bierce

První film Jeana Rollina je na hony vzdálen pozdějším dílům, které ho proslavily. Film nese ještě podtitul Evocation de Tristan Corbiere, který ho v podstatě plně vystihuje. Corbiere byl francouzský básník, který prožil většinu života na pobřeží Bretagne. Jeho poezie byla tímto velmi ovlivněna, čerpala především z prostředí moře a života s tím spojeného. Jedinou publikovanou sbírkou za jeho života byla právě Les amours jaunes (u nás vyšlo jako Žluté lásky). Rollin nechává vypravěčem recitovat báseň Le poète contumace (č. Básník odsouzený v nepřítomnosti), poslední ve zmíněné sbírce, a doprovází ji působivými obrazy mořského pobřeží, na kterém si hraje dvojice dětí s osamělým poetou, hrdinou recitované básně. Zvuková stopa je tvořena křikem racků a šuměním moře a společně s černobílou kamerou vyvolává pocity osamělosti a melancholie. Zkrátka vjemy, jež zastihnou člověka, který zůstane osamocen na břehu moře, nejlépe v brzkých ranních nebo pozdně odpoledních hodinách. Snaha o vytvoření podobné atmosféry je asi jediným spojovacím prvkem mezi tímto debutem a Rollinovými pozdějšími eroticko-upírskými spektákly. Ale stejně jako u nich je výsledným dojmem spíše nuda než vytržení.

Žraločí jeskyně je žánrovým zařazením dobrodružný film s náhlými horrorovými a mysteriózními přesahy a na konci možná i trochu sci-fi, podle toho, jak to chce divák chápat. Jak je zde uvedeno v obsahu, příběh se začne odvíjet nalezením dlouho ztraceného potápěče Andrése, trpícím amnézií. Mezitím se po selhání všech zařízení zřítí do moře letadlo převážející mimojiné kontraband určený pro místní gangstery. Ti se se ztrátou kufru nechtějí smířit a najmou si právě Andrése, aby kufr vyzvedl z mořského dna. Během prvního pokusu o vyzvednutí však zjistí, že kontraband se nachází v podmořské jeskyni obývané žraloky, kteří jakoby spí na dně a jak později vyjde najevo, zřejmě psychicky ovládají události nad hladinou. Andrés si rovněž začne uvědomovat, že právě tato jeskyně je příčinou jeho zmizení a ztráty paměti. Posedlý myšlenkou objasnit její záhadu se do ní opakovaně potápí a s tím narůstají i jeho podivné podmořské zážitky. Trpí halucinačními vizemi jakéhosi potopeného dávného města, které občas překryje silueta robota či mimozemšťana s anténkou na hlavě a nakonec je nucen bojovat s náhle probuzenými žraloky, přičemž jako štít používá mrtvolu posléze jen torso těla jiného potapěče. Samotný konec je možná nejpodivnější, co jsem kdy viděl. Namísto obvyklého oznámení ''The End'', ''Fin'' apod. se dočkáme velkého červeného otazníku, což svědčí o tom, že ani samotní tvůrci si nebyli jistí co to vlastně mělo všechno znamenat. Pointa neexistuje, vysvětlení žádné, na druhou stranu film obsahuje jednu velice působivou scénu, z které bych měl nejspíš noční můry dodnes, vidět ji jako dítě. Působí trochu dojmem, že byla vystřižena z jiného filmu, ale určitě jde o nejvíc zapamatováníhodnou věc z celého filmu. Ostatně odkazuje na ni i parádní malovaný obal videokazety. Nocí se plavá malá jachta a v podpalubí je několik lidí, převážně hippies a jedna malá dívka se strašidelnou panenkou. Všichni mají podivný strnulý pohledy, k tomu jedna máníčka hraje na kytaru hypnotizující píseň. Najednou se všichni zvednou a v čele s holčičkou vyjdou na palubu a postupně naskákaj do vody. Ta strašidelná panenka se vznáší těsně pod hladinou, osvětlená měsíčním světlem, kamera najíždí na detail a pak jí z pusy začne proudit spousta krve. To samozřejmě přiláká žraloky. Už jenom kvůli téhle scéně stojí Žraločí jeskyně za vidění.

Haine (v překladu Nenávist) je blízkým příbuzným filmů Straw Dogs (Strašáci) nebo Easy Rider (Bezstarostná jízda). Stejně jako zmíněné filmy pojednává o omezenosti a nenávisti venkovského obyvatelstva ke všemu cizímu, což se většinou nevyplácí nevinným lidem, ocitajícím se ve špatnou dobu na špatném místě. Za tuto "chybu" zaplatí i motorkář projíždějící malým francouzským městečkem, shodou okolností ve stejnou dobu, kdy zde zemřelo dítě pod koly jiného motocyklu. Proti rozezlenému obyvatelstvu bohužel nemá muž mnoho šancí a následný hon, který na něj vesničané uspořádají ho bude stát život...Haine je silně depresivní film, především díky sychravému podzimnímu počasí a nevlídné krajině, v níž se děj odehrává. To ještě více podtrhuje atmosféru zmaru a bezvýchodnosti, přítomnou od samého začátku filmu. Zvláštností je ryze kladná hlavní role Klause Kinského, u něhož je zvykem spíše pravý opak. I když tento téměř neznámý film nedosahuje v žádném směru vyjímečnosti, zasloužil by si více pozornosti, než se mu dostalo v době svého vzniku.

Hodně netypický zástupce spaghetti westernu, jednak díky poměrně brutálním scénám a především pak díky opravdu zvláštnímu schématu děje, který tento film posouvá z brakového žánru blíže k evropskému artovému filmu. Klasická zápletka krevní msty, typická pro tento žánr, je nečekaně vyřešena během první půlhodiny a následuje studie špatných lidských vlastností, z nichž vyčnívá hrabivost nebo násilí na ženě. Hlavní postava, ztvárněná skvělým Tomasem Milianem, tím vším vcelku nezúčastněně prochází, aby na konci potrestala několik málo bídáků a zmizela v dáli. I přes svou výlučnost a kultovní postavení především ve Spojených státech si mě tento film nezískal, tak jak jsem předpokládal. Zřejmě za to může téměř dvouhodinová délka, s kterou moc neladí pomalý a nepříliš akční děj. Bohužel na tom nic nezměnila ani výborná kamera a na svou dobu silně netradiční střih. V anglické verzi je tento film známý jako Django Kill... If You Live, Shoot!. Ve skutečnosti nemá tento film s djangovskou sérií nic společného, název byl přídělen kvůli velkému úspěchu původního Corbucciho filmu s Francem Nerem.

Konečně se mi podařilo sehnat aspoň jeden díl One Step Beyond. Poměrně málo známý seriál a dalo by se říct, že částečně i rival Twilight Zone. S tím ho pojí nejenom podobná struktura jednotlivých epizod (do každé epizody nás podobně jako Rod Serling v Twilight Zone uvede a a zakončí zakončí průvodce, tentokrát v podání tvůrce seriálu Johna Newlanda...jediný rozdíl je v tom, že Newland nedává morální ponaučení plynoucí z příběhu a není tak charismatický jako Serling). Druhým styčným bodem je žánr seriálu, zabývá se nadpřirozenými a nevysvětlitelnými náměty, často s mysteriózním nádechem. Narozdíl od zmíněné Twilight Zone, která využívá fiktivní příběhy, se ale One Step Beyond zabývá (údajně) skutečnými příběhy. Epizoda, kterou jsem viděl se jmenuje The Captain's Guests, přičemž jde o devatenáctou část první série. Příběh je vcelku standartní ukázkou ''haunted house story'' s duchem mrtvého námořníka, který posedne jednu polovinu mladého manželského páru. Twilight Zone je mi zatím určitě sympatičtější, nicméně ztráta času to rozhodně není, už kvůli sympaticky retro creepy atmosféře.

Videoklip k písni Patti Smith...... album: Gone Again (1996)

Teleplay se sice tváří jako seriál, ale nikde jsem nenašel jedinou zmínku o jiné epizodě, než je Cronenbergovo The Italien Machine. Příběh pojednává o třech obdivovatelích motocyklů, kteří se rozhodnou jednat, když zjistí, že snobský sběratel umění zakoupil ultra vzácný exemplář italské motorky. Pomocí chytrého plánu se pokusí získat motorku pro sebe...Ač zní příběh velice triviálně, věřte že nic není takové, jak se zpočátku zdá. Cronenbergova osobnost se nezapře a i v případě takto jednoduchého námětu, působí výsledný film značně podivně a nenormálně. Bohužel neumím říci čím to je, spokojme se proto s tím, že Cronenberg není zřejmě schopen natočit normální (v měřítku průměrného člověka) film ...

Druhá část Sartanovské série, přičemž první se Sartanou jako kladným hrdinou. Sartana, v černém oděný pistolník, se zaplete do války s bezcharakterním Laskym o truhlu plnou zlata. Do této války je ale zapleteno mnohem více lidí, a nechybí ani samotný starosta městečka. Do konce filmu bude zmasakrováno hodně lidí, přičemž hlavní slovo má rotační kulomet a Sartanův čtyřhlavňový revolver....Hlavní postava, ztvárněná skvěle Giannim Garkem má úžasný, psychopatický protějšek, který si střihnul William Berger. Potěší i krátká účast Klause Kinskiho a Fernando Sancho v roli manipulovatelného generála. Dobrý, ale v celku spíše průměrný spaghetti western...ang. název: If you meet Sartana, prey for your death...

Jeden z mnoha neznámých snímků ve filmografii Klause Kinskiho. Ale abych neurazil, hlavní postavou je v tomto drsném mafioso/policejním thrilleru Philippe Leroy, který si tu vystřihl nasranýho policajta, odhodlaného skoncovat s místním zločineckým syndikátem, jehož vedení sahá až na ty nejvyšší místa. Kinski ztvárnil vedlejší postavu bezcitného zabijáka se svým typicky ledovým výrazem ve tváři. Oproti jiným filmům zde má ale docela velký prostor, takže sem si to náležitě užíval...Kladem je taky líbivá hudba Stelvia Ciprianiho a docela svižný tempo. Samotný konec je pak trochu šokující, protože přichází ve chvíli kdy to čekáte nejmíň a příběh proto působí poněkuď neukončeně...ad Philippe Noiret: na IMDB není Noiret vůbec uveden a v titulkách ho taky nenajdete. V druhé polovině filmu se v záběru objeví asi na pět vteřin muž, kterého vidíme ze zadu a který je Noiretovi opravdu podobný. Jistotu sem ale neměl, docela by mě zajímalo, jak na to ČSFD přišla..

Nikdy neodvysílaný pilot, který měl uvést novou hrdinku a současně propojit tuto předpokládanou sérii s už zavedeným Batmanem, k čemuž bohužel nikdy nedošlo. Pokud jste někdy viděli některou epizodu starého Batmana, jistě si dokážete představit, jak vypadá tenhle kraťas. Jestli ne, tak doporučuju to ihned napravit, protože si pak možná začnete vážit Schumacherovo sequelů. Každopádně je to fakt velká (i když asi trochu nechtěná) prdel...