bierce

Zajímavý experiment zobrazující životní a především pracovní podmínky barmanky/číšnice průměrného Québeckého kavárnobaru. Zvláštností je, že titulní hrdinka je ztvárněna více než dvaceti herečkami různého stáří, vzhledu i nátury a dost pravděpodobně jsem tam zahlédl i jednoho transvestitu. Francoise je tu tak ukázána v široké škále, sahající od mladé naivní idealistické dívky až po zahořklou stárnoucí ženu, uvědomující si, že už ji v životě nic lepšího nečeká. Jelikož spolu v mnoha obrazech různé verze Francoise čile komunikují, vyvolává to díky značně rozdílným povahám většiny zúčastněných hořce vtipné situace plné vzájemné řevnivosti. Zároveň se to v souladu s autorským záměrem, a nutno říci, že docela úspěšně, snaží podat univerzální obraz náročného a nepříliš dobře ohodnoceného zaměstnání, většina jehož adeptů se ho snaží brát jako pouhou dočasnou záležitost. Není divu.

Třetí část frankensteinovské série společnosti Hammer.Tentokrát přichází baron Frankenstein do Karlstaadtu a nachází zde monstrum zmrazené v ledu.Monstrum je opět oživeno, ale to vede jen k dalším problémům díky hamižnému hypnotizérovi, který monstrum využívá ke krádežím. Tato část se vymyká z celé hammerovské série.Je to tím, že film byl vyroben pro Universal a proto byla i změněna podoba monstra, které v tomto filmu vypadá přibližně tak, jak ho ztvárnil Boris Karloff.Díky tomu je tento film fanoušky Hammeru dost odsuzován.Podle mě jde ale i přesto o kvalitní film.

Film z počátku klame a začíná jako stručná exkurze do historie komiksového média v Itálii. Pokrývá počátky stripu v denním tisku a mimořádně populární dobrodružné "pulpy" typu Flashe Gordona a Fantoma od sklonku nultých let dvacátého století přes útlum způsobený cenzurou během války až po nebývalý rozkvět na přelomu 50. a 60. let. Zhruba ve třetině filmu a současně s rokem 1965 ale přichází na scénu zásadní jméno italského komiksu Guido Crepax a film od tohoto momentu obrací směr a soustředí se už výhradně na něj. Detailně se rozebírá vliv kinematografie a popkultury na styl jeho kresby a strukturu komiksových prací, zmiňuje se spolupráce s režisérem Tinto Brassem a postupný příklon k námětům s výraznými prvky surreálna a erotična. Z formálního hlediska je film zajímavý tím, že se i přes poměrně obsáhlý komentář zcela vyhnul přítomnosti tzv. mluvících hlav. Namísto toho je až na dvě krátké ukázky z Eisensteinova Alexandra Něvského a Brassova Col cuore in gola poskládán výhradně z větších či menších detailů Crepaxových komiksů a kreseb. A samozřejmě výraznou osobitost filmu dodává i skromně použitá ale šarmantní psych beat hudba Sandra Brugnoliniho. Rád bych viděl podobný film o Kájovi Saudkovi. Oba pocházeli ze stejné generace, začínali víceméně stejnou dobou a jak jejich vlivy, tak témata měly mnoho styčných ploch. A při vší úctě ke Crepaxově tvorbě si myslím, že za odlišných dějinných okolností by se krčil hluboko v Saudkově stínu.

Vášnivá obhajoba komiksu, potažmo literatury a činností povzbuzujících dětskou imaginaci. Podobně jako v případě Farinova staršího kraťasu Freud a fumetti je i tenhle kousek poskládán z větší části z detailních záběrů různých slavných komiksů. Mihne se tu mmj. Asterix s Obelixem, kačer Donald, Flash Gordon, Loana, královna džungle, Little Nemo ale i Crepaxova necudná Valentina a všechny tyhle postavy mají podpořit autorovu tezi, již v českém prostředí nesmrtelně vyjádřil klasik ve slovech "Všechnu moc imaginaci". Jinak by se totiž mohlo stát, že z dětí, jimž byla tato imaginativní potrava odepřena, vyrostou prostí otroci systému bez vlastního názoru a pohledu na svět. S tím se myslím nedá nesouhlasit.

Malé umělecké dílo a neobjevený klenot ve výrazně stylizované animaci, ztvárněné pouze křídou a pastely. Zachycuje dvojici koček sedících u okna, jež od svého prvního protažení začnou procházet koloběhem neustálé transformace skrze kubistické a art deco tvary zpět do své zvířecí podoby a zároveň objevovat veškerá zákoutí svého příbytku. Nejpozoruhodnější je zde právě dokonalé propojení perfektně odpozorované dynamiky a stylu kočičího pohybu s abstraktní animací, jež navíc kongeniálně doplňuje v podstatě free jazz hudba Neda Rorema. Tenhle film si dokážu s klidem představit na zdi kterékoli významné galerie v oddělení moderního umění 20. století.

Výborná záležitost o jednom nečekaném setkání s cizí inteligencí disponující působivou černobílou kamerou, jednoduchou ale dokonale funkční výpravou jakožto i silným, trochu otevřeným koncem s chytlavou písničkou, odkazující se k předchozímu ději, v samotném závěru. Zkrátka film, na který se výborně hodí ono otřepané rčení o kvalitní muzice za málo peněz a jenž by si klidně zasloužil zařazení do seriálu Twilight Zone, podobně jako se to přihodilo francouzskému La Rivière du hibou Roberta Enrica. Což není třeba brát jako srovnání, vzhledem k tomu že Gdzie jestes, Luizo? se nebere tak vážně.

Kolekce animovaných underground kraťasů mnoha různých animačních stylů a žánrů, známých (ve svém žánru) i neznámých autorů. Stáří jednotlivých filmů se datuje zhruba od začátku 80. let až po polovinu let 90. Jediným pojítkem je více než výrazná přítomnost sexu a násilí, přičemž občas je hranice vkusu průměrného diváka překračována astronomickými kroky. Tyhle dávky hnusu jsou ale vyvažovány dávkami silně návykového humoru. Fanoušci Roberta Crumba, Rena a Stimpyho, Celebrity Deatchmatch, Mlíko a sejra a podobných hovadin jistě ocení.

Zajímavý animovaný film o hollywoodském režisérovi Goldframeovi, který chce být ve všem první. Chce být dokonce rychlejší než vlastní stín, ale to se mu hrubě nevyplatí...

Adaptace nepříliš známé povídky Franze Kafky, která vyšla v českém překladu jako Strážce hrobky. Osu příběhu tvoří dialog mladého hraběte a strážce rodinné hrobky, s kterým se hrabě seznámí při revizi svých zaměstnanců. Starý muž se silně nalomeným zdravím pak hraběti vypráví jak po 30 let každou noc odolává duchům mrtvých šlechticů, usilujícím o výstup z hrobky a setkání s žijícím zástupcem svého rodu. S postupujícím dějem se však příběh začíná klonit nečekaným směrem, opouští fantastickou linii a samotný závěr je pak velmi zvláštní a poměrně těžko dešifrovatelný, ponechávaje divákovi více možností k interpretaci proběhnuvšího. Veškeré dění se odehrává prakticky pouze v jediné, vznešeně působící, místnosti šlechtického sídla a oplývá nádhernou vysoce kontrastní černobílou kamerou. Se znalostí literární předlohy a případným lepším pochopením příběhu bych hodnocení rád zvedl na čtyři hvězdičky.

Haine (v překladu Nenávist) je blízkým příbuzným filmů Straw Dogs (Strašáci) nebo Easy Rider (Bezstarostná jízda). Stejně jako zmíněné filmy pojednává o omezenosti a nenávisti venkovského obyvatelstva ke všemu cizímu, což se většinou nevyplácí nevinným lidem, ocitajícím se ve špatnou dobu na špatném místě. Za tuto "chybu" zaplatí i motorkář projíždějící malým francouzským městečkem, shodou okolností ve stejnou dobu, kdy zde zemřelo dítě pod koly jiného motocyklu. Proti rozezlenému obyvatelstvu bohužel nemá muž mnoho šancí a následný hon, který na něj vesničané uspořádají ho bude stát život...Haine je silně depresivní film, především díky sychravému podzimnímu počasí a nevlídné krajině, v níž se děj odehrává. To ještě více podtrhuje atmosféru zmaru a bezvýchodnosti, přítomnou od samého začátku filmu. Zvláštností je ryze kladná hlavní role Klause Kinského, u něhož je zvykem spíše pravý opak. I když tento téměř neznámý film nedosahuje v žádném směru vyjímečnosti, zasloužil by si více pozornosti, než se mu dostalo v době svého vzniku.