Pink_Doll

Knihu jsem četla, ale tento divadelní záznam mi dal mnohem víc. Dušek byl prostě perfektní a čím vtipnější byl, tím víc se mi do paměti zarylo to, co dělám dobře, trochu špatně, co mohu dělat líp, co úplně jinak. A dala bych Čtyři dohody rozhodně jako součást výuky na základních školách - bez legrace.

Jen krev, bitva, násilí a smrt. Co jiného taky od toho asi čekat... Ale oceňuji, že velice plasticky ztvárněná krev stříkala do rytmu hudby. Za to palec nahoru :) A nejzábavnější byla samozřejmě erotická scéna na lodi.

Mělo to drive, bylo to zábavné, takže pozornost jsem musela udržovat i když jsem nechtěla :) Nejvíc mě oslovila Lego Míca ...až jsem pár dní na to dostala stavebnici Lego s postavičkou růžové roztomilé kočičky, kterou jsem si sama sestavila a i její zámečkem s dalšími postavičkami :) Takže... Kdo si hraje nezlobí.

Možná je k zamyšlení, jestli se vůbec chceme vyvíjet tímto směrem a mít tu možnost zažít virtuální vztah s operačním systémem... A hlavně jestli je to ten správný směr vývoje pro populaci jako takovou. *** Na druhou stranu vnímám-li film jako Sci-Fi, tak pak se mi líbil, byl to rozhodně zajímavý pohled do budoucnosti na to, jak by to mohlo vypadat, ale doufám, že to tak nikdy nedopadne. Komunikace mezi Theodorem a Samanthou byla tak reálná, takže klobouk dolů výrobci :) Vztah, který se mezi nimi vyvíjel jsem sledovala s očekáváním toho, kam až může zajít hranice toho, kdy uměle vytvořený Svět ublíží bezbranné lidské bytosti.

Miluji pohádky a mysteriózní záležitosti. A tohle je ušité pro mě přesně na míru :) Líbí se mi ztvárnění bílého králíka, jeho rodiny a domečku, ve kterém žijí. Dále mě oslovila mladá, krásná, naivní Alenka, ale na druhou stranu dívka, která má cíl a jde si pevně za ním, což je zachránit svou lásku Cyruse. Červená královna a její výraz v obličeji, mimika, řeč těla, styl, kterým mluví, to, jak se obléká, prostě pecka :) Kouzelné pohádkové prostředí, super kostýmy, bytosti, krásná příroda a víly. Těším se na další díly.

Vše se dá ovlivnit myslí a život je o snech a cílech. Říká se tomu osud, karma, říkejme tomu jakkoliv... Nikdy není na nic pozdě, život je takový, jaký si ho uděláme my sami. Někdy k tomu potřebujeme lekce, kterými si teprve uvědomíme, jak úžasní jsme a jaký skvělý život žijeme. Tento film mi dal pocit vděčnosti za svůj hezký život. A proto... Vděčnosti není nikdy dost ;)

Tak tady je to jasné, ztotožňuji se v mnohém s Belén Fabra, takže pro mě další film, na který se mohu koukat stále dokola a stále ho vnímám jinak a nacházím v něm, pro mě, další zajímavé asociace. A hudba? Tak ta ve mně vzbuzuje hluboké emoce a pocity důležité pro můj život.

Vždycky když se na něj dívám, tak dostanu chuť na čokoládu. To jako fakt :) Film na mě působí chvílemi dobrodružně, romanticky, chvílemi i takovou rodinou atmosférou. Mám ráda hudbu, která film provází, je pro mě velmi uklidňující. Po každém dalším shlédnutí Čokolády objevuji ve filmu něco nového a všímám si dalších krásných detailů.

Tento film ve mně zanechal opravdu silný zážitek, hned bych se sama vypravila do Vesmíru. Vše bylo pro mě tak reálné a přesvědčivé, na druhou stranu kouzelné a tak nedosažitelné. Shrnula bych to prostě tím, že se mi moc líbila atmosféra celého filmu, která mě vtáhla do děje a přišla jsem si jako v hlavní roli :)