Výborná evokace postapo světa zbaveného veškeré lidské přítomnosti. Nejblíž je tomu začátek Boylova 28 Days Later nebo ta Bradburyho povídka o futuristickém soběstačném domě, který i bez lidí pokračuje v normálních denních činnostech. Některé záběry, jako třeba větrný vír v pusté ulici nebo stín houpaček pohybujících se lehce ve větru, bych si mohl pouštět ve smyčce a koukat na ně hodiny. Navíc během úvodních titulků hraje skvělá a na tu dobu dost nadčasová hudba, už jen kvůli ní stojí za to se k tomuhle zapomenutýmu dílku vracet.
Vynikající film, který se spíše než na historickou důvěryhodnost zaměřuje na nepřetržitou akci. Pět statečných vojáků, v čele s ultra charismatickým Giannim Garkem se snaží získat tajné plány nacistické operace, ukryté v přísně střeženém zámku kdesi v prosluněné Itálii. Film občas připomíná spaghetti western, čemuž výrazně napomáhá i hudba, která by se spíše než do válečného filmu, hodila do již zmíněného žánru. Dalším kladem je hlavní nacistický hajzl, kterýho si střihnul Klaus Kinski. Ten si v závěru skvěle rozumí se štěkajícím kulometem a navíc má velmi dobrou postelovou scénu s přitažlivou Margaret Lee. K tomu několik šílených, ale zábavných nápadů (určitě jste netušili, jak užitečná může bejt za války trampolína) a dohromady to dává výtečnou, rychle ubíhající zábavu alá Tucet špinavců.
vynikající napůl animovaný a napůl hraný film v němž jsou zvizualizována nejznámější díla klasické hudby...vynikající je zejména epizoda vyprávějící o zrodu a následném pádu lidské rasy doprovázená Ravelovým ''Bolerem''...
První film Jeana Rollina je na hony vzdálen pozdějším dílům, které ho proslavily. Film nese ještě podtitul Evocation de Tristan Corbiere, který ho v podstatě plně vystihuje. Corbiere byl francouzský básník, který prožil většinu života na pobřeží Bretagne. Jeho poezie byla tímto velmi ovlivněna, čerpala především z prostředí moře a života s tím spojeného. Jedinou publikovanou sbírkou za jeho života byla právě Les amours jaunes (u nás vyšlo jako Žluté lásky). Rollin nechává vypravěčem recitovat báseň Le poète contumace (č. Básník odsouzený v nepřítomnosti), poslední ve zmíněné sbírce, a doprovází ji působivými obrazy mořského pobřeží, na kterém si hraje dvojice dětí s osamělým poetou, hrdinou recitované básně. Zvuková stopa je tvořena křikem racků a šuměním moře a společně s černobílou kamerou vyvolává pocity osamělosti a melancholie. Zkrátka vjemy, jež zastihnou člověka, který zůstane osamocen na břehu moře, nejlépe v brzkých ranních nebo pozdně odpoledních hodinách. Snaha o vytvoření podobné atmosféry je asi jediným spojovacím prvkem mezi tímto debutem a Rollinovými pozdějšími eroticko-upírskými spektákly. Ale stejně jako u nich je výsledným dojmem spíše nuda než vytržení.
Černobílý kraťas pracující výrazně s nedořečeností a znepokojivými detaily. Zachycuje starého muže během obyčejných situací, zahrnujících např. příchod domů v nočních hodinách, cestu vlakem, návštěvu jakéhosi úřadu nebo spánek. Během toho se však dějí i jiné, zvláštní a občas trochu strašidelné jevy, vyvolávající u diváka v daných situacích naprosto nepatřičné pocity. Ve spojení se zádumčivou hudbou to pak působí velice tísnivě a zároveň jaksi metafyzicky. "Děj" je skoupý na jakékoliv racionální vysvětlení, ale současně jakoby zde byly přítomny náznaky, vnášející do něj možná nějaké světlo. Trochu to připomíná sen s letmými přesahy do noční můry.
Tento povídkový film vznikl na motivy 4 příběhů autora Psycha Roberta Blocha.Odehrává se v ústavu pro choromyslné a kazdý príbeh vypráví jeden pacient sanatoria.První povídka je celkem legracní a pojednává o tom jak nevěrný manžel rozseká svou ženu sekerou aby si mohl v klidu užívat se svou milenkou.Ale manzelka to tak nechce nechat a tak se rozsekaná na kusy svemu choti pomstí a milenku odešle do ústavu.Druhý příbeh je o tom jak londýnského tkalce navštíví starý aristokrat (peter cushing) který si chce si nechat ušít plást z podivné svetélkující látky.Pozdeji vyjde najevo ze plást spolecne se starou knihou má sloužit k oživení cushingova mrtvého syna.Další povídka je o zene trpící rozdvojením osobnosti, která zavraždí svého bratra a nemocnicní sestru.Poslední povídka je o muzi (Herbert Lom), který vyrábí panenky.Do jedné panenky se prevtelí a zabije reditele ústavu v kterém se film odehrává....Celková úroven povídek je dost průměrná, výrazně však vyčnívá druhá povídka s Peterem Cushingem, která má vynikající atmosféru v duchu nejlepších filmů společnosti Hammer
Kompilace oku lahodících scén ze tří kanadských národních parků, která soudě dle samotného závěru musela vzniknout na zakázku coby propagační film. Tvůrce se ale téma pokusil uchopit trochu netradičně a film je tak koncipován jako příběh mladé dívky na letní dovolené, následuje seznámení s charismatickým stopařem, založení rodiny a šťastný život s prvním dítětem. I když ve filmu uplyne minimálně 5 let, děje se tak bez většího vzruchu, všechny scény jsou zasazeny do krásných horských scenérií nebo na prosluněné pláže. Vyjma několika zvolání a jednoslovných dialogů je film prakticky němý, doprovázený téměř výhradně typicky šedesátkovou coctail hudbou. Plyne to vskutku lehce, bohužel je to trochu nuda. Z dnešního pohledu vidím jako přínos především první polovinu, obsahující značné množství scén schopných přiblížit dnešnímu divákovi skrze hlavní představitelku v sexy outfitech ikonická 60. léta.
Burcující dokument snažící se skrze náhled do obyčejného pouličního života jakožto i intimní portrét nuzných příbytků několika místních usedlíků upozornit na otřesné životní podmínky v tehdejší pařížské periferii Aubervilliers. Asi není náhoda že Prévertův styl je dnes označován za poetický realismus. Záběry na děti hrající si v ruinách domů a skákající bezstarostně do Seiny, v níž plave kočičí mršina tento zdánlivý paradox výstižně vykreslují. Film rovněž skvěle zafungoval coby autentická dobová ilustrace k paralelně čtené Smrti na úvěr od Célinea.
Nikdy neodvysílaný pilot, který měl uvést novou hrdinku a současně propojit tuto předpokládanou sérii s už zavedeným Batmanem, k čemuž bohužel nikdy nedošlo. Pokud jste někdy viděli některou epizodu starého Batmana, jistě si dokážete představit, jak vypadá tenhle kraťas. Jestli ne, tak doporučuju to ihned napravit, protože si pak možná začnete vážit Schumacherovo sequelů. Každopádně je to fakt velká (i když asi trochu nechtěná) prdel...
Téměř čistá abstrakce, kde v barevných skvrnách místy prosvítají povědomé obrysy a tvary. Na chvíli se dost zřetelně objeví i Anaïs Nin, dávná múza Henryho Millera a jedna z průkopnic feministické erotické literatury, která film doprovází četbou své novely House of Incest. Nevím jestli by lepší porozumění onomu textu přispělo ke komplexnějšímu pochopení filmu, pravděpodobně ne. Takže nejvíc na mě zapůsobila hudba. Na dobu vzniku bych řekl, že poměrně revoluční elektronická kompozice, kterou bych tipoval nejdříve na polovinu let šedesátých.
Dokumentární esej o Bejrútu, městu zdevastovaném válečným konfliktem s Izraelem. Film otevře samotná režisérka, která provede diváka svým domem, toho času už pouhou skořápkou a ruinou, zničenou během obléhání. Pozornost se dále soustředí převážně na snahu obyvatel žít i nadále v rámci možností normální život. Krásná je v tomto ohledu např. scéna zobrazující starého muže zalévajícího záhony na rohu dvou ulic za ohlušujícího rachotu dělostřeleckého ostřelování. Kamera se nevyhýbá ani velmi explicitním a brutálním záběrům následků války na civilním obyvatelstvu, přičemž převažujícím pocitem vyvěrajícím z jeho tváří jakožto i z poetizujícího mluveného komentáře je zoufalost hraničící místy až s nihilismem. Jelikož film vznikal z větší části během probíhajícího konfliktu, zobrazuje tak onu dobu velmi čerstvě, což spolu s několika osobními a tragickými vzpomínkami autorky ještě zvyšuje jeho emocionální dopad. Krásná ukázka toho, jaká je válka svinstvo a jak to vždycky nejvíc odnesou ti nejkřehčí.
Příběh o mladém lékaři, který je uvězněn na starém hradě společně s šíleným vědcem, který si pomocí krevních transfuzí prodlužuje život..Tento film oplývá nádhernou barevností, ale bohužel tu jaksi chybí děj, a tudíž se film docela vleče.Dalším velkým minusem je absence nadpřirozených prvků.Rozhodně nečekejte, že se setkáte s nějakými upíry, jak avizuje název.Ten nemá kromě úvodní sekvence s filmem nic společného.
Tento film vznikl na motivy geniální povídky Guy de Maupassanta, Horla. Povídka doznala několika změn, což se dá pochopit. Těžko si lze představit, že by příběh fungoval v nezměněné podobě jako celovečerní film.. Ač mám Vincenta Price hodně rád, mám pocit, že jeho afektované herectví tomuto filmu spíše uškodilo. Ve spojení s nevýraznou režií a rozháraností, co se atmosféry týče, film působí poněkud mdle a nevýrazně. Pro mě zatím nejhorší Priceův film.
Komorní černobílý horor/chiller z pro tento žánr docela netypické země. Sympatické je, že si téměř celý film vystačí s dvěma postavami a liduprázdnou vesnicí. Méně sympatické už je pak to, že se dva hlavní hrdinové chovají po většinu stopáže jako totální hovada. Dóri a Helgi, postarší muži a soudě dle chování a oblečení dost nesnesitelní hejsci z města, si vyjedou na pár dní na opuštěný ostrov s jednoduchým cílem opít se a trochu si orazit. Oba jsou ve více či méně podroušeném stavu prakticky od začátku, ale teprve od příjezdu na ostrov na tom začnou skutečně vážně pracovat. Obnáší to mmj. oplzlé řeči, válení se po zemi i sobě navzájem, rozbíjení oken atd. Brzy však vyjde najevo, že Dóriho pohnutky k návštěvě tohoto pustého místa jsou mnohem hlubší a tkví v dávné minulosti. Neviditelný přízrak z jeho dětství, skrývající se v roky opuštěných rozpadlých domech, opanuje alkoholem opojenou mysl obou mužů a nezvratně tak změní jejich osud. Na to, že jde o výrazně nízko nákladový TV film je to hodně povedená věc, kterou kdybych viděl v dětství, způsobila by mi asi solidní noční můry. Bohužel mám trochu problém s chováním obou protagonistů příběhu.
Zběsilá jízda probouzející se Paříží. Přes Champs Elysses, široké magistrály až po úzké pařížské uličky bez ohledu na semafory a křižovatky. Podle jedné z legend řídil vůz sám Lelouch, podle jiné řidič Formule 1. Nicméně jde o velice adrenalinový a fascinující zážitek, i když vlastné vidíme jen ubíhající silnici (jediná kamera přidělaná na předku auta). Navíc podpořenou malou, ale typicky francouzskou pointou.
Tak tohle je teror! Mě naprosto neznámý film, o kterém bych opravdu nerad cokoli prozrazoval, abych kohokoli dalšího nepřipravil o zážitek. Rozhodně bych nedoporučoval cokoliv o něm číst a v žádném případě prohlížet si zde galerii fotografií... Věřím tomu, že pan Mercero stvořil nejsugestivnější film, jaký sem kdy měl možnost spatřit. Fim, který si budu pamatovat pokud ne do smrti, tak přinejmenším po hodně hodně dlouhou dobu.
+++ke stažení na www.secret-cinema.com+++
Home video bez umělecké hodnoty zachycující nejprve černého pudla Maxe honícího dvě husy, následně fotosession černošského herce Carla Lee na střeše hotelu Chelsea a nakonec pohled skrze okno na další newyorkské budovy. Celé podbarveno příjemnou jazzovou hudbou. Zajímavé snad jen z historického hlediska.
Amorální historka zajímavá spíše svým tématem než zpracováním. Ostatně sám Moravia se ke své jediné filmařské zkušenosti v pozdějších letech neznal, v jednom rozhovoru z roku 1979 dokonce popřel, že by někdy režíroval film. Jaké důvody ho k tomu vedly nevím, je však evidentní, že film z vícero úhlů působí trochu dřevěně, neobratně a dělá dojem studentského cvičení. Příběh je adaptací Moraviovy stejnojmenné povídky a zachycuje milenecký pár v nepříliš příjemném rozpoložení. Chladně a odtažitě působící žena odmítá veškeré snahy o bližší kontakt od svého milence, což se ovšem radikálně změní, poté co se stanou svědky chladnokrevné vraždy za oknem bytu. Myšlenka fascinace násilím vystupňované zde až k nepokrytě sexuálnímu vzrušení je ve filmovém zpracování oné doby poměrně unikátní a i z dnešního pohledu působí poněkud nepatřičně a pohoršlivě. Navíc s ohledem na nedávno skončenou válku (film se údajně natáčel na jaře 1950). Myslím, že takový markýz de Sade by měl z filmu radost.
Hodně vtipná satira na americký středostavovský způsob života s (pro diváka neseznámeného s tvorbou bratrů Kucharových) nečekaným a poněkud dada zakončením. V hlavní roli lehce přesluhující, i když jak jsme na začátku upozorněni "very talented and lovely", MILFka Floraine Connors, která se kvůli netečnému manželovi rozhodne utopit ve vaně. Když se jí to nepodaří, vydá se do parku a sbalí mladýho floutka, co vypadá jako jeden ze tří sígrů z Neználka ve Slunečním městě, ovšem po menší plastice tváře. Téměř minutu dlouhá scéna, kde se schyluje k polibku, aby byla v zásadní moment střižena scéna se seroucím psem, je k nezaplacení. I přes to, že většina zdejšího obsazení (přesněji řečeno 3 herci ze 4, nepočítaje v to psa) vypadá a hraje jako exponáty z nějakýho panoptika nebo lehčího filmu Johna Waterse a na konci se to iracionálně překlopí do béčkovýho filmu ve stylu Eda Wooda, je to veliká legrace s velice osobitým stylem. A navíc byla má anglická slovní zásoba obohacena o vskutku renesanční slovo 'sluck'.
Studentská etuda snažící se, dle úvodních titulků přidaných zřejmě během restaurace snímku, o "filmové zobrazení absurdity na divadle a v literatuře". Bez této informace o Malleho tvůrčím záměru bych možná v hodnocení nebyl až tak shovívavý. Film zachycuje tři muže v bytě během různých nesmyslných činností, jež mi vzdáleně evokovaly tvorbu bratří Marxů, ovšem bez jakékoli gradace, konceptu nebo humoru. Zajímavá je tak pro mě jen v závěru použitá skladba Charlieho Parkera, k níž se film odkazuje svým názvem a rovněž fakt že v ní na trubku hraje Miles Davis, který o 4 roky později složil hudbu k Malleho celovečernímu debutu.
Částečně hraný a částečně animovaný experimentální film, kde si Tomáš Hanák vyzkoušel postavu drsného soukromého detektiva, jak ho později ztvárnil v Mazaném Filipovi.Příběh nemá cenu popisovat, je to docela haluz, ale rozhodně stojí za to se na něj podívat, už jenom kvůli úchvatnému vizuálnímu ztvárnění.
Rozkošný dokumentární náhled do pařížských módních trendů od zapomenutého novovlnného režiséra. Uvidíme spoustu ikonických stylových záběrů na mladé pařížanky, oblečené v posledních výkřicích módy a komentující svůj vztah k módě a množství prostředků nutných na její pořízení. Rovněž navštívíme fotosessions časopisu Elle za účasti tehdejších redaktorů, zodpovědných údajně za boom kozaček ve městě. To vše podbarveno instrumentální hudbou Serge Gainsbourga a s cool černobílou kamerou upomínající na ty nejlepší filmy Francouzské nové vlny. Ve výsledku nic zásadního, ale rozhodně roztomilá záležitost.
Zacátek filmu ukazující pohled na zivot vikingu je fakt strasnej...ale pak uz to celkem jede.Rozhodne nemuzu ríct ze bych se nudil.Takze ten kdo má rád dobrodruzný filmy stavící na historickým základe (i kdyz u tohodle filmu by se o tom dalo dost polemizovat) se urcite bude bavit.
Dracula tentokrát jako balet a navíc ve stylu expresionistických filmů let dvacátých. Předlohou tomuto filmu se kromě klasické knihy Brama Stokera stal balet zadaptovaný jakýmsi Markem Goddenem, který si příběh upravil podle svého. Abyste byli v obraze, uvedu několik příkladů...tak například Mina požaduje po svém snoubenci Harkerovi orální sex, hrabě Dracula je číňan z něhož se po zranění ruky sypou zlaťáky apod. Celý film je doprovázen hudbou Gustava Mahlera a spolu s originální kamerou tvoří velice zajímavý a neobvyklý zážitek. Na druhou stranu, vůbec by neuškodilo mírné zkrácení obvzláště tanečních scén.
Malá černobílá obskurnost, z který je ale cítit ohromný nadšení pro věc. Tipnul bych si, že to natočila parta kamarádů o víkendech na půjčenou 16 nebo super-8. Ve zkušebně pochybný surf-rockový kapely, složený z podivných existencí (hodně špatná zpěvačka, kytarista, stavící hluk nad vše ostatní a postarší pár, tj. chlapík s vizáží hraběte Draculy a tlustá saxofonistka se zablokovaným krkem), se koná konkurz na bubeníka. Nařvanýho chlápka s kompletníma bicíma, ale totálně převálcuje hubenej kluk s maximálně okleštěnou a nekompletní soupravou, kterej se zjevně narodil jenom pro bubnování. Poraženej typ to neunese a v nedalekým lomu ho umláti kufrem od auta a následně ještě usmaží pomocí startovacích kabelů a autobaterie. Klučinovo noví spoluhráči ho ale oživí elektrickým proudem a tak se může za pomoci paliček a činelů pomstít. Mezi největší klady, vyjma skvěle vybraných herců a dost černýho humoru, patří i dvě surfový pecky, první zahraná na konkurzu a druhá podbarvující závěrečný titulky. Zajímavostí je pak to, že zřejmě jediný oficiální vydání zažil tenhle film coby bonus na originální videokazetě Tetsuo: The Iron Man Shinya Tsukamoty.
Moje komentáře
23 Skidoo (1965)
Výborná evokace postapo světa zbaveného veškeré lidské přítomnosti. Nejblíž je tomu začátek Boylova 28 Days Later nebo ta Bradburyho povídka o futuristickém soběstačném domě, který i bez lidí pokračuje v normálních denních činnostech. Některé záběry, jako třeba větrný vír v pusté ulici nebo stín houpaček pohybujících se lehce ve větru, bych si mohl pouštět ve smyčce a koukat na ně hodiny. Navíc během úvodních titulků hraje skvělá a na tu dobu dost nadčasová hudba, už jen kvůli ní stojí za to se k tomuhle zapomenutýmu dílku vracet.
5 pekelných mužů (1969)
Vynikající film, který se spíše než na historickou důvěryhodnost zaměřuje na nepřetržitou akci. Pět statečných vojáků, v čele s ultra charismatickým Giannim Garkem se snaží získat tajné plány nacistické operace, ukryté v přísně střeženém zámku kdesi v prosluněné Itálii. Film občas připomíná spaghetti western, čemuž výrazně napomáhá i hudba, která by se spíše než do válečného filmu, hodila do již zmíněného žánru. Dalším kladem je hlavní nacistický hajzl, kterýho si střihnul Klaus Kinski. Ten si v závěru skvěle rozumí se štěkajícím kulometem a navíc má velmi dobrou postelovou scénu s přitažlivou Margaret Lee. K tomu několik šílených, ale zábavných nápadů (určitě jste netušili, jak užitečná může bejt za války trampolína) a dohromady to dává výtečnou, rychle ubíhající zábavu alá Tucet špinavců.
Allegro non troppo (1976)
vynikající napůl animovaný a napůl hraný film v němž jsou zvizualizována nejznámější díla klasické hudby...vynikající je zejména epizoda vyprávějící o zrodu a následném pádu lidské rasy doprovázená Ravelovým ''Bolerem''...
Amours jaunes, Les (1958)
První film Jeana Rollina je na hony vzdálen pozdějším dílům, které ho proslavily. Film nese ještě podtitul Evocation de Tristan Corbiere, který ho v podstatě plně vystihuje. Corbiere byl francouzský básník, který prožil většinu života na pobřeží Bretagne. Jeho poezie byla tímto velmi ovlivněna, čerpala především z prostředí moře a života s tím spojeného. Jedinou publikovanou sbírkou za jeho života byla právě Les amours jaunes (u nás vyšlo jako Žluté lásky). Rollin nechává vypravěčem recitovat báseň Le poète contumace (č. Básník odsouzený v nepřítomnosti), poslední ve zmíněné sbírce, a doprovází ji působivými obrazy mořského pobřeží, na kterém si hraje dvojice dětí s osamělým poetou, hrdinou recitované básně. Zvuková stopa je tvořena křikem racků a šuměním moře a společně s černobílou kamerou vyvolává pocity osamělosti a melancholie. Zkrátka vjemy, jež zastihnou člověka, který zůstane osamocen na břehu moře, nejlépe v brzkých ranních nebo pozdně odpoledních hodinách. Snaha o vytvoření podobné atmosféry je asi jediným spojovacím prvkem mezi tímto debutem a Rollinovými pozdějšími eroticko-upírskými spektákly. Ale stejně jako u nich je výsledným dojmem spíše nuda než vytržení.
Arrêt sur marche (1979)
Černobílý kraťas pracující výrazně s nedořečeností a znepokojivými detaily. Zachycuje starého muže během obyčejných situací, zahrnujících např. příchod domů v nočních hodinách, cestu vlakem, návštěvu jakéhosi úřadu nebo spánek. Během toho se však dějí i jiné, zvláštní a občas trochu strašidelné jevy, vyvolávající u diváka v daných situacích naprosto nepatřičné pocity. Ve spojení se zádumčivou hudbou to pak působí velice tísnivě a zároveň jaksi metafyzicky. "Děj" je skoupý na jakékoliv racionální vysvětlení, ale současně jakoby zde byly přítomny náznaky, vnášející do něj možná nějaké světlo. Trochu to připomíná sen s letmými přesahy do noční můry.
Asylum (1972)
Tento povídkový film vznikl na motivy 4 příběhů autora Psycha Roberta Blocha.Odehrává se v ústavu pro choromyslné a kazdý príbeh vypráví jeden pacient sanatoria.První povídka je celkem legracní a pojednává o tom jak nevěrný manžel rozseká svou ženu sekerou aby si mohl v klidu užívat se svou milenkou.Ale manzelka to tak nechce nechat a tak se rozsekaná na kusy svemu choti pomstí a milenku odešle do ústavu.Druhý příbeh je o tom jak londýnského tkalce navštíví starý aristokrat (peter cushing) který si chce si nechat ušít plást z podivné svetélkující látky.Pozdeji vyjde najevo ze plást spolecne se starou knihou má sloužit k oživení cushingova mrtvého syna.Další povídka je o zene trpící rozdvojením osobnosti, která zavraždí svého bratra a nemocnicní sestru.Poslední povídka je o muzi (Herbert Lom), který vyrábí panenky.Do jedné panenky se prevtelí a zabije reditele ústavu v kterém se film odehrává....Celková úroven povídek je dost průměrná, výrazně však vyčnívá druhá povídka s Peterem Cushingem, která má vynikající atmosféru v duchu nejlepších filmů společnosti Hammer
Atlantic Parks (1967)
Kompilace oku lahodících scén ze tří kanadských národních parků, která soudě dle samotného závěru musela vzniknout na zakázku coby propagační film. Tvůrce se ale téma pokusil uchopit trochu netradičně a film je tak koncipován jako příběh mladé dívky na letní dovolené, následuje seznámení s charismatickým stopařem, založení rodiny a šťastný život s prvním dítětem. I když ve filmu uplyne minimálně 5 let, děje se tak bez většího vzruchu, všechny scény jsou zasazeny do krásných horských scenérií nebo na prosluněné pláže. Vyjma několika zvolání a jednoslovných dialogů je film prakticky němý, doprovázený téměř výhradně typicky šedesátkovou coctail hudbou. Plyne to vskutku lehce, bohužel je to trochu nuda. Z dnešního pohledu vidím jako přínos především první polovinu, obsahující značné množství scén schopných přiblížit dnešnímu divákovi skrze hlavní představitelku v sexy outfitech ikonická 60. léta.
Atomové gymnázium (1986)
moje hodnocení berte s trochou nadsázky...ten film je tak blbej az je dobrej
Aubervilliers (1946)
Burcující dokument snažící se skrze náhled do obyčejného pouličního života jakožto i intimní portrét nuzných příbytků několika místních usedlíků upozornit na otřesné životní podmínky v tehdejší pařížské periferii Aubervilliers. Asi není náhoda že Prévertův styl je dnes označován za poetický realismus. Záběry na děti hrající si v ruinách domů a skákající bezstarostně do Seiny, v níž plave kočičí mršina tento zdánlivý paradox výstižně vykreslují. Film rovněž skvěle zafungoval coby autentická dobová ilustrace k paralelně čtené Smrti na úvěr od Célinea.
Batgirl (TV film) (1967)
Nikdy neodvysílaný pilot, který měl uvést novou hrdinku a současně propojit tuto předpokládanou sérii s už zavedeným Batmanem, k čemuž bohužel nikdy nedošlo. Pokud jste někdy viděli některou epizodu starého Batmana, jistě si dokážete představit, jak vypadá tenhle kraťas. Jestli ne, tak doporučuju to ihned napravit, protože si pak možná začnete vážit Schumacherovo sequelů. Každopádně je to fakt velká (i když asi trochu nechtěná) prdel...
Bells of Atlantis (1952)
Téměř čistá abstrakce, kde v barevných skvrnách místy prosvítají povědomé obrysy a tvary. Na chvíli se dost zřetelně objeví i Anaïs Nin, dávná múza Henryho Millera a jedna z průkopnic feministické erotické literatury, která film doprovází četbou své novely House of Incest. Nevím jestli by lepší porozumění onomu textu přispělo ke komplexnějšímu pochopení filmu, pravděpodobně ne. Takže nejvíc na mě zapůsobila hudba. Na dobu vzniku bych řekl, že poměrně revoluční elektronická kompozice, kterou bych tipoval nejdříve na polovinu let šedesátých.
Beyrouth, Ma Ville (1983)
Dokumentární esej o Bejrútu, městu zdevastovaném válečným konfliktem s Izraelem. Film otevře samotná režisérka, která provede diváka svým domem, toho času už pouhou skořápkou a ruinou, zničenou během obléhání. Pozornost se dále soustředí převážně na snahu obyvatel žít i nadále v rámci možností normální život. Krásná je v tomto ohledu např. scéna zobrazující starého muže zalévajícího záhony na rohu dvou ulic za ohlušujícího rachotu dělostřeleckého ostřelování. Kamera se nevyhýbá ani velmi explicitním a brutálním záběrům následků války na civilním obyvatelstvu, přičemž převažujícím pocitem vyvěrajícím z jeho tváří jakožto i z poetizujícího mluveného komentáře je zoufalost hraničící místy až s nihilismem. Jelikož film vznikal z větší části během probíhajícího konfliktu, zobrazuje tak onu dobu velmi čerstvě, což spolu s několika osobními a tragickými vzpomínkami autorky ještě zvyšuje jeho emocionální dopad. Krásná ukázka toho, jaká je válka svinstvo a jak to vždycky nejvíc odnesou ti nejkřehčí.
Blood of the Vampire (1958)
Příběh o mladém lékaři, který je uvězněn na starém hradě společně s šíleným vědcem, který si pomocí krevních transfuzí prodlužuje život..Tento film oplývá nádhernou barevností, ale bohužel tu jaksi chybí děj, a tudíž se film docela vleče.Dalším velkým minusem je absence nadpřirozených prvků.Rozhodně nečekejte, že se setkáte s nějakými upíry, jak avizuje název.Ten nemá kromě úvodní sekvence s filmem nic společného.
Bláznův deník (1963)
Tento film vznikl na motivy geniální povídky Guy de Maupassanta, Horla. Povídka doznala několika změn, což se dá pochopit. Těžko si lze představit, že by příběh fungoval v nezměněné podobě jako celovečerní film.. Ač mám Vincenta Price hodně rád, mám pocit, že jeho afektované herectví tomuto filmu spíše uškodilo. Ve spojení s nevýraznou režií a rozháraností, co se atmosféry týče, film působí poněkud mdle a nevýrazně. Pro mě zatím nejhorší Priceův film.
Blóðrautt sólarlag (TV film) (1977)
Komorní černobílý horor/chiller z pro tento žánr docela netypické země. Sympatické je, že si téměř celý film vystačí s dvěma postavami a liduprázdnou vesnicí. Méně sympatické už je pak to, že se dva hlavní hrdinové chovají po většinu stopáže jako totální hovada. Dóri a Helgi, postarší muži a soudě dle chování a oblečení dost nesnesitelní hejsci z města, si vyjedou na pár dní na opuštěný ostrov s jednoduchým cílem opít se a trochu si orazit. Oba jsou ve více či méně podroušeném stavu prakticky od začátku, ale teprve od příjezdu na ostrov na tom začnou skutečně vážně pracovat. Obnáší to mmj. oplzlé řeči, válení se po zemi i sobě navzájem, rozbíjení oken atd. Brzy však vyjde najevo, že Dóriho pohnutky k návštěvě tohoto pustého místa jsou mnohem hlubší a tkví v dávné minulosti. Neviditelný přízrak z jeho dětství, skrývající se v roky opuštěných rozpadlých domech, opanuje alkoholem opojenou mysl obou mužů a nezvratně tak změní jejich osud. Na to, že jde o výrazně nízko nákladový TV film je to hodně povedená věc, kterou kdybych viděl v dětství, způsobila by mi asi solidní noční můry. Bohužel mám trochu problém s chováním obou protagonistů příběhu.
C'était un rendez-vous (1976)
Zběsilá jízda probouzející se Paříží. Přes Champs Elysses, široké magistrály až po úzké pařížské uličky bez ohledu na semafory a křižovatky. Podle jedné z legend řídil vůz sám Lelouch, podle jiné řidič Formule 1. Nicméně jde o velice adrenalinový a fascinující zážitek, i když vlastné vidíme jen ubíhající silnici (jediná kamera přidělaná na předku auta). Navíc podpořenou malou, ale typicky francouzskou pointou.
Cabina, La (TV film) (1972)
Tak tohle je teror! Mě naprosto neznámý film, o kterém bych opravdu nerad cokoli prozrazoval, abych kohokoli dalšího nepřipravil o zážitek. Rozhodně bych nedoporučoval cokoliv o něm číst a v žádném případě prohlížet si zde galerii fotografií... Věřím tomu, že pan Mercero stvořil nejsugestivnější film, jaký sem kdy měl možnost spatřit. Fim, který si budu pamatovat pokud ne do smrti, tak přinejmenším po hodně hodně dlouhou dobu. +++ke stažení na www.secret-cinema.com+++
Carl Lee, Max And Friends At The Hotel Chelsea (1968)
Home video bez umělecké hodnoty zachycující nejprve černého pudla Maxe honícího dvě husy, následně fotosession černošského herce Carla Lee na střeše hotelu Chelsea a nakonec pohled skrze okno na další newyorkské budovy. Celé podbarveno příjemnou jazzovou hudbou. Zajímavé snad jen z historického hlediska.
Colpa del sole (1951)
Amorální historka zajímavá spíše svým tématem než zpracováním. Ostatně sám Moravia se ke své jediné filmařské zkušenosti v pozdějších letech neznal, v jednom rozhovoru z roku 1979 dokonce popřel, že by někdy režíroval film. Jaké důvody ho k tomu vedly nevím, je však evidentní, že film z vícero úhlů působí trochu dřevěně, neobratně a dělá dojem studentského cvičení. Příběh je adaptací Moraviovy stejnojmenné povídky a zachycuje milenecký pár v nepříliš příjemném rozpoložení. Chladně a odtažitě působící žena odmítá veškeré snahy o bližší kontakt od svého milence, což se ovšem radikálně změní, poté co se stanou svědky chladnokrevné vraždy za oknem bytu. Myšlenka fascinace násilím vystupňované zde až k nepokrytě sexuálnímu vzrušení je ve filmovém zpracování oné doby poměrně unikátní a i z dnešního pohledu působí poněkud nepatřičně a pohoršlivě. Navíc s ohledem na nedávno skončenou válku (film se údajně natáčel na jaře 1950). Myslím, že takový markýz de Sade by měl z filmu radost.
Craven Sluck, The (1967)
Hodně vtipná satira na americký středostavovský způsob života s (pro diváka neseznámeného s tvorbou bratrů Kucharových) nečekaným a poněkud dada zakončením. V hlavní roli lehce přesluhující, i když jak jsme na začátku upozorněni "very talented and lovely", MILFka Floraine Connors, která se kvůli netečnému manželovi rozhodne utopit ve vaně. Když se jí to nepodaří, vydá se do parku a sbalí mladýho floutka, co vypadá jako jeden ze tří sígrů z Neználka ve Slunečním městě, ovšem po menší plastice tváře. Téměř minutu dlouhá scéna, kde se schyluje k polibku, aby byla v zásadní moment střižena scéna se seroucím psem, je k nezaplacení. I přes to, že většina zdejšího obsazení (přesněji řečeno 3 herci ze 4, nepočítaje v to psa) vypadá a hraje jako exponáty z nějakýho panoptika nebo lehčího filmu Johna Waterse a na konci se to iracionálně překlopí do béčkovýho filmu ve stylu Eda Wooda, je to veliká legrace s velice osobitým stylem. A navíc byla má anglická slovní zásoba obohacena o vskutku renesanční slovo 'sluck'.
Crazeologie (1954)
Studentská etuda snažící se, dle úvodních titulků přidaných zřejmě během restaurace snímku, o "filmové zobrazení absurdity na divadle a v literatuře". Bez této informace o Malleho tvůrčím záměru bych možná v hodnocení nebyl až tak shovívavý. Film zachycuje tři muže v bytě během různých nesmyslných činností, jež mi vzdáleně evokovaly tvorbu bratří Marxů, ovšem bez jakékoli gradace, konceptu nebo humoru. Zajímavá je tak pro mě jen v závěru použitá skladba Charlieho Parkera, k níž se film odkazuje svým názvem a rovněž fakt že v ní na trubku hraje Miles Davis, který o 4 roky později složil hudbu k Malleho celovečernímu debutu.
Culex (1998)
Částečně hraný a částečně animovaný experimentální film, kde si Tomáš Hanák vyzkoušel postavu drsného soukromého detektiva, jak ho později ztvárnil v Mazaném Filipovi.Příběh nemá cenu popisovat, je to docela haluz, ale rozhodně stojí za to se na něj podívat, už jenom kvůli úchvatnému vizuálnímu ztvárnění.
Dans le vent (1962)
Rozkošný dokumentární náhled do pařížských módních trendů od zapomenutého novovlnného režiséra. Uvidíme spoustu ikonických stylových záběrů na mladé pařížanky, oblečené v posledních výkřicích módy a komentující svůj vztah k módě a množství prostředků nutných na její pořízení. Rovněž navštívíme fotosessions časopisu Elle za účasti tehdejších redaktorů, zodpovědných údajně za boom kozaček ve městě. To vše podbarveno instrumentální hudbou Serge Gainsbourga a s cool černobílou kamerou upomínající na ty nejlepší filmy Francouzské nové vlny. Ve výsledku nic zásadního, ale rozhodně roztomilá záležitost.
Das Rätsel der roten Orchidee (1962)
dalsí edgar wallace a tentokrát je to docela jízda...christopher lee jako detektiv proti padouchovi kinskimu
Das Verrätertor (1964)
klaus je tradicne za svini v prepisu edgara wallace - nejlepsi scena:klausovo útek s vrtulníkem
Die blaue Hand (1967)
tajemné vrazdy na anglickém panství...klaus kinski v dvojroli hodného a zlého bratra - podle predlohy edgara wallace
Dlouhé lodi Vikingů (1964)
Zacátek filmu ukazující pohled na zivot vikingu je fakt strasnej...ale pak uz to celkem jede.Rozhodne nemuzu ríct ze bych se nudil.Takze ten kdo má rád dobrodruzný filmy stavící na historickým základe (i kdyz u tohodle filmu by se o tom dalo dost polemizovat) se urcite bude bavit.
Dobrou chuť, mami (1993)
podivná, neprílis vtipná komedie o mamince která vstane z mrtvých a delá synkovi bordel v zivote
Dracula: Stránky z deníku panny (2002)
Dracula tentokrát jako balet a navíc ve stylu expresionistických filmů let dvacátých. Předlohou tomuto filmu se kromě klasické knihy Brama Stokera stal balet zadaptovaný jakýmsi Markem Goddenem, který si příběh upravil podle svého. Abyste byli v obraze, uvedu několik příkladů...tak například Mina požaduje po svém snoubenci Harkerovi orální sex, hrabě Dracula je číňan z něhož se po zranění ruky sypou zlaťáky apod. Celý film je doprovázen hudbou Gustava Mahlera a spolu s originální kamerou tvoří velice zajímavý a neobvyklý zážitek. Na druhou stranu, vůbec by neuškodilo mírné zkrácení obvzláště tanečních scén.
Drum Struck (1992)
Malá černobílá obskurnost, z který je ale cítit ohromný nadšení pro věc. Tipnul bych si, že to natočila parta kamarádů o víkendech na půjčenou 16 nebo super-8. Ve zkušebně pochybný surf-rockový kapely, složený z podivných existencí (hodně špatná zpěvačka, kytarista, stavící hluk nad vše ostatní a postarší pár, tj. chlapík s vizáží hraběte Draculy a tlustá saxofonistka se zablokovaným krkem), se koná konkurz na bubeníka. Nařvanýho chlápka s kompletníma bicíma, ale totálně převálcuje hubenej kluk s maximálně okleštěnou a nekompletní soupravou, kterej se zjevně narodil jenom pro bubnování. Poraženej typ to neunese a v nedalekým lomu ho umláti kufrem od auta a následně ještě usmaží pomocí startovacích kabelů a autobaterie. Klučinovo noví spoluhráči ho ale oživí elektrickým proudem a tak se může za pomoci paliček a činelů pomstít. Mezi největší klady, vyjma skvěle vybraných herců a dost černýho humoru, patří i dvě surfový pecky, první zahraná na konkurzu a druhá podbarvující závěrečný titulky. Zajímavostí je pak to, že zřejmě jediný oficiální vydání zažil tenhle film coby bonus na originální videokazetě Tetsuo: The Iron Man Shinya Tsukamoty.