Tsunami_X

Všechen ten analogový fetiš, práce s filmovým médiem, vyprávěním a (ne)diegetickými zdroji je v mém případě jen diváckým příběhem o tom, jak propracovaná struktura umořila vola. Někdo to možná označí za esenci midcultu, ale v druhé půlce projekce jsem se už zajímal jen o to, kdy budu muset opětovně ztlumit zvuk, aby si o mně sousedé nemysleli něco zlého.

"The superman exists, and he's American."

Skinheads for dummies.

(Ne)uvědomělá středostavovská tezovitost, kdy se míra divácké tolerance rovná divácké nostalgii a zkušenosti s pohádkovým seriálem. Arabela zde žije svůj sen ala 90 léta, kdy kupuje balenou vodu, maže margarínem a už dávno se díky kouzelnému prstenu dostala do spolkové říše pohádek. Nelze se na ni zlobit, stejně jako se nejde zlobit na gaučové rámování a snahu vykřesat z třetího manžela v polo tričku Gant alespoň jednu českou větu. Pro diváky.

Abrams má ten dar, že člověku jako jsem já dokáže plnit sny, které už zdánlivě vymizely s nemilosrdně přibývajícím věkem a nárůstem životních i diváckých zkušeností. Ta výbušná směs dětské naivity, hrdinského patosu, vytříbeného vyprávění a gigantických vesmírných korábů je v zásadě jen drobnou aktualizací žánrových vzorců a propriet z dob minulých, které jsou ve mně možná až překvapivě silně zakódovány. Jinými slovy, jen u tohohle můžu být zase malý kluk, který vyletí nadšený z kina, řekne že to bylo boží a zbytek světa je mu v té chvíli naprosto ukradený.

Film, který se na samém počátku tváří jako dramaturgicky nezvládnutá osmdesátková romance, aby se následně překlopil do jednoho z nejbizarnějších (pre)apokalyptických zážitků, která vám studeno válečnická paranoia kdy mohla nabídnout. Věřím, že na papíře by to fungovalo ještě o něco líp, ale už jenom pro tu absolutní nepředvídatelnost a vyjeté pomrkávání po divákovi (kulturisti, Variety) je to zapomenutý poklad, který čeká na své znovuobjevení. A jede to real-time.

Prezidentský trolling. Viděno 4x. Vždy při zásadních společenských událostech. Nejzábavnější věc, co Vít s Filipem udělali.

Silikonový art, který si rochní v tom, jak moc vám lže a destruuje divácká očekávání. Jen je to někdy zbytečně doslovné, převoiceoverované a opakující se.

Valutami prolezlé Karlovy Vary jako hlavní tranzit pro distribuci smrtícího prášku po naší republice, zahraniční zabijácké eso s českými kořeny, honička se sodovkářským vozem, nesmrtelný Rudolf Hrušínský ml. (po dvou hodinách ve vaně je po škrcení zase jako rybička), Láďa Mrkvička v klíčové gore scéně československé kinematografie, uvědomělý hlídač mužstva a morálky Vinklář a dvojrole (!) Jana Kanyzy. V první chvíli se mi nechtělo věřit, že to nerežíroval Dušan Klein, ale teď už vím, že to chci vidět znova, a to ideálně na začátku července v sále hotelu Thermal. A dám si k tomu nejmíň dva cukříky.

Takhle nějak si představuju normalizační blockbuster. Západní škrtiči, ďábelské rádiové vysílání z NSR a nikdy neutuchající proud čáru přebíhajících kriminálních živlů, do kterých to Bartoška s Vyskočilem kropí hlava nehlava, protože „v Praze to začalo bejt vostrý“. V případě, že se oprostíme od ideologického nánosu, dostaneme adrenalinovou akci plnou nečekaných zvratů (romantická linka, smrt hlavních charakterů) a tunu polidšťování neživotných postav (starej, manželka), které se nejčastěji odehrává prostřednictvím šikany zmateného Lábuse. Hnusně vylhanej film, ale musím uznat, že jsem se u něj nechutně bavil.