DwayneJohnson

Svěží, přímočará, jasně chlapská akce, u které jde jako (skoro) vždy o pořádný balík peněz. A když říkám pořádný, nemyslím nějakou zapadlou lokální banku, někde na středozápadě, ale rovnou ranč největšího narkobarona v zemi. A pak už zbývá jen maličkost, sehnat asi pět lidí, mít člověka přímo u zdroje a tahle nemožná mise může začít. Nevím a ani se mi moc nechce lámat hlavu nad tím, jestli je to vůbec technicky proveditelné, ale jako akční výplach je to všechno ok a pokud tohle přijmete, nemůžete po konci odcházet nespokojení. Možná se ta akce nepovede úplně na sto procent, možná se něco, nebo někdo po cestě ztratí, ale s tím člověk musí počítat. Důležité je mít víru a odhodlání, že dokážu něco, co nikoho před tím nenapadlo. A pak samozřejmě výbornou znalost zeměpisu, zeměpisné šířky a délky. Tady se Vám budou po konci setsakramentsky hodit.

Ve finále horší, než jsem čekal a nebýt solidního konce, šel bych asi ještě níž. Příběh není nějak originální, zápletka přímo tuctová a nad některými nelogičnostmi zůstal můj rozum stát. Takže jen za závěrečné rozuzlení, figuru Žána a krapet z nostalgie dávám za tři. A rychle končím, nebo si to zase rozmyslím.

Nejvíc se mi asi líbil fakt, jak je tenhle natočen. Naprosto realisticky, syrově, bez příkras. Hodně depresivní podívaná, která sice náladu nezvedne, ale zanechá pocit z toho, že když se chce, dají se natočit výborné věci zdánlivě o ničem. A když tak nad tím vlastně přemýšlím, vezmu v potaz bezvadný, místní dialekt a hlavně úplně poslední scénu, nenapadá mě jedna jediná věc, kvůli které bych dnes nešel úplně nejvýš.

Přesvědčivý Macháček, pěkné kulisy a to je tak zhruba vše. Tenhle film, jako by snad neměl duši. Že je natočen dost tendenčně mi zas až tak nevadilo, vadilo mě, že mě vůbec nezasáhl. Herci přijdou, odříkají své repliky, ale v člověku to nic nezanechá. Toman je dalším z mnoha českých filmů z poslední doby (Masaryk, Lída Baarová, Milada, Jan Palach), který i přes silné téma, zdaleka nesplnil mé očekávání. Buď jsem na naše filmy moc náročný a nebo je prostě neumíme natočit. A musím naprosto souhlasit s uživatelem Peterssonem, že závěrečné titulky jsou lepší, než celý film. A to mě naštvalo asi úplně nejvíc.

Němci mají Malou čarodějnici, Norové zase Cestu za králem trollů, jen my máme na pohádkovém poli zase hovno. A smrdí už pěkných pár let.(když pominu Anděla páně) Vážně by mě moc zajímalo, jestli je tak těžké, aspoň jednou za čas natočit pohádku, na níž se dá koukat, je to pro malé i velké, má jednoduchý příběh, plus obstojné efekty. Prostě něco, jako tahle. Kleine Hexe není žádné superdílo, ale spíš veskrze příjemná podívaná, kterou naši západní sousedé zmákli líp, než my těch 95 procent svých. Což je pro mě obrovská škoda.

Pokud chcete něco hodně nenáročného, česky dabovaného, tak je pro Vás tenhle Pekař z značka ideál. Celkem slušná porce zábavy, která sice někdy sklouzne za hranu, ale ve výsledku je to stále koukatelná, lehce vidlácká komedie, kde si připomenete anglickou literaturu, pokocháte venkovem a vybuchující ovce, to bylo asi úplně to nejlepší, co jsem si z celého filmu odnesl.

Monin svět je velice milá a příjemná exkurze do reálného i vysněného světa hlavní hrdinky, která toho zvládne opravdu hodně. Nechtěnou bankovní loupež, natáčení reklamy a ještě neustálé koketování se svým vysněným princem, které se děje převážně v její mysli. Ale všechno tohle funguje, Sidse je vážně k nakousnutí, Thomas nádherně zmatený a když vidím Madse, už zcela chápu, proč mu početné, ženské osazenstvo padá samo k nohám. No a když k tomu připočtu natáčení porna, s vedoucím Nicolasem Bro, tak před jeho dvaceti až třiceti kily, nemůžu téhle komedii skoro nic vytknout.

Něco tak odporně, bizarně (ne)příjemného už jsem dlouho neviděl. Ještě teď mi z toho filmu hučí v hlavě. Originální, s překvapivým rozuzlením a některými opravdu hodně syrovými scénami, které se mně jako starému barbarovi vesměs líbily. Chápu, že tenhle film není pro všechny, ale to na štěstí není můj případ a kdyby byl příběh maličko ucelenější, možná bych šel i do plných.

Hořko-sladká komedie o tom, že vybrat si ve třicátých letech mezi Hitlerem a Stalinem, nebyla opravdu žádná výhra. Aneb z bláta do louže a z louže pod okap. Přesně o tom tenhle vcelku vydařený film vypráví. O nestálém strachu, napětí a rozmýšlení na jakou stranu se přiklonit. Taková o něco horší verze Ztratili jsme Stalina, která má ovšem i v německém podání jisté kouzlo. Přesně na ty tři hvězdičky, ani o kousek míň.

Podobně, jako v britském seriálu Manhun, pohled na práci policie z trošku jiné stránky. Té, která není moc vidět a ani se o ní moc nepíše. Taková stereotypní záležitost, která ovšem v režijním podání Dresena dostává úplně jiný rozměr a náboj, což umocňují ještě herecké výkony, převážně málo známých herců. 4+, vzhledem k faktu, že jsem sledoval v originále a úplně všechno jsem nepochytil. A jako úkol si dávám podívat se po dalších Andreasových filmech. Fakt, že jsou víc než dobré, mi kazí jen skutečnost, že se po čertech těžko shánějí. Ale to už je jen a jen můj problém.