hanagi

První část mě zrovna nepřesvědčila. Přece jen, je to konverzační záležitost, která spoléhá na herecké výkony.  A Ondřej Pavelka, coby hlavní postava, která dostává nejvíce prostoru, zoufale přehrává. V druhé polovině se pozornost přesouvá i na ostatní zúčastněné a mě to konečně začíná bavit.

Vůbec se nedivím, že mu to soudruzi zatrhli. Jakubisko si sem velkoryse nacpal každou myšlenku a každý nápad, a není vůbec jednoduché, ale ani nutné, všechny symboly dešifrovat. Dotáčené části jsou ve filmu znát, jsou doslovnější a ani výtvarně neokouzlují tak, jako ty původní, provokativní a drsnou poetikou okořeněné pasáže.

Taková Sophiina volba na skandinávský způsob.

Tentokrát ke mně Russell promlouval nějakým neznámým jazykem, vůbec nevím, o čem to bylo. A to mám obvykle pro jeho úlety velkou slabost. Tak dík alespoň za fajn herecké obsazení.

Hodnotím preciznost a uvěřitelnost zpracování. K tomu, a hereckým výkonům, nemám připomínky. Poněkud jinak to mám s Markovičovou metodou, tam tiše žasnu. Chce to velikou sebejistotu, vozit psychopatického vraha na výlety po celé republice, a to bez potřebného zajištění. Ještě větší frajeřina je pozvat ho domů na kafe! Osobně to vnímám hlavně jako odraz doby, kdy se kašlalo na dodržování nějakých bezpečných postupů a i riskantní experiment dostal zelenou, pokud přinesl výsledky. Kdyby to byla jen fikce, možná by tomu dnes nikdo neuvěřil.

Film podle předlohy mého oblíbeného Sébastiena Japrisota (a je fajn, že jsem si už nepamatovala rozuzlení, takže jsem si to užila se vším všudy). Krásná práce s dynamikou příběhu. Pozvolný začátek je vystřídán kulometnou palbou dialogů a hektickou práci policistů, aby tyto scény následně zvolňovaly vnitřní monology jednotlivých protagonistů. To ale nebrání tomu aby děj neustále kulminoval... až k akčnímu finále.

Nejde jen o zajímavou exkurzi do exotického Egypta, i když i to by mě asi bavilo. Dostala jsem ale mnohem víc, rafinovaně vystavěný příběh, ve kterém je divák pořád krok napřed před hlavním hrdinou, naivním prosťáčkem Ahmedem. A tak celou dobu čekáme, kdy mu to konečně dojde, kdy si uvědomí, že byl oklamán, a jak se k tomu zjištění postaví... Že prozření bude hodně kruté, to tušíme od začátku.

Film si dlouho udržel moji pozornost, i když nějaký existencionální přesah jsem v tom vážně nehledala. Ale když se ve finále zloduši potýkají se sérií "rafinovaných" pastí, začala jsem si připadat jak na návštěvě u Kevina, co je sám doma. A tenhle fakt mi trochu naboural hodnocení.

Zeffirelli celý film koncipuje jako jedno velké operní představení. Je plný hudby a krásné secesní výpravy. Exotická lokalita přesně zapadá do režisérova pojetí a skutečné bezpráví brazilských otroků se prolíná s dějem Aidy.  Naivita se střídá s vášní a vše je pečlivě naaranžované. Do skutečného života to má hodně daleko, ale moc hezky se na to dívá.

Po celou dobu jsem nemohla vypudit z hlavy Henryka Sienkiewicze a jeho trilogii o hrdém a udatném polském národu. Tak ten kdyby věděl, jak Poláci sami sebe sepsuli, tak se ještě doteď otáčí v hrobě. No jo, chce to odvahu, střílet do vlastních řad.