B4TM4N

Nutno říct, že ve zpracování svého vymezení Indie Game selhala: soustředí se na trojici tvůrců, kteří díky svému úspěchu již zase tak velcí indiáni nejsou: problematika nazírání na jakékoliv téma optikou "dějin vítězů" je poplatné perverzi dnešního ideologického rámce. Jenže: zatímco sliby vstupní premisy zůstávají neuspokojeny, zprostředkovává dokument zcela jinou kvalitu, a to sice tematizaci vztahu "autor - dílo". Pochopení, reakce, hodnocení, očekávání - střet osobního vkladu "tvůrce" s jeho přijetím "člověkem". /// V této souvislosti není bez zajímavosti, že nejsensibilnější a zároveň nejsebestřednější kreátor Phil Fish rozsupen opustil herní průmysl v důsledku internetových diskuzí.

Scorsese by se od Marvelu mohl poučit, jak říct něco k tomuhle tisíciletí. Nebo jak se v rámci žánru samožerně neopakovat.

I přes decentní alkoholové opojení mě tento film na prdel rozhodně neposadil. Robert Downey je výbornej, hlášky taky dobrý, Gwyneth vyjímečně nevadí, ale jaksi jsem zde postrádal akci, kterou bych od komix-filmu očekával. První hodinu se vyrábí superkostým a tu druhou si ho Tony Stark asi celkem 2x oblíkne... Ale pokud vznikne dvojka (která by měla snad začít svižněji), mohla by to být pecka. OPRAVA: Po druhém, střízlivém zhlédnutí je Downey jr. natolik dobrej, muzika natolik nářezová že přidávám Starkovi extra star. Do příště teda prosím toho padoucha a akci.

Místy příliš uslintané, nevyrovnané a na poněkud vyčpělé politické rovině založené. Přesto dobře pubertální nazi komedie, obvzláště pokud máte rádi černochy a svastiky. O parádním nápadu s meteorblitzkriegem ani nemluvě.

Vystříhat nesmyslné hudební vložky a bude to skvělý - Čtvrtníčrk je démon.

Film jako stvořený pro veřejné promítání: k úplnosti zážitku je nezbytné vidět aktuální reakce davu a kdy kdo z diváků v kterou chvíli odejde. The House that Jack Built je snímek nanejvýš aktuální pro dnešní dobu post-faktickou, se kterou se vypořádává vlastním svérázným "post-uměním".________ V prvním plánu chápání snímku do sebe nechá Trier diváka, který na film zavítat s již předpřipraveným optickým rámcem, vysypat všechna nesmyslná obvinění z misogynie a adorace zla. Nepřesvědčuje přesvědčené a loveckou scénou dává propuknout poslednímu spravedlivému a objektivnímu rozhořčení, které nám v dnešní době zbývá - supremaci neposkvrněného dítěte. Do té doby jsou všichni svědky brilantní černé komedie, které už trávíme docela dobře. Jelikož je však von Trier sociálně a emočně nemilosrdný analytik, nabídne po kulturním šoku z nimrodské epozidy chvíli ticha, aby se následně vytasil s v jádru mnohem zákeřnější a znepokojující vraždou Simple. V tento moment je však divák už zpátky ve svém - najednou tak známém a pohodlném - misogynním křesle a cynický humor na plátně je opět přijat za lidský. V druhém plánu filmu totiž Trier demaskuje pokrytectví současného člověka ve věcech morálky a násilí. Postavou Jacka se zároveň vysmívá všem dnešním rozumbradům internetového věku, kteří v tváří tvář reálným humanitárním krizím dneška nacházejí podpůrnou argumetnační analogii v hlubinách toho nejhlubšího bahna minulosti. A ač se sebevíc snaží být rádoby vzdělanými vykladači včerejška, dneška i zítřka, přistupujícími k věcem "na rovinu a především bez ideologie", nejsou než - stejně jako Jack - nabubřelým zlovolným nic, končícím v Pekle, které sami vytvořili. Neboť inženýr nedovede sestavit nepřeberné střípky možností do uceleného a koherentního celku - to je prací a uměním architekta. A stejně jako nelze vytvořit dobrý dům bez zvolení správných nástrojů k jeho návrhu, nelze normou krásy a umění učinit pastiš brutality a zvrácených idejí.

James Stewart, připomínající svým bodrým bobrolovcem spíše vystoupení Erica Idlea, a spousta patosu kolem. Jinak ale velmi výpravné dílo, nacpané až po strop všemi myslitelnými hvězdami a hvězdičkami westernového žánru. Jako třešnička na dortu, se pak jeví jakákoliv akce, která je pokaždé uchopena velmi nápaditě a kvalitou i četností splňuje pravé šafránové parametry.

Další z davových psychóz? Celkem určitě, zas tak vtipné to není (až na Barneyho). Nicméně v porovnání s třeba Přáteli je to učiněný levitující cirkus. ______________O čtyři řady později: Barney is LEGEN- ...wait for it....almost there... -DARY! Dalo by se říct, že ho ostatní brzdí, ale ne - on je tlačí dopředu.___________Po já nevím kolikáté, asi 6. řadě: Screw you guys, I dont care anymore...

Simon Pegg tentokrát s humorným kulometem o něco menší kadenci, než je obvyklé, oproti Spider-Manovi o něco lepší Kirsten Dunst a především: MEGAN FOX!!! MEGAN FOX!!! MEGAN FOX!!! To děvče se mi začíná z ne zrovna těžce určitelného důvodu líbit ^_^ Teď už jen nějaké lepší role, i když špatně na to rozhodně nejde - oproti Transformátorům je to posun o délku poctivého koňského salámu. A to rozhodně správným směrem, lepší 3*.

Když už si začnete myslet, že jde o film s poselstvím že člověk není všmocný, odpustíte hlavnímu hrdinovi že má psa, se kterým bezůčelně rozpráví místo aby si užíval ticha a že poslouchá pouze Boba Marleyho, objeví se "překvapivé" zvraty a rozuzlení, které bylo zřejmě plánováno jako emotivně rozpolcené (scénárista si zřejmě myslí, že když odstraní happyend tímhle způsobem, tak to něčemu pomůže) a první polovině filmu uštědří facku, že je vzápětí ušlapána záplavou pochybných mutantů.