Tsunami_X

Buddy movie s nepoužitelným Tomem Hanksem, která vejde do paměti adrenalinovou scénou výslechu ala Tarantino. Braková fikce pro nejmenší.

Fajn lo-fi komedie s překvapivými charakterovými piruetkami, úchvatnou hlavní hrdinkou a vtipnou konfrontací dětské Myspace naivity se zahořklým hard rockem dospělosti. Jen mi není jasné, proč tam hlavní hudební motivy obstarávají ti nejjemnější Skoti a ne Sufjan Stevens. Každopádně emo palce nahoru.

Vůbec první věc, kterou z Evropy navrátivší se mladík Roger Corman sám produkoval. Za sumičku kolem patnácti táců sehnal děsivě hloupé herce, notoricky známého scénáristu Robot Monster a jednu mini ponorku. Pochopitelně se svezl na úspěchu Netvora z Černé laguny a rozjel slušnou plakátovou propagaci, takže jeho snímek vydělal desetinásobek svého rozpočtu a otevřel mu dveře dál. Všechny tyhle „pozitiva“ ovšem nemění nic na tom, že se na tuhle plážovou pohádku nedá dívat. V prvé řadě se v ní ono děsivé monstrum mihne jen tak na půl minuty, zatímco zbytek času sledujeme v hodně málo rozpohybovaných záběrech nudně plkající antitalenty a jednu dravou ženskou. Nic na tom nezmění ani fantasticky blbí domorodci (Bylo to monstrum velké jako vůz? – Jako tři vozy!) a deset minut podmořských záběrů.

Člověk myslí na Tarantina, McCarthyho údernost (pokud tu pecku četl) a na to, že Brolin je génius (bůh!) a válí jako vylepšený Charles Bronson. Nakonec to ovšem není dost blízko ani daleko a to je zatracená škoda.

Tesknou a příjemně dívčí první půlku zabíjí spolehlivě ta druhá, která se stává nejdelší reklamou na kosmetiku Nivea v historii. Coppola je ztracena v úspěchu.

Hodně „serious“ záležitost plná strhaných vědeckých ksichtů a úmorně dlouhých dialogů. Na průměr tuhle věc vytahuje ďábelská sekačka na trávu, německé expresionistické finále vykradené z jiného filmu a podzemní kanadský bunkr.

Na IMDB má tenhle kousek sice pekelně nízké hodnocení, ale taková bída to zas není. Gigantický hmyz je vcelku ucházející, na plátně je pořád nějaká akce a ty střídající se lokality taky nejsou k zahození. Škoda jen, že zbytek jistí tradiční dobové propriety bez špetky inovace či zapamatování hodných momentů. Bodík navíc za úplné finále.

Dost nuda, pokud si zrovna nefrčíte ve stupidních dialozích a pomalém nástupu hmyzích monster. Radioaktivní kobylky tentokráte ohrožují Chicago. Interakce pochopitelně žádná – vše se odehrává před zadní/boční projekcí – a charaktery jak z příručky pro hrdiny. S triky to jde postupem času neuvěřitelně z kopce a úplný závěr s papírovými domečky už je vážně k uzoufání. Ještě štěstí, že to ten hluchoněmý klon Petera Falka koupil tak rychle.

Jediné co se dá tomuhle prostinkému giallu přičíst k dobru je občasná fajnová práce se širokoúhlým formátem. Jinak je to příběhová bída, podivně zkratkovité budování napětí, mdlé herecké výkony a hlavně absence pořádných mordů. Pár figurín a atraktivní prostředí s jednou pekelně hot kočkou to v žádném případě nezachrání.

Satanistický kult hipisáků terorizuje famílii v liduprázdném městě, aby se posléze dotyční desperáti díky partyzánské akci malého hocha nakazili vzteklinou a začali s pěnou u huby vraždit jako šílení. Jednotlivosti stojící za zapamatování? Republikánský starousedlík nadopovaný LSD, dítě s brokovnicí a sebevražda těhotné ženy. Na rok 1970 zatraceně brutální jízda. Grindhouse jak víno...