Artran

Na Išiiho nezvykle slušně natočený film (zpětně musím napsat, že série chitai si také nevede vůbec špatně), ve kterém hlavní prostor dostává tehdejší nastupující hvězda Ken Takakura ztvárňující nižšího člena jakuzy, jenž si odpykává trest v odlehlém vězení Abaširi. Po dvou letech typického vězeňského přežívání (nuda, rvačky, nuda) se z něj ale stává uprchlík, když jeho kumpán, k němuž je připoután řetězem, vyskočí z korby nákladního auta převážející je na práci v lese. Oba pak utíkají nehostinnou zasněženou krajinou směrem k nejbližší civilizaci s policií a sociálním kurátorem v zádech. Dějově prosté, ale atraktivní téma jistě získalo na lesku větším rozpočtem, než bylo obvyklé u některých jiných Išiiho béček. Přesto ho ale těžko srovnávat s prominentními režiséry yakuza movies jako byli Seidžun Suzuki, Hideo Goša nebo Masahiro Šinoda. Stále je vidět že přes velkou snahu hraje druhou ligu. O scénáři, který hlavního hrdinu v některých momentech polidšťuje tak, až by divák zamáčkl slzu, ani nemluvě - tři hvězdičky s přivřeným okem (tím uslzeným) - - - Recenzi série filmů o věznici Abaširi najdete zde.

Animatrix jsem dlouho odkládal, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Navazuje totiž v nejlepším slova smyslu na podobně vážně laděné povídkové sci-fi jako je Neo Tokyo nebo Memories. Myslím dokonce, že je z nich nejlepší, protože v některých povídkách autoři ustoupili od typicky uniformní manga kresby k vlastnímu individuálnímu vyjádření (např. Watanabe, Koike nebo Maeda). Nejslabšími částmi jsou Poslední let Osirise (technicky ovšem brilantní) a Program (Kawadžiri se nezapřel). Také mi trochu vadil použitý rotoskoping v povídce Neznámé území, ale to je již jen detail. Celkově tedy čtyři hvězdičky. Přál bych si, aby se japonský animovaný mainstream ubíral touto cestou...

Un ballo in maschera (N. Roeg) * ; La Forza del Destino (Ch. Sturridge) *** ; Armide (J.-L. Godard) * ; Rigoletto (J. Temple) *** ; Die Tote Stadt (B. Beresford) *** ; Abaris ou les Boréades (R. Altman) *** ; Tristan und Isolde (F. Roddam) *** ; Turandot (K .Russell) **** ; Louise (D. Jarman) ** ; Pagliacci (B. Bryden) **

Bonusovému Apple incidentu, ve kterém se Kunio Kató odvážil jít do opravdové surrealistické miniatury inspirované René Magrittem a podpořené sugestivním hudebním doprovodem, dávám *****, ostatní části jsou mezi *** a ****.

V tomto animovaném snímku dosáhl Chržanovskij svého akmé, když nechal svrchované umění a kulturu, která je pilířem jeho díla, metaforicky vtělit do droboučkého motýla, jenž svým prostým bytím dokáže městskému chlapci zprostředkovat kontakt s metafyzicky otřásající esencí čisté krásy. To, proti čemu na konci stojí malý lovec prahnoucí po asepticky přišpendlených motýlích křídlech, není pouhá radost z krás přírody, ale umělecká svoboda, která se vzpírá jakémukoli uvěznění. Hudební doprovod Alfreda Šnitkeho dovádí ve své expresivně vypjaté emocionalitě tento klenot animovaného filmu k dokonalosti. Na konci mne až mrazí. - - - Ke zhlédnutí zde.

Velice dobrá souhra kreslené grotesky a burleskní hudby Alfreda Šnitkeho. Ve filmu je postaven kontrast mezi hrubostí námořníků a ladností baleríny, která ale nakonec pomůže v bouři zachránit loď. Poprvé jsem tento animovaný film nedocenil. Podruhé... také ne :) Ale napotřetí jsem byl nadšen ;-)

Syntéza čiré blaženosti.

Hudba pochází od Ishaia Adara. I ona samotná by stačila k tomu, abych byl nadšen. Doporučuji zvláště těm, které zaujalo Fliegaufovo Lůno nebo Iordachescova Cesta za horizont. Byť se tematicky i žánrově jedná o odlišný snímek, pro všechny tyto tři filmy je typické jisté snové, rozmlžené hledisko dané z nemalé části právě výraznou ambientním hudbou, ke které jejich režiséři mají blízko. Beaufort tak působí jak z jiného světa a není náhodou, že divákovi vytane na mysli sci-fi. Válka je zde podána odosobněně, do nitra postav proniká nikoli jako jejich vnitřní rozhodnutí, ale spíše jako povinnost nebo absurdní existenciální nutnost.

Láska shora made in USA (přidána krev a výbuchy).

Krutá studie o absenci lidské empatie a chladném a neúčastném oku kamery. Chcete-li pochopit nakažlivou povrchnost filmu Americká krása - vřele doporučuji.