Árie

ᴰⁱˢ ˢʰⁱᵗ ᵐᵉʲ ᵏᵒⁿᵗᵉʲⁿ ˢᵃᵐ ᵒᶠ ᵈⁱ ⁱⁿᶠᵒʳᵐᵃᵗⁱᵒⁿ ʲᵘ ʷᵒⁿ'ᵗ ᵗᵘ ⁿᵒᵘ ᴶᵘ ʰᵉᵛ ᵇⁱⁿ ʷᵒʳⁿᵈ Naháči? Nevím proč, ale ve většině se prostě lidi jen svlekaj.. Hele asi jsem nepochopil ani jedno z těch děl.. Ale aspoň si shrnem pár interestink, první začnem s nějakým carem, co je asi holka nebo já nevím, chtěj ho odkrahnout, ale on ona přežije, pak něco černobílýho, posilovna byla celkem okej, tu jsem možná i trochu pochopil, dvě slečny pucují všechno, ne jen cvičební pomůcky, nahé. Přeskočíme další hrstku divných a dostaneme se na klenot Ufo žena, je tam žena, pak ruka, nakonec nějakej černoch i když teď mě napadá, že jsem možná dvě domotal do sebe.. No černoch je ohaklej drahokamy, což jsou snad nakonec rány po nehodě, pak je tam pár, co projíždí město a nakonec jsou ve vaně s trochou krve, ještě nekončíme.. Na úplný konec je tam takovej týpek se zmrzlinou na hlavě, který tím pravděpodobně provází. :)  (21.09.2021)

Tento film mě vysloveně nudil, přitom mám operu rád. Opera však jsou zpívané a hrané melodie a k tomu divadelní příběh. Problémem filmu Arie je, že posloucháte v italštině krásné operní melodie, jejichž příběh neznáte (pokud opravdu neznáte tu kterou operu detailně) a naopak je tam naroubován němý nebo téměř němý příběh nový a úplně jiný nebo jen abstraktní. To celé vynásobte desíti áriemi s desíti různorodými filmovými kreacemi desíti režisérů. Pak vůbec nevíte, co tímto dílem chtěli autoři říci. Výsledkem je možná lahůdka pro fajnšmekry, ale pro obyčejného diváka nesourodý filmový chaos byť s líbivou hudbou. (06.03.2009)

Un ballo in maschera (N. Roeg) * ; La Forza del Destino (Ch. Sturridge) *** ; Armide (J.-L. Godard) * ; Rigoletto (J. Temple) *** ; Die Tote Stadt (B. Beresford) *** ; Abaris ou les Boréades (R. Altman) *** ; Tristan und Isolde (F. Roddam) *** ; Turandot (K .Russell) **** ; Louise (D. Jarman) ** ; Pagliacci (B. Bryden) ** (29.11.2011)

Těžko hodnotitelné - operní árie jsou něco tak neuchopitelného, že jejich působení na každého jedince je diametrálně odlišné. Další otázkou je, zda vůbec jde tuto hudbu zmuchlat, prohnat dráty a reprodukovat pomocí televize. Na druhou stranu kladně hodnotím odvahu režisérů typu Altmana či Godarda... a také telefonát Woodymu. :-) (03.01.2008)

Příklad ryzí postmoderny. V tomto výjimečném případě však je pro mě postmoderna akceptovatelná, protože organicky vychází z celého projektu: 10 árií, 10 pojetí, 10 režisérů. V zásadě nešlo (na rozdíl od obdobného, avšak animovaného snímku L´Opéra imaginaire) o to, ilustrovat konkrétní árii, natož konkrétní operu. Ukázalo se však, že postmodernistická volnost (a svévolnost) vedla spíše do slepé uličky - jako v případě rádoby "komicky" ztvárněného Verdiho Rigoletta pod taktovkou Juliena Templa. Ani Ken Russel s nejslavnější (bohužel, už reklamně profláklou) árií Nessun dorma z Pucciniho Turandot se zrovna dle mého názoru nevytáhl a jeho prvoplánová, maringotkově nablýskaná verze mi skutečně hodně vadila. Ostatní bylo dobré, Therese Russell v uniformě albánského krále Zoga (opět čirá postmoderna) rozkošná. Za nejlepší pokládám Altmana a jeho sarkastické Les Boreades (Jean-Phillippe Rameau) - tentokrát nikoli coby postmoderna, nýbrž pronikavý symbolický výjev ze špinavého, prohnilého rokoka (důraz na genitálie a sekundární pohlavní znaky je v tomto případě navíc hrozivě aktuální - včetně dalších sociálních konsekvencí). A dojala mě Depuis Le Jour z opery Louise (G. Charpentier), jak ji minimálními prostředky vystřihl r. Derek Jarman - ano, sice na hraně sentimentality, avšak stylově čistě a se dvěma dokonale vybranými představitelkami - starou, leč zářící dámou Amy Johnson a mladičkou, samozřejmě zářicí Tildou Swinton. - Ke špičkové hudební stránce pochopitelně nelze mít jedinou výhradu. Navzdory podnětnému uměleckému zážitku však nedávám plný počet bodů, poněvadž ten si zaslouží už výše zmíněná L´Opéra imaginaire. (26.04.2011)