DogMan

Luc Besson nám predstavuje ďalšieho zo svojich nonkomfortných (anti)hrdinov. A treba uznať, že Caleb Landry Jones stvárňuje dosť možno ešte viac ako v Nitram svoju životnú úlohu. Besson sa ako scenárista inšpiroval v Obvyklých podozrivých, i keď neponúka nespoľahlivého rozprávača. K tomu nám servíruje viacero žánrov, pričom mám pocit, že ak by sme sa zamerali skôr na detektívnu líniu (vykrádačky domov) alebo gangsterskú líniu, tak by mohol byť výsledok presvedčivejší. Niežeby celý život Dogmana nebol zaujímavý, ale tie dlhé roky sa dali vtesnať do niekoľkých retrospektív a viac sme sa mohli zamerať na súčasnosť. 70% (02.12.2023)

Lákavě sestříhaný trailer připomněl, že Luc Besson má navzdory tápání posledních dvou dekád řemeslo stále v malíku. A to potvrzuje i výsledný film, který navzdory trochu natahované, bezmála dvouhodinové stopáže dokáže udržet pozornost a divácká očekávání. Jednotlivé scény dokáže Besson vystavět stylově, občas i vyloženě nápaditě, výsledek se však rozpadá pod tíhou zjevně příliš velikášských ambicí. Tahle jokerovská variace se totiž nevyhýbá náboženským a crossdressing motivům, aluzím na Kmotra či Sám doma, cituje Shakespeara a přihazuje odsouzení nefunkčního sociálního systému. Nakusuje toho až příliš, nápady ale ledabyle opouští a nedotahuje do konce. Využívá k tomu spousty patosu i stereotypních postav (v čele s dvojicí tak učebnicových rednecků, že by se od nich celý americký středozápad mohl učit). Caleb Landry Jones je jako krysař, tedy pejskař, nepřekvapivě uhrančivý, ale Bessonova tvůrčí nabubřelost zjevně zase jednou převládla nad ochotou odvyprávět sevřený a smysluplný příběh. Navzdory výše napsanému jde o docela příjemnou žánrovou podívanou, ale Bessonovy velikášské ambice bohužel vyloženě bijí do očí. (01.12.2023)

Patlal se v tom Luc Besson roky opravdu slušně. Režisérsky si nás za poslední dvě dekády sotva získal, svůj talent rozmělnil scénáristicky a producentsky a potěšil nás alespoň akčními sériemi Taxi, Kurýr či 96 hodin. A pořád platil tak nějak za nevypočitatelného chlápka, protože zatímco pár úletů tam rozhodně bylo, přišly v daném žánru i opravdu výjimečné kousky jako Polibek draka nebo Utržený ze řetězu. A teď znovu dokázal, že pořád umí i režijně předložit osobitý snímek, jež odkazuje k jeho devadesátkovým počinům. Jedná se o temné drama o muži, se kterým se život nemazlil. Tradičně (a zcela zásadně) to začalo rodinou, respektive agresivním otcem, který četné bití vyměnil za zavření synka do psího kotce (zatímco slabošská matka raději pláchla). Po dalším otcově emočním kolapsu skončil částečně upoutaný na invalidním vozíku, lepší časy pak zažil ve výchovném ústavu, kde si zamiloval divadlo i učitelku posedlou Shakespearem. Jenže pořád ho čeká ještě ten život tam venku a odmítání ze strany potenciálních zaměstnavatelů bude zanedbatelným problémem. Jedinou jistotou zůstává armáda čtyřnohých chlupáčů. Caleb Landry Jones (nedávno jsem s ním viděl komorní a alarmující drama Nitram) je coby oběť dysfunkčního rodinného zázemí skvělý. Toho času „podivín“ v ženských šatech sice není úplně tím hrdinou, kterému bezmezně fandíme, ale Besson rozvíjí pár zajímavých motivů. Škoda, že dotáhne jen některé. Do srovnávání s Jokerem se pouštět nechci, žánrově bych to ale víc tlačil jinam než do lehce thrillerových vod. Vyznít to mohlo (mělo) jinak. Celkový dojem pak mohl být (řekněme) uspořádanější. Přesto spokojenost. (17.02.2024)

Nie je to zrovna Split či Joker ale určite DogMan patrí k filmom s najlepším mužským hereckým výkonom, nevadia ani stereotypy o zlej výchove, nečakane v rodine bieleho muža, katolíka, ani policajtri vždyžrajúci šišky a ani silná sebavedomá žena ktorá sa sama stará o dieťa, DogMan je pozoruhodný film, ktorý by si určite, podobne ako Jack stavia dom zaslúžil viac priestoru aj v našich kinách. (29.01.2024)

Mrazivé, úchvatné, výborné. Luc Besson je za svou kariéru už natolik zkušený režisér, že tohle se prostě muselo povést, a i přestože jeho filmy jsou povětšinou okolo průměru, tady se jeho zkušenost výrazně projevila. DogMan je stoprocentně vtahující podívaná o člověku na okraji společnosti, která až nápadně připomíná Jokera a celý tenhle ponurý a dekadentní vibe z filmu číší už od samotného začátku, kdy si mě od úvodních scén stačil naplno získat. Hlavní postava je transvestita vozíčkář s těžkou minulostí a nehezkým dětstvím protloukající se životem jen se svými psy a to je víceméně dostatečně zajímavá látka na zfilmování sama o sobě. Když k tomu pak přidam velmi dusný a nepříjemný pocit, který nám zde tvůrci dodávají, plus výborně „hrající“ psy, dostatek napětí a dostatek vyvolaných sympatií s hlavní postavou, je vystaráno. Až se stydím, že jsem film tak dlouho odkládal, jelikož tohle byla skvělá filmařina na úrovni, kde funguje vše přesně tak, jak má. Jediné, co mě odrazuje od pětky je fakt, že ačkoliv si tady Besson hraje s neokoukanými motivy (psi, jejich „učení“ a celkově svět transvestity) velmi dobře, stále jakoby mi po skončení chybělo něco hlubšího, co by se více zarylo pod kůži a co by ve mně vyvolalo větší emoce, nicméně kromě tohoto nemám moc co vytknout a tleskám. (05.03.2024)