Recenze (403)
Insider: Muž, který věděl příliš mnoho (1999)
A nyní Vám předvedeme americkou demokracii v akci... Čím to je, že některé novinářské praktiky v tomto filmu nacházím i u našich "hlídacích psů demokracie" ? Aneb demokracie končí před vstupními dveřmi do vašeho zaměstnání
Nelítostný souboj (1995)
"Klasická" akční střílečka, psychologie jde do prázdna, herecké výkony do prázdna. Taková Scarface, to byla jiná meta !
Serpico (1973)
Korupce je všude ! Opravdu převratné odhalení, které se táhne celým filmem. Psychologicky nijak závratné, alespoň konec je trochu emočně silný, ale celkově slabé.
Snowden (2016)
A nyní Vám Edward "Sněhurka" Snowden představí demo-kracii po americku.
Fidel Castro: Ztracené záznamy (2014) (TV film)
Zatím asi jediný kvalitní dokument o "diktátorovi". (Vše, co není podle "demokraticky" světovládného a velkopanského diktátu USA, tak je diktátorské) Ve filmu pouští Castrovy názory a dobové záběry z americké televize. Místy podprahově působí určitá démonizace Fidela, ale musím ocenit, že se zde objevují myšlenky Comandanteho. Castro změnil Kubu i svět.
Sedm let v Tibetu (1997)
Problém filmu je, že se v něm na můj vkus až příliš lže. Tibet byl před čínskou okupací feudální teokracií, kde neexistovala žádná lidská práva, většina obyvatel žila v otrokářství a měla minimum práv. Annaud natočil slaďoučký kýč, kde se všichni objímají, a přitom se lidé neměli šanci se k "jeho svatosti" vůbec dostat. ( Neobhajuju Čínu, ale feudalismus také ne) Mimochodem od koho odvozuje dalajláma svou svatost ? (A proč bych se mu měl klanět, žijeme-li v demokracii, kde jsme si alespoň formálně všichni rovni a neexistuje zde nadřazenost aristokracie)
Poslední pokušení Krista (1988)
"Bůh je mrtev", proč točit film o tak destruktivním anti-myšlenkovém učení jako je křesťanství ? Ježíš byl zřejmě Američan
Ztracená milenka (1978)
Spolu s Příběhem Adély H. asi nejhorší Truffautův film, námět je dobrý, ale příběh a myšlenka přestávají po chvilce zajímat, režisér se kochá ve svých / pro diváka neviditelných a nepřístupných / vzpomínkách a plakání. Drží se absurdní myšlenky /umocněné rukou mrtvé/, že mrtví v nás žijí dál.
Past (1950)
Drsné ? Slabé, nijak zvláštní psychologie postav, atmosféra strachu také není, Chramostová svou přílišnou naivitou nijak neohromuje. V románu Dva proti říši jsou dobře líčeni gestapáci, ale tohle neohromí. Konec nepůsobí důvěryhodně
Socialismus (2010)
Postmoderní chaos, který jsem nepochopil