tatopulos

Pozvání k lásce aneb Sovy nejsou tím, čím se zdají být

Corrado Cattani rulez ! Italskou mafii umí nejlíp Italové. (Při vší úctě ke Coppolovi a Al Pacinovi). Chobotnice skvěle ukazuje, jak nefungující stát umožňuje mafii vládnout. To v Kmotrovi neuvidíme. Všemocný strach z mafie je díky hudbě Morriconeho a Rize Ortolaniho všemocný a působivý. Napojení mafie na politiku /nejrůznějšími dary, korupcí, vyhrožováním, únosy dětí a další hrůzné metody/ je také lépe odhaleno v Chobotnici. Psychologie postav, rozporuplné motivy jednání- superklaďák Cattani zamilovaný do "prokleté" mafiánky Camastrové. Pomíjivost života v mafiánské Sicílii, její vliv a každodennost v životě obyčejných Sicilanů. Idealistický Cattani, který musí jít proti zákonu a vlastním morálním zásadám, aby nastolil "spravedlnost" a "ohrozil" mafii. A konečně klíčová myšlenka Chobotnice- "mafie je jako chobotnice, uřízneš jí chapadlo a narostou jí další". A přesně tohle mi chybělo v Kmotrovi. A přesně to podle mě od sebe dělí "klasickou" gangsterku typu- Kmotr a velice psychologickou Chobotnici, která nerezignovala na myšlenky, sociálně-politickou kritiku ani na příběh. Démoničnost mafie, okouzlení penězi a mocí a spoutanost jimi jsem cítil právě u Chobotnice

Hráli: Štěpánka Ranošová- nositelka vyznamenání za vynikající práci

Vedle sebevědomých a profesionálních hereckých výkonů obdivuji na tomto seriálu rozpory a schizofrenii postav. Postavám rozumíte, proč jednali zrovna tak a nikoli jinak, i když se s tím třeba neztotožňujete (Nedobyl- sociální darwinismus, vyznávající boj všech proti všem, vlk v rouše vlčím, peněžní fetišista, který má ve svém bohatém sebevědomí podnikatele své pochyby a občas jde proti vlastnímu ekonomickému zájmu při jednání s filosofem Schönfeldem, nebo když prozatím nevyhodil Pecoldovu rodinu kvůli fetišisticko-symbolické vzpomínce na Valentýnu) Ještěže je tahle krutá doba vykořisťování zaměstnanců a nadvláda horních deseti tisíc za námi. Dnes nám vládne demokratický trh, který vše vyřeší, jak jsme viděli v seriálu, třeba Pecoldovu situaci a krach na vídeňské burze vyřešil trh elegantně.

Kvalitní akční seriál plný vzpomínek, nevím, který dabing je lepší, jestli s Adamírou a Švehlíkem nebo Heřmánkem a Brouskem ? Můj "nejoblíbenější" díl je Kde končí džungle. Skvělí herci, hudba, vtip, atmosféra, dialogy, napětí,akce a nostalgie Další skvělé epizody- Tajemný hlas, Přilišná starost, Úklid, Odpadlík, Na dva pokusy, Provize, Jízda na slepo, Bez šance na úspěch, Na útěku, Tak byl dobyt Everest,  Muž jménem Quin

Asi je to hloupý předsudek, ale když jsem začal sledovat tento ruský seriál, James Bond se pro mě rázem stal sex-apelovým supermanem bez myšlenky. Po shlédnutí 3. části musím dát pět hvězd. Tolik krásné, rusky zadumané melancholie se ve špionážním a válečném seriálu a filmu hned tak nevidí. Tohle je radikální protiváha a protiargument vůči bondovkám ! Naco akční scény, když každá minuta seriálu může být plná filosofie, skepse a poznání nepřítomnosti morálky v "řádu světa" ? Úžasné dialogy, které v sobě mají pokoru, přičemž na některé otázky a myšlenky se nedá odpovědět /jen sdílet společnou absurditu ?/ A že život má blíž k tragice, nesmyslnosti, banalitě zbabělosti (víc než k hrdinně-"vzorové" archetypální nesmrtelnosti Jamese Bonda). To cítím v tomto seriálu téměř na každém rohu. Ale možná tam dávám něco, co tam ve "skutečnosti" není... A ti herci ! Tabakov, Tichonov... K tomu melancholická, do sebe uzavřená, nenápadná klavírní hudba, která se postupně otevírá....Při které slyšíte ticho a vlastní minulost. Konečně seriál, ve kterém se inteligence příběhu nebere jako handicap. Holt "komunistická propaganda" jako vyšitá.. Jdu si zapnout Ulici...:-)