Radek99

Britská režisérka Phyllida Lloydová po svém úděsném debutu Mamma Mia! přichází se svým druhým filmem a tentokráte už v něm zpracovává ryze britské téma - biografii ,,Železné lady" Margaret Thatcherové. V předešlém faktu už je však první háček, neboť biografickým je film jen z části, z té další jde o psychologickou studii stářím a halucinacemi trápeného seniora, kterým je shodou okolností právě někdejší britskou premiérkou. To by samo o sobě nebylo na závadu, kdyby tato skutečnost měla nějakou hlubokou výpovědní hodnotu, ale spojení Železná lady - bezbranný starý nemocný člověk mi příliš nefunguje. Jistě, chápu ten primárně se nabízející paradox a pokušení zobrazit kontroverzní političku a vůdkyni coby chvějící se stařenku, ukázat, že Železná lady nebyla v jistých momentech života zase až tak železná, ale přijde mi to laciné a tak trochu škoda. Asi bych také nejásal nad tvůrčím konceptem, který by mi coby divákovi ukázal Ronalda Reagana, souputníka baronky Thatcherové, v biografii coby dementního staříka postiženého Alzheimerovou nemocí, i když je tato nemoc nesporným a neopominutelným životopisným faktem, Reagana bych ale jako divák chtěl viděl rastrem politiky, ne rastrem jeho jistě hrozné nemoci. Žensky empatický přístup paní režisérky zřejmě zabil politický rozměr, možná také ten fakt, že Margaret Thatcherová byla političkou vysoce kontroverzní a tvůrci nechtěli její politickou dráhu interpretovat jednostranně, proto použili k jejímu vykreslení metodu ,,kočkopsa" (jak by řekl nejmenovaný český barončin epigon), ani černá, ani bílá, ani hodná, ani zlá, prostě naše paní premiérka. Velikost britského impéria, jako třeba v úchvatné loňské Králově řeči, oslavena rozhodně není. Co je však nesporným faktem, to je úžasný a strhující herecký výkon Meryl Streepové, jestli za tuhle roli nedostane letos Oskara, tak už vážně nevím... PS: (připsáno 27.2.2012) Takže, Meryl, gratuluji, získala jsi ho zcela po zásluze...

Den má 24 hodin. 25. hodina je z nich ta nejlepší. Strhující film...

Dickensovsky ponurý dětský film pro popcornem odkojené dětské diváky, přičemž z atmosféry knih Charlese Dickense zbyla jenom taková vzdálená ozvěna a z popcornu zůstala trochu divná příchuť. Tak americké, jak jen belgicko-americká koprodukce může být...

Kdybych nikdy neviděl famózního Formanova Amadea, patrně bych byl nyní shovívavější, ale v přímé konfrontaci s režijní a uměleckou genialitou Miloše Formana je filmová biografie Lorenza da Ponteho téměř paskvilem. A nezachrání to ani ta do filmu implantovaná úžasná Mozartova hudba... Kdyby to byla inscenovaná opera, ok, ale takhle? Kulisy na úrovni televizní inscenace, nezvykle řídký příběh a především naprosto kýčovitý koncept, v němž hlavní hrdina - umělec, spoluprožívá děj svého díla...uff...jak zní to slovo...kýč?

This is cheap movie. Ultralevná produkce, na které je bohužel nedostatek peněz vložených do filmu vidět. Navíc čistě béčkoidní zápletka a nedechberoucí příběh, to ani renomé později slavného britského režiséra Shanea Meadowse nedokáže přebít. Divné jsou i vnitřní tvůrčí protichůdné tendence, tedy jakási formanovská snaha o rozměr autentického vyprávění a punc reality, posílený absolutně civilní mizanscénou, silně improvizovanými dialogy a prací s herci coby neherci, proti čemuž stojí ten absolutně nereálný dějový rámec a logické lapsy, celé to vypadá spíše jen jako nepovedená parodie na drama o pomstě v konceptu ultralevné Záhady Blair Witch...

Dokumentární portrét režiséra posíleného volbou být vydán na milost divákovi...

Nepochopitelně podhodnocený film, kterýžto smutný jev se dá vysvětlit známou averzí jisté části uživatelů čsfd k současným českým filmům. Když si tak pročítám komentáře, možná také sehrál svou roli fakt, že Pražáci tu vesměs nesouhlasí s Řehořkovou a Epsteinovou představou české vesnice, neb ta není kompatibilní s jejich představou české vesnice. Nic na tom nemění ani fakt, že Marek Epstein čerpal svůj námět a inspiraci v rumunských reáliích. Prý se tenhle příběh odehrál kdesi v deltě Dunaje, tohle spíš ale vypadá na prameny čecháčkovského ,,chytračení a podfukaření", jak říkal Miloš Forman. Podobenství o současném status quo Česka, která spíše než v dalších komentářích tolikrát zmiňované Bobule připomíná sedláčkovské Muže v říji, herecky i jinak o řád povedenější, stejně satiricky vyhraněné proti normalitě všudypřítomného podvádění a korumpování, s furiantskou ,,jízdou králů" v závěru, s elitním hereckým obsazením a nadstandardně zvládnutým filmovým řemeslem...překvapivě dobrý film... (jen ta titulní píseň podbarvující závěrečné titulky, ta je na čistý odpad...)

Zásadní obsah, pokulhávající forma. Je jistě velmi chválihodné, že naše primární veřejnoprávní médium realizuje takovéhle projekty otevírající třinácté komnaty naší moderní historie, možná by ale neškodilo, byť jde o televizní film, ubrat na okaté televiznosti a naopak přidat nějaké naléhavější výrazové prostředky. Čihošťský zázrak na své důstojné filmové zpracování teprve čeká...

Coco Nuda Chanel

Vzdor namířený proti autoritám symbolizovaným smokingy, uniformami a klerikami může mít i úsměvně absurdní podobu. Když si mám ovšem vybrat mezi filipikou s církví a buržoazií satirickým šlehem Luise Buñuela a třeba Monty Pythonova létajícího cirkusu, volím za všech okolností vždy ty druhé, jelikož britský sextet při použití obdobné formy a výrazových prostředků, byť ze zcela jiných uměleckých výchozích pozic, dokáže svou kritiku společnosti zalít tak chutnou omáčkou humoru a zábavy, že si při servírování Buñuelova menu připadám jak hrdinové jeho filmu - na konzumaci chutného pokrmu vůbec nedojde...