ill

Citlivě a s vkusem.

Prvoligová galerie nevkusu.

Sympaticky nekorektní ...

Zdecimovaný pracující člověk odpadne v sobotu večer k televizi, s blaženým pocitem, že s dalším vyčerpávajícím pracovním týdnem umořil další 0.1 % hypotéky. Fyzicky i finančně neschopen učasti na jakékoli kulturní události(naivně) očekává, že ho alespoň televizní obrazovka na chvíli inteligentně odpoutá od neveselé reality. Ve 20 zapíná přístroj a po nezbytné patnáctiminutové hitparádě zbytečností na něj Prima vybalí stupidní infantilní arénu národů, která je snad posledním hřebíkem do rakve divákova intelektu a Nova tohle. Megafilm vhodný tak maximálně na brzské nedělní ráno k zabavení potomstva, když si rodiče chtějí zaslouženě přispat. Tohle si zasloužíme? Třikrát fuj! říkám a dobrovoně vzdávám svůj boj s dávicím reflexem.

Sobotní megafilm. Co dodat. Snad jen citoslovce dávicího reflexu.

Aurora borealis světové kinematografie. Unikátní a nenapodobitelná. Pure beauty.

Atraktivní téma znásilněné otřesným zpracováním. Střihem, kamerou, scénářem a hereckými nevýkony zdaleka nekonče.

Pominu-li velkoryse řadu menších scénaristických lapsů, nedokážu zavřít oči před holou skutečností, že tolika proklamovanou realističnost lze brát vážně nejvýše tak z obsahového hlediska. Formální fiasko snímku, reprezentováno snad ponejvíce otřesně NErealistickým chováním obětí, bohužel výrazně devalvuje celkové vyznění a dopad. A nehodlám argumentací, že na film je nutno pohlížet v kontextu doby vzniku slevovat něco ze svých nároků. Je čtvrtek, 0:58 a já jsem nezvykle unavený. Tahle káva mi totiž přišla ostudně slabá. Asi euroshopper.

Miluji ponuré ticho lesa skýtající možnost naslouchat zoufalství naší existence. Bolest z prozření o jednoduchosti lidské bytosti, naší animalitě, přináší někomu očistu, někomu strach a většině žal. Antichrist nezraje jako víno. On hnije.

To snad nemyslíte vážně, ne?