Sedm let v Tibetu

J.J. Annaud sa podujal prepísať do filmovej reči autobiografiu rakúskeho horolezca, ktorý strávil sedem rokov v Tibete. V Tibete obklopenom majestátnymi Himalájami, so silnou náboženskou tradíciou, dalajlámom i Číňanmi, ktorí Tibet považujú za súčasť svojej ríše. Annaud dokáže využiť úžasné scenérie, ktoré mu prostredie ponúkalo, dokáže uplatniť atraktívnosť neznámeho sveta, príťažlivosť Brada Pitta i hudbu Johna Williamsa. Ale nedokáže sa vyhnúť nástražným mínam v samotnom príbehu. Jeho film pripomína slalom a v niektorých pasážach je tak nekonfliktne vybrúsený, až nudí. V každom prípade sa ho oplatí vidieť, len neviem, či znesie porovnanie so Scorseovým Kundunom. (27.05.2021)

Je pravda, že Brad Pitt je... prostě je hezký! Ale to jeho herectví už tak moc hezké není. Jediná herecká akce byla, když sváděl krejčovou. To mu tedy šlo. A to je celé. Kromě roztomilého Dalajlámy se tam vlastně moc nedělo. Na začátku hlavní postava chtěla dobýt jeden z nejvyšších štítů v Himalájí. Ale nějak z toho sešlo. Protože se ocitneme v Tibetu, jak už název napovídá. Ale proboha proč? Proč bylo vše tak zmatkovité, proč to bylo tak strašně zdlouhavé? Proč, proč? Ale jedno vím jistě. Pokud se mi tento film dostane ještě jednou do ruky, popřípadě do televize, přetočím půlku filmu a podívám se jen na prostředek s Dalajlámou v akci a se zubatým úsměvem! (13.05.2011)

Annaud se pokouší napnout mezi ošklivější polovičkou Angeliny Jolie, himálajskými vrcholy, osudem tibetského lidu a naším srdcem horolezecké lano, které se při bližším průzkumu ukáže být pavučinou. Ne, nebudu do něj tlouct kvůli tomu, že z člena SS a NSDAP a ještě předtím Oberscharführera SA, který svůj prvovýstup na severní stěnu Eigeru v červenci 1938 věnoval Hitlerovi - a jsou tací, kteří vědí, že věnovat je v takovém případě co - udělal to, co udělal, přestože by to v případě nezakrývané pravdy mohl být o mnoho lepší film a přestože se mi zločiny fýrerova režimu hnusí neméně než zločiny toho rudého a jen o něco méně než to, co jeho ideologie udělala z nejkrásnější věci, jakou znám, protože se nejmenuju ani prokurátor Urválek, ani soudce Lynch. I když se můj oběd při pohledu na mistrně utajený skutečný důvod expedice, jíž se Harrer účastnil (kdo uhodl, že se jednalo o jeho jmenovcem Himmlerem podporovaný projekt pátrání po kolébce árijské rasy, vyhrává čokoládu) a slizký závěr (který dostává pravé grády s vědomím, že reálný Harrer byl svobodný a bezdětný) opakovaně pokoušel vrátit stejnou cestou, kterou přišel, nebudu se tady ztrapňovat tirádami, jak je to všechno hnusné, pokrytecké a nepatřičné. Ono je to totiž především lacině líbivé, nudné a tupé a v oné kýčovitosti, nudě a tuposti se Harrerova takzvaná proměna topí stejně jako Brad Pitt ve snaze mě přesvědčit, že nehraje patetický doplněk panenky Barbie, ale živého člověka. Lézt na vachrlatý můstek mezi filmem a životem nemůžu s čistým svědomím doporučit, ale se svědomím čistším než všechen neměstský sníh na světě doporučuju začíst se do knih toho, kdo jako první odhalil tvář míst, která pro všechny ze Západu do té doby byla totéž co Šangri-la a kterým status legendy ze smutných důvodů asi už zůstane, protože ani legendy neožívají po desetiletích vnuceného zimního spánku. Se svědomím jako lidskou nohou nedotčený ledovec doporučuju zamyslet se nad tím, kdy a jak roztávají v lidském srdci ledovce větší těch alpských. Se svědomím průzračným jak horská bystřina doporučuju začít vyplňovat tu propast mezi tím, co je, a tím, co by v našich představách být mělo. A nadevšechno doporučuju spíš přemýšlet než soudit, i když by to nad Harrerovým prohlášením z roku 1938 bylo asi snadné: "Porazili jsme severní stěnu Eigeru a její vrchol jsme překonali, abychom mohli dojít až k našemu Führerovi." Tentýž člověk v roce 1964 píše: "Horu nelze ani porazit, ani znásilnit. Lze na ni jen vylézt." Soudit? Do srdce vám skutečně vidí jen hory. A ty mají ve zvyku o tom, čeho byly svědky, mlčet. (13.08.2008)

Soundtrack John Williams: 1. Seven Years In Tibet [7:07] ,2. Young Dalai Lama And Ceremonial Chant [2:17] ,3. Leaving Ingrid [3:43] ,4. Peter's Rescue [3:46] ,5. Harrer's Journey [4:02] ,6. The Invasion [5:07] ,7. Reflections [4:41] ,8. Premonitions [2:56] ,9. Approaching The Summit [5:46] ,10. Palace Invitation [4:46] ,11. Heinrich's Odyssey [8:03] ,12. Quiet Moments [4:23] ,13. Regaining A Son [1:49] ,14. Seven Years In Tibet (Reprise) [7:11] (09.05.2011)

Zásadní problém tohoto životopisného filmu tkvěl v obsazení Brada Pitta do role rakouského horolezce Heinricha Harrera. Je to zvláštní, ale nebyl v ní ani trochu přesvědčivý. Abych nespílal jenom tomuto hereckému idolu. Režisér Annaud si vybral zřejmě nejméně schůdnou cestu a vláčel mě přes Himaláje a Tibet tak necitelně a bez kapky zaujetí, až jsem pojal podezření, že jsem padl do rukou sadisty, který nechce diváka oblažovat, a jen se vyžívá v dlouhých a většinou nic neříkajících záběrech na exotické končiny, na Pitta, co si odskočil ze salonu udělat si frizuru a zpátky zase na končiny, které asi v životě neocením, protože s tamní kulturou a náboženstvím nijak nesympatizuji a je mně buřt, jestli nakonec hrdina přežil, nebo se mu utrhlo lano a zařval si. Tohle je film pro krajináře, příznivce metrosexuálů a vyznavače Dalajlámy. 40% (04.03.2012)