Tsunami_X

Neskutečně opojný Technicolor.

Není to jen fabrika, je to celý život a zahraniční obchod k tomu.

Těžko tenhle film můžu hodnotit hůře, když bydlím v Holešovicích a ve světlíku u nás taky visí kolo. Už dlouho jsem neviděl něco tak mrtvého, co by mě zároveň dokopalo k duševnímu uspokojení. Najbrt upletl z hovna bič a okupovanou Prahu nasázel do deseti interiérů a pěti exteriérů takovým způsobem, že se před plátnem zaklínáte, aby vám toho ukázal víc a zároveň z toho máte šílený strach. Někomu ta mnohovrstevnatost v příběhu možná přijde tristní a ono se taky není co divit. Kolaboranti, ženská ve špajzu, rozpadající se manželství a náckové všude kolem. Jenže nic z toho se nevyvíjí očekávatelným způsobem a čas od času přijde perfektně vypointovaná facka, která vás srazí ze židle s úderností nadrženého fricka a vy si můžete začít otírat popel z hlavy, protože pochybovat se v tomhle případě nevyplácí. Vlastně je to celé jednoduché a viděli jsme to mnohokrát jinde. Lidi jsou svině, spát s někým dalším se musí a v dobré víře se z nás může rychle stát ta největší kurva na okrese. Někdy je ale celý život o jedné větě. Nebo o jednom filmu.

Film, který rozdělil karlovarské festivalové diváky na tři skupiny. Ta první, složená z lehce přiopilých kašpárků, která tleská u každé znělky a loga sponzora naštěstí odešla hned po otvíráku. Nepoučená dvojka kolem sebe nadávala, prskala a v půlce filmu už němela sílu. A trojka, alespoň minimálně poučená divácká skupina, zůstala a buď si to užila nebo ne.

Docela masakr, ale co jiného taky čekat od rozpustilého a chytrého geeka. Abrams dává roztomile okatě najevo, že vyrůstal na Star Wars (fetišistické snímání lodí, závěrečný úprk) a nebojí se rýpat do fantazií obtloustlých třicátníků v kostýmech, kteří hudrují při sebemenší odchylce od pravidel zajetého univerza. Málokdo dneska takhle svižně staví a boří žánrová klišé, viz patetické sebeobětování x Beastie Boys, aby do nás následně pral jednu over the top scénu za druhou (injekce). Drhne snad jenom ta nostalgická epizodka z planety Hoth, u které jsme lehce tlačeni k vytažení kapesníků a obdivu CGI tvorečků co se navzájem žerou. Jinak asi nejlepší rebranding co jsem za poslední roky viděl. Ta značka bude mít velký zvuk.

Vykrmování veverek prášky, impulzivní svatba v Las Vegas, zfetované děti v zákulisí, rezidence s prodejní cenou kolem osmi milionů a dokonalými panoramaty, rapující bezdomovci, obchody se zbraněmi, manager turné z říše snů, zvratky, moč a sperma, pekelně našláplý střih a jedna rozbitá flaška. Na tom, jestli tuhle muziku posloucháte nebo ne, vůbec nezáleží. Justice!

Ivan Jonák jako bílý kůň českého kapitalismu a Nahota na prodej jako černý kůň české porevoluční kinematografie. Geniální pomník doby. Ten film se nedá nemilovat.

Richard Widmark na pervitinu, zápasnický souboj dosahující fyzické intenzity bojůvek ze Zuřícího býka a postavy, u kterých je prohra životní úděl. Jules Dassin byl klasa a zatímco ostatní slepě bloudili v zaprášených kulisách filmových ateliérů, on do města vyšel a splynul s ním.

Žánrový klenot plný skvostně nasnímaného násilí, úsporně načrtnutých postav s jasnými motivacemi (ženská, prachy, tajná mise, morálka) a výtečnými replikami. Celé je to čisté jako modré oči Nicka Nolteho a víra Johna Miliuse, že western neumřel s Johnem Waynem. Typové obsazení je bez uvozovek božské. Neprávem zapomenutý poklad.

Hrdina s vizáží nadopovaného Kevina Costnera kosící nepřátele jako na běžícím pásu, Tarantinův brakový kufřík, Spielbergova zářící Archa, psychicky labilní a polonahé blondýny, černovláska s očima jak moje bývalá a italské komediální motoristické vsuvky. Kašlete na ty kvanta scénáristických oslích můstků, protože tohle je černá pecka, která musí dostat každého, kdo má aspoň kousek ďábla v těle.