Radek99

Sociálně laděné drama, které natočil Andrew Haigh, ukazující odvrácenou tvář Ameriky. Poetika nezávislého filmu, velmi pozvolná dynamika, smutný příběh, krásný film... Naprosto skvělý herecký výkon mladého Charlie Plummera, jehož obličej umí prodat utrpení, které jeho roli přisoudili tvůrci...opravdu procítěný filmový portrét chlapce či obecně dítěte, které v sobě kloubí univerzální touhu po bezpečí domova. Zajímavé je i geografické usazení příběhu na americký (pacifický) Severozápad, jak ho diváci jindy a jinde nemohou poznat... Tahle nezávisle posmutnělá road-movie (s dostihovým koněm) je opravdu emotivní podívaná přinášející řadu zvratů a silných momentů...další tvorbu Andrew Haigha se určitě vyplatí sledovat...

Je sympatické, že to má protikorporátní podtón, navíc je to skutečně bravurně natočené, opravdu krásná kamera i slušné herecké výkony, jen...ta dějová linka je konstruována až moc na efekt, prostě slabší scénář, který oplývá až přespříliš náhodami, neuvěřitelnými věcmi nebo logickými lapsy... Škoda, fasádu to má opravdu pěknou... Série 1: 70 %

Vynikající televizní adaptace románové ságy Vladimíra Neffa. Máloco výstižněji charakterizuje český národní charakter než replika z tohoto seriálu: ,,Nahořklý je náš pocit malosti". V opozici k tomu kontraindikačně tvůrci velmi funkčně akcentují národně-obrozenecký patos, který dobře propojuje a rezonuje jak historickou dobou děje seriálu, tak i dobou jeho vzniku. Zajímavé je rovněž, jak se subjektivně v průběhu času mění interpretace některých postav - když jsem se jako mladík díval v 80. letech, vnímal jsem kapitalistu Nedabyla jako přifouknutý produkt komunistické propagandy a hle, po 30 letech kapitalismu u nás ho náhle vnímám jako naprosto přesnou uměleckou kopii nemilosrdného magnáta a realitního spekulanta, podnikatelského žraloka, kterých je dnes plná nejenom Praha...

Dámská jízda. Opravdu k popukání. Proč Scarlett takovéhle role vůbec bere?

Tyhle zprávy mají říz!

Česká soda pro voličky a voliče tzv. Nové levice jistě není apriori špatný nápad, nesměl by ho ovšem provázet tak bulvární formát...ono totiž jenom provokovat už v dnešní době nestačí...

Silně nepovedené sociální drama o černošských nepokojích po zabití Rodneyho Kinga v LA. Přitom jde ale o zmatení žánrů - ta romantická linka mezi Millie a jejím sousedem do toho jakoby vůbec nepatřila a silně rušila výsledný dojem. Navíc jsem se jako divák absolutně neměl s kým ztotožnit - černochy jsem (vlivem jejich násilnému chování) nereflektoval jako oběti a třeba Millie, matku samoživitelku s 8 dětmi, jsem mohl dost těžko litovat, že nedokáže, byť pracuje, tak početnou rodinu uživit, reprodukční zvyklosti jejího etnika to prostě neumožňovaly. Z jejího nejstaršího syna se navíc vyklube úkladný vrah a ostatní děti bez dozoru vesele rabují a zapalují svou čtvrť zápalnými láhvemi. A to tahle rodinka měla být asi podle představ paní režisérky příkladem ,,dobré praxe". Jedinými skutečnými obětmi pak byli Asiaté, kteří se musí nechat beztrestně okrádat, těm se ale zase tvůrci rozhodli věnovat minimální prostor... Deniz Gamze Ergüvenová je možná nadějná režisérka, ale rozhodně není právě nadějným scenáristickým příslibem. Zajímavý je rozhodně fakt, že jde o čistě evropskou koprodukci...

Nemám aktivistické filmy příliš v lásce, ale tohle se celkem dalo snést. Škoda že celý děj byl vlastně tak bezproblémový a Simonův coming out okolím, rodinou i spolužáky tak dobře přijat (opravdu by se v celé škole veřejně posmívali jen dva spolužáci?!), že snímek zůstal jen v idealistické rovině hodnotového rámce tzv. ,,nové levice", s realitou neměl (asi) moc společného. Na celém projektu je vlastně nejsmutnější sám fakt, že se něco takového dnes ještě musí točit. PS: Tipoval jsem, že na závěrečné rande na ruské kolo musí podle logiky hodnot tvůrců přijít nějaký černoch - a taky že jo...tiakhle vypadá ideální multikulturní svět podle liberálů z USA - běloši, černoši a židé pěkně vedle sebe. Je tedy ale dost divné, že v celém filmu, na celé střední škole se nemihne ani jeden Asiat a dokonce ani jeden Hispánec...a to je přesně ta past, kterou aktivistické filmy vytváří...

I druhý film britské scénáristky a režisérky Clio Barnardové je událost. Silně působivé psychologické drama, jehož tíživá atmosféra a ponurost příběhu zacykleného v dávné minulosti, kterou si hlavní hrdinka nese v sobě, doslova ubíjí... V Dark River už sice zmizel dětský hrdina a náhled na svět jeho očima, ovšem traumata způsobená v dětství determinují naprosto vše. Clio Barnardové se podařila skutečně strhující reflexe kampaně #MeToo naroubovaná na tradici britského sociálního dramatu (konkrétně tolik typického filmově britského vesnického ,,mizernizmu"). Komorní až minimalistický rámec, působivá kamera, silný scénář a skvělé herecké výkony - herečka Ruth Wilsonová mi svým výkonem (i fyzickou podobností) připomněla kultovní roli Emily Watsonové v Trierově Prolomit vlny... Možná jen to finále je až moc...antické... Tam mohla možná Clio Barnardová coby scénáristka ubrat. I bez něj jde totiž o temně melancholický film, jehož tragický rámec se dokonale otiskuje v tamní až goticky působící krajině (skvěle komponované záběry, v nichž strhující jsou především celky). O tomhle filmu budu přemýšlet ještě dlouho... PS: Smažte, prosím, někdo ten zavádějící žánrový tag ,,mysteriozní", ať se toho nechytají adolescenti a nekazí filmu hodnocení...

Primárně se sice tenhle dokument zaobírá zaváděním ,,pokrokových" metod výuky sexuální výchovy, ale sekundárně je to silná zpráva o neutěšeném stavu českého školství...