Giorgione

Je to určitě lepší, než předchozí série, ale není to žádný zázrak. Nejepičtější epizody jsou za mě první a šestá, zbytek je většinově spíš průměr, jen málokterý (třeba sedmý) je podprůměrná nuda. Přijde mi, jako bych spíše sledoval snahu o Hru o trůny ve světě Sapkowského, který ale vůbec nevyužívá nejlepší přednosti jeho světa: fauna, která mě jako nečtenáře u her vždy strašně bavila, a která dávala tomuto slovanskému fantasy vždy unikátní ráz. Tady jsou příšery většinou jen nějaký šedivý hnus, který plní jen okrajovou roli. A kdybych byl čtenář, najdu toho asi určitě víc. Jinak to není špatné, Marigold tomu dodává takový komický nadhled, některé souboje jsou výborné (Shaerrawedd, Vilgefortz X Witcher). Dokonce se mi mnohem víc líbí pojetí některých postav jak ve hrách, například Emhyr nebo Djikstra jsou luxusní. Zároveň se tu objevují naprosté bullshit situace, jako například Rience, které to nakonec celé zbytečně shazují. Asi by bylo opravdu lepší, kdyby na seriálu dělali tvůrci, kteří to budou dělat opravdu s láskou a úctou ke knižním předlohám. A ne kvůli modernímu pojetí, kde je LGBTQ+ a někteří lidé jsou tmavší. Nýbrž třeba proto, že ani intriky tvůrcům bůhvíjak nejdou, jakkoli se na nich snaží seriál stavět.

Eldorádo je skutečně smysluplné ukončení Indiana Jonese, které je kvalitativně úplně jinde, než novodobé neštěstí jménem Nástroj Osudu. Možná je to tím, jak má režii na starost ten samý režisér, co dělal všechny díly předtím. Říkejte si, co chcete, ale tenhle dobrodružný a výpravný film je od začátku do konce našlapaný nápady a není šance se u něj nudit. Navíc kde jinde uvidíte hlavní postavy řešit různé rébusy, hledat cestu pomocí ideogramů, dostat se do paláce skrze obelisk, procházet hrobky a objevovat poklady? Už jenom samotné povídání o Akatoru vás navnadí a podňecuje vaší zvědavost ohledně osudu konkvistadorů, natož cesta do něj, kreativně a chytře uchopená. Království samotné je celkem úlet, nicméně já si nemůžu pomoc, protože je to zábavné i zajímavé. Dokonce si dovedu představit, že by film byl ještě o něco delší, aby mělo dostatek prostoru. Irina jakožto stalinova holčička toho moc nepředvede, její rudí poskoci jsou místy celkem pro smích. Navzdory tomu nekončí potupně, ale prostě přesně tak, jak si šílenec jejího ražení zasluhuje. Svatba na konec je jednoduše skvělá, protože všichni společníci Jonese jsou skvělí, zvlášť když se jeden z nich konečně probral ze svého blouznění. Křišťálová lebka v každém případě přijde vhod, chcete-li si spravit chuť, pokud jste si tak jako já po nedávné novince vylámali své divácké zuby. Pro někoho je ukončující až pátý díl, ale pro mě je ukončením právě tento čtvrtý díl, kdy u závěrečné melodie cítím radost a pohlazení na duši, nikoliv lítost a pocit prázdnoty jako nedávno v kině při pohledu na důchodce Jonese.

Snad jsem ještě neviděl film plný fyziků, který by mě dokázal zároveň tak bavit, protože ty 3 hodiny uplynuly jak rychlý výbuch bomby. A to i přesto, že jsem se v hromadě všemožných dialogů místy trochu ztrácel, protože mít tři hodiny skoro jen o nich je zkrátka moc i na mě, jakkoli přepínají mezi klidným dialogem a vážným hovorem. Gabčík každopádně jako herec ve své roli významného vědce nezklamal, stejnětak byla radost vidět Einsteina. Hodně tomu přidává hudba, která dost zvýrazňuje vážnost celé situace a vědomí nebezpečí vynálezu, stejně jako různé mezi-záběry na výbuchy a chemické reakce. Hodně si cením také kritické zobrazení USA jakožto velmoci, která je schopná značně zneužívat svoje zbraně proti ostatním. Stejnětak dost nejednoznačné vykreslení samotného hlavního představitele, který je jako vědec místy sympatický a místy nesympatický. Některé scény to celé ale zbytečně shazují na úroveň trapností, bez kterých by se tento film v pohodě obešel. Ve výsledku je to dobrá bomba, kterou je zajímavé, zábavné i napínavé sledovat od začátku do konce. A to i přesto, že to není ten typ filmu (nebo spíš bomby), kterou bych jako divák preferoval, protože úsměv jak vrata mi po odchodu z kina nezpůsobila. Možná by nebylo na škodu, kdyby to bylo celé ještě více lyričtější - více o emocích a o tom, dát divákovi více času na to v sobě všechny skvělé myšlenky pořádně zarezonovat.