajícím přesahově podobném The Wackness posunul trochu více do komorní polohy, ale přesto je znovu meritem jeho filmu především reflexe života postrádajícího smysl, tentokráte ovšem v mezní situaci boje s chorobou ohrožující samu podstatu života - jak velký je ovšem posun ve vyznění filmu, to nejlépe reprezentuje samotné filmové finále. Pozitivní vyznění je nebývalé. Škoda těch šablonovitých mustrů ve scénáři, s trochou rafinovaněji zakódovaným poselstvím by byl celý snímek mnohem působivější... PS: Seth Rogen zase po dlouhé době hraje v dobrém filmu. Neuvěřitelné... :-)

plakát

60 (1996) (pořad) 

Nostalgicky dnes vzpomínám na jeden z nejlepších hudebních pořadů na obrazovkách českých televizí... Alternativní hudba nedostala již od té doby v televizi nikde obdobně rozsáhlý prostor...

plakát

65 (2023) 

Rodinná sci-fi limonáda. Pěkný vizuál, ale opravdu strašný scénář plný klišé, absurdit a celé řady nelogičností...

plakát

7 čili sedm dní (1994) (pořad) odpad!

Ale díl, kdy si Miloslav Sládek přinesl do studia své vlastní pitíčko, je legendární... :-)))

plakát

7 životů (2017) 

Asi nejnudnější filmová dystopie, co jsem kdy viděl. Plochá, nenápaditá a zoufale špatně natočená...

plakát

71 (2014) 

Ve Velké Británii tomu říkají The Troubles, tedy konflikt v Severním Irsku, 70. léta, katolíci bojují proti protestantům a chtějí připojení k nezávislému Irsku, v zemi zuří občanská válka, Severní Irsko navíc okupují Angličané, které všichni dohromady nenávidí, všude úřaduje IRA, Dublin roku 1971 je skutečné peklo. Celovečerní debut Yanna Demange dokonale vystihl tuhle tíživou atmosféru.

plakát

731: Dvojí výklad pekla (2006) 

Strhující minimalistický středometrážní dokument vystavěný jako velmi zajímavý experiment - na kontrastu až podivuhodně civilních a záměrně neutrálních (ale zato 100 % autentických) záběrů a obzvláště naturalistického komentáře popisující japonská zvěrstva během ,,pokusů" na čínských zajatcích speciálního koncentračního tábora v Mandžusku se tvůrci pokouší před diváka předložit dva úhly pohledu na jeden fakt - existenci koncentračního tábora určeného k ,,vědeckým lékařským" pokusům na lidech. Dva výklady, dvě verze, přičemž ta západní/čínská je spíše dokumentární a faktografická, kdežto verze japonská, z níž i tvůrci akcentovali spíše propagandistický podtón, je zkombinována s pozpátku pouštěnými záběry z první části, které s novým komentářem dostávají zcela nové, překvapivé i šokující konotace... Fakta jsou relativní, neboť pravda není jedna, ale má ji každá zúčastněná strana dění. Závěr je však jen jeden - Válka je peklo...

plakát

7/64: Leda mit dem Schwan (1964) 

Experimentální film Kurta Krena...trochu do surreálna... V rámci filmografie tohoto umělce jde skutečně o snesitelnější (a vizuálně zajímavější) počin...proto tak vysoké hodnocení... :-)

plakát

8. míle (2002) 

V přidružených recenzích lze vystopovat zřejmý trend, že vysoké hodnocení dávají Osmé míli ortodoxní fanoušci a fanynky Eminema a hip-hopu obecně, komu tento hudební trend tak trochu uniká, tomu uniká i výlučnost tohoto snímku... To bude nejspíš i hlavní problém tohoto díla, které je vlastně velmi žánrové, natočené pouze pro komunitu hip-hopových nadšenců a úspěšný rapper byl do hlavní role obsazen zcela jistě pouze z důvodu zvýšení sledovanosti a vyšších zisků, jako vějička na hlavně amerického diváka. Pro diváka mimo komunitu zůstává mírně nadprůměrným filmem s tuctovým příběhem bílého teenegera z nižší sociální vrstvy, který si své místo na slunci hledá v kolbišti jinak výlučně etnicky odlišném - afroamerickém, v místě rapperských ,,battlů", kde zúročí své nadání. Jaký je podíl Eminemova autentického životního příběhu a jaký šikovné práce scénáristy nechávám stranou, to se stejně nikdo z diváků nikdy nedozví a míra umělecké licence je v Osmé míli mírně popuštěna, ostatně jako u téměř každého hollywoodského filmu, na filmový příběh psaný samým životem slyší majoritní západní divák tak nějak všeobecně asi nejvíce a trochu toho filmového dochucovadla přijde každému vhod. Kdyby to byl ale západoevropský klubový film o významné umělecké osobnosti, měl bych pocit, že jde o přesolenou filmovou kaši. Takhle mi to ale nijak zvlášť nevadí...