Radek99

Jeden z mých zásadních filmů, který formoval mé názory a pohled na svět. Život rokenrolového krále (kterého jsem nikdy neposlouchal) Mikiho Volka a jeho zarputilý boj nejen se světem, ale i se sebou samým... Igor Chaun, sám blízký Mikiho přítel, měl díky osobitému vztahu s hudební legendou možnost nahlédnout do osobního života a otevřít cestu názorům a ozvěnám hodnotového žebříčku hudebního solitéra, jehož uměleckou i životní dráhu determinovaly hranice dané režimem i světem showbyznysu. Vzácný dokument...

Vlastně docela kontroverzní film, tahle Kaufmanova adaptace Kunderovy geniální knihy. Pro neznalé skvostné literární předlohy zřejmě bude fungovat, snímek je kompaktní a díky akcentu na milostný trojúhelník Tomáše, Terezy a Sabiny a na historický kontext i fenomén emigrace zprostředkuje zřejmě i celkem homogenní vjem (má plno velmi silných míst - třeba použité archivní černobílé materiály o srpnových dnech z dokumentu Jana Němce). Pro znalce Kunderova stěžejního románu ale vzniká jistá disharmonie - snímek nemá skoro nic společného s původní předlohou vyjma dějové kostry, zmizely nejenom metafyzické úvahy o smyslu života, odkazy k Nietzschemu a jeho idee věčného návratu, Parmenidově dualitě, Beethovenově poslednímu kvartetu, fenoménu lehkosti a tíhy bytí, avšak především zmizela celá Kunderova koncepce velkého literárního mýtu, složitě budovaná kompozice a struktura díla, jeho postmoderně vševědoucí vypravěč - glosátor, celá ta atmosféra středoevropského prostoru zasazená do dobového kontextu, prostě zmizel celý ten bohatý Kunderův narační svět... Zbyl sice docela slušný, až nadprůměrný americký film, v němž ale namísto hlavního hrdiny - Kunderovského ,,vzpěrače metafyzických závaží", existenciálně nezakotveného člověka, věčného pochybovače, vidíme zplošťující filmovou optikou intelektuálně založeného donchuána a možná až erotického štvance. Otázkou je, jestli by byl plnohodnotný převod vůbec možný, každopádně ten tolikrát proklamovaný ,,filmový divák" to však takhle asi chce snad i vidět...

Po megaúspěšném filmu je obvykle velmi těžké přijít znovu s něčím velkolepým a málokterý režisér dokáže znovu přeskočit sebou samým nasazenou laťku, podvědomě jsem tedy čekal, že Quentin Tarantino bude po tak brilantním snímku, jakým byli Hanebný pancharti, zákonitě trochu v útlumu, ale on se projevil jako velmi ,,nehanebný panchart" a znovu natočil cosi brilantního. A zjevně již lze v jeho filmech pozorovat cosi jako trend, už to není jen pouhá zábava, Tarantino má svůj koncept a do svých posledních filmů kóduje sdělení, už u Panchartů chtěl ve scénáři jakoby přepsat historii a dát Židům alternativní druhou šanci, jak se vypořádat s holocaustem, namísto pasivity zažehnout (virtuální) jiskru vzdoru. Bylo to ještě příliš křiklavé a napsané pro efekt, Django už má v tomhle směru mnohem sofistikovanější koncept. Tarantino nejen baví (a jak skvěle!), ale také klade závažné otázky - Proč se černoši nevzbouřili a nepozabíjeli bílé? (analogicky v předchozím filmu Židé) A také svým filmem odpovídá - otroci přijali uvažování bílých a vzali své otroctví jako nezpochybnitelnou normu, nechali se ovládnout strachem, usídlilo se v jejich hlavách. A tak Tarantino nabízí Djanga, černocha na koni, černocha s historickou rozbuškou. Quentin tím vlastně naplňuje k žánru neodmyslitelně patřící institut pomsty, tady ovšem pomsty za celou rasu, což je dost novum. Nikdy bych nečekal, že právě Tarantino natočí film (byť western) o lidských právech, a co je nejzajímavější, udělá to sofistikovaněji a vynalézavěji, než na Oskary nominovaný Spielberg v případě analogicky vyznívajícího historického spektáklu o Lincolnovi. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Christophera Waltze, se kterým Quentin konzultoval svůj scénář a který působí v jeho filmech tak trochu jako podvratný element - rakouský představitel samého nacistického Zla Hanse Landy, tedy toho, kdo zodpovídá za holocaust, tu v nové roli iniciuje osvobození černochů z otroctví a konkuruje samotnému Lincolnovi, respektive předbíhá ho o pouhopouhé dva roky. :-) Navíc v roli Němce. To je opravdu pikantní herecký přerod. :-) Dokonalá scéna s Ku-Klux-Klanem v pytlích na hlavách, skrze něž není dobře vidět, je pak podvratná o to více...

Hluboké...jako voda, ve které žije příšera...škoda jen té červené knihovny ke konci...

Film jednoznačně určený pro staršího a životním během poučenějšího diváka, který je tím pádem při věkovém průměru uživatelů čsfd kolem dvaceti let logicky velmi podhodnocen, jak již to u všech nových Hřebejkových filmů bohužel bývá pravidlem. A přitom Jan Hřebejk jako režisér skutečně umí, po řemeslné stránce film takřka nezaskřípe, adaptací Vieweghovy povídky získal i celkem slušný scénář (na kterém se mimo autora podílel i sám režisér a představitel hlavní role, což je možné úskalí, tradiční scénárista Petr Jarchovský by z dané látky možná vytěžil a vypointoval víc...), o tradičně skvěle použité ryze české (a nutno říci polozapomenuté) hudbě nemluvě (navíc sofistikovaně použité písně Hany Hegerové povznesly snímek k uměleckému absolutnu), o herecké první lize (režisérových oblíbených hereckých koní) se raději ani nezmiňuji, s tou se tak nějak počítá... Snad jen trapné momenty v podobě absurdního výstupu Karla Gotta a přehnaný product placement (především Frekvence 1 mi mírně řečeno neseděla...) sponzorů si mohl Jan Hřebejk odpustit. Nestyda není určitě jeho nejlepším a nejsilnějším filmem, stydět se za něj ale rozhodně nemusí...

Dokumentární práce Eriky Hníkové mi nepřipadá fér, neboť Nesvatbov stvořila na bázi sprosté reality-show a svým pražským elitářským pohledem nechává diváky přiživovat se na civilizačním vyloučení a neštěstí lidí v zapadlé slovenské vísce. Ano, jistě, starosta obce Zemplínske Hámre je skutečný exot a jak trefně podotýká jedna z obyvatelek Hamrů, chová se farštěji než místní farář. Dívat se s lehkým srdcem či nedejbože se smát smutným postavičkám jejího dokumentu mi ale mé sociální cítění nedovolilo. Bylo mi těch (ne)dobrovolných hrdinů strašně líto, hlavně při vědomí, že aniž to zřejmě sami tuší, někdo z velkého města se jim v kinosále či u televizoru směje. Ono totiž záleží velmi moc na optice, jakou daný jev zkoumáte. Mudruje-li samozvaný sociální mesiáš o tom, že Země a lidstvo pomalu vymírá, stačí se malou změnou rastru lehce dobrat opačné globální pravdy - vždyť lidstvo se naopak na Zemi přemnožuje a z tohoto pohledu je dobře, že se lidé (tedy alespoň na slovenském venkově) nesezdávají a nemají děti. (Je to samozřejmě optikou tohoto dokumentu za vlasy přitažená sentence.) Co ale vlastně chtěla režisérka svým dokumentem říci? Z jejího celovečerního dokumentárního filmu se jako divák dozvím tak strašně málo, že mi to k nějakému rozvinutí úvah o existenci (celo)společenského fenoménu nestačí ani omylem. Snad jen to, že v jedné zapadlé dědině kdesi na sousedním Slovensku mají až přehnaně agilního starostu. PS: Ty české titulky byly vážně tak nutné?

Plakátová, pastelově barevná, reklama na povrchní přístup k životu. Typicky hollywoodské spotřební zboží. Pěkně zabalená teenagerská komedie plná toho nejprimitivněji vystavěného humoru podle zaručeně ověřeného receptu - stavme na stereotypech, když už zkarikujeme důchodce, tak z něho udělejme naprosto cvoklou starou brécu, když homosexuála, tak podivínského geeka-pseudoumělce, když dámu v letech, tak nadrženou paničku, když soka v lásce, tak ukázkového záporáka, když donchuána, tak ujetého a z mama hotelu, když snobský život, tak okázale výstavní a prázdný...prázdný jak tenhle film. Možná bez toho povinného hollywoodského konce, kdy happyend je signalizován někdy od desáté minuty příběhu a absurdní veřejně vedený rozhovor narušující řeč oddávajícího na svatbě přítele popře všechny zákony zdravého rozumu, bych ještě byl ochoten akceptovat a přistoupit na pravidla žánru. Takhle jsem ovšem díky ulítlé hollywoodské romanci ztratil téměř 2 hodiny života. Naprosto prázdný a nudný film...

Jedno z nejlepší dramat s mafiánskou tématikou vůbec... Skoro až antický rozměr tragického souboje dobra a zla...

Nevěřil jsem a teď už bohužel věřím...

Průměrný sci-fi blockbuster, pěkné vizuální efekty i design, ale faktor nudy celkem vysoký. Podobně chladné a počítačově sterilní jako Kosinského předešlý TRON. Další, slovy hlavního hrdiny, klasický produkt hollywoodské továrny na peníze, pěkný a lesklý obal, uvnitř ovšem zhola nic...