B4TM4N

Kde Trier v Nymfomance nabídnul čechovovskou i metaforickou doslovnost v rámci ryze intelekuálního konstruktu, Vie d'Adéle je dílem živočišně fyzickým a velmi důsledně narativně omezený (a omezovaný). V tříhodinové stopáži výjimečně subtilní film: jak výrazově, tak tematicky sevřený, traktovaný pouze nekompromisním střihem.

Lesk a bída velmi dlouhého, manýristického vyprávění. Cizelovaná forma, jejíž obsah se postupně rozpadá do sekvencí jednotlivých extatických vzdechů. Ach.

Atlas mraků není film složitý - tvůrci nechali divákovi drobků ke sledování dost. Zato je na své ambice, stopáž a přehršel narativních linek filmem povážlivě mělkým, zabalujícím nespočetněkrát přežvýkané téma osobní vzpoury a věčnosti lásky. No, to už jsem pársetkrát viděl. Atlas se snaží navodit dojem komplexní skládačky střihnuté východní moudrostí, kdy se Hanks a jemu podobní vrací v několika epochách, aby nám sdělili, že je třeba bojovat. Přes tuto epičnost šíře záběru je film ve výsledku vlastně velmi komorní, s na Wachowské velmi topornou a nezáživnou mizanscénou. Celé puzzle pak do sebe poměrně hladce zapadají, to všechna čest. Ovšem tři hodiny odůvodnění toho, že z Larryho je Lana...myslím, že poměr délky díla ku síle vyznění se dalo udělat i tak osumkrát lepší a možná i s velmi podobnou adaptací, kdyby nebyla tak rozpačitě rozkročená mezi dospělé publikum (občasné gejzíry různých tělesných tekutin) a zbývající umořené děti v sále (podivné pitvoření většiny postav). Film si zaslouží absolutorium za odvahu jej vůbec natočit. Selhává však ve vlastnosti, o které sám káže: je ve výsledku zase jenom konformním Hollywoodem.

Absolutní piedestal popcornového komiksu. Joss Whedon je natolik chytrý tvůrce, že dokázal vkočírovat smečku velmi nesouměrných a nesrovnatelných individuí do jedné řádně šlapající mašiny, která tak nějak ospravedlňuje existenci slabších marvelovských prequelů. Složitá expozice "verbování" je poměrně elegantně zvládnutá a od okamžiku, kdy se na plátně poprvé rozeřve ten zelený pán v nikdy neprasknoucích kalhotách, dostanou Avengers neskutečný drajv vrcholící ničením Manhattanu a skákáním po mrakodrapech (absolutně skvělý je potom kontinuální průlet kamery celým roztroušeným bojištěm se zápasícími geroji, různě rozesetými po bitevním poli). To vše samozřejmě notně opepřenou skvělými "špičkovacími" scénami, které ještě více opepřují koexistenci jednotlivých superborců (v tomto opět vede Hulk a samozřejmě vtipálek již notoricky známý, Downeyho létající plecháček). Pokud pro vás byli Watchmeni či Nolan příliš "nekomiksoví", tohle je jejich dokonalý žánrový protipól (až na kvalitu, samozřejmě). Druhý opravdu dobrý Marvel (jasně, ještě X-Mani, ale ti mají pro mě takový v podstatě "DC look"), který ukazuje možnost, jaké karty hrát proti dospělejším DC genialitám.

Kvazirurální rezignace na bídu naší společnosti bez naděje.

To je tak, když se "kontroverze" dává do rovnítka s "oficiálně uznávanými, relativně neškodnými předsudky". Diktátor je mnohem méně skandální než předchozí Cohenové a jeho unylost je místy velmi překvapivá.

Svůdně natočený naivistický světobol. Formálně propracovaný, ale ve své uvědomělosti mnohdy zbytečně selhávající úlitbami pro první signální.

Fibonacci? No jasně...I'm too smart for this shit.

Kdyby měli tvůrci větší koule, osekali by tuhle jízdu na ryzí urban-kinetiku a vytvořili cyklofetišistickej Raid. Takhle je to formálně skvěle zpřevodovaná jednohubka nesmyslně nacpaná hloupými klišé stereotypy, které navíc každou ťafkou svého výskytu sráží příjemnou hladinu přítomného adrenalinu na bod mrazu.

Velice vtipně vymyšlený koncept "přechytralé" mladé autorky, který svojí (v rámci prezentovaného sociálního statusu protagonistek) všedností dráždí (nejen) konzumenty běžných magazine-glimmer vztahovek. Řeší se podvratná témata jako nechuť k ekonomickému osamostatnění, lidé svým vzezřením nezapadající do konzumního estetického kánonu zde beze všech skurpulí provozují sex. Lena Dunham ví co chce a ačkoliv ještě není zcela autorsky vyzrálá, dokáže se zhostit úlohy - slovy své postavy "hlasu své generace" - poměrně přesvědčivě. Pokud Sex and the CIty s určitou licencí vezmeme jako rozpustilý deníček dnešní buržoazie (bez pejorativního nádechu), Girls jsou takový společenský střed, koketující s realitou dejme tomu "stříbrné" mládeže. Samozřejmě se seriál v rámci intencí formátu nezbavuje veškeré povrchnosti, ale nazvat ho plytkým by byla chyba: reflexe přeci nemůže být o mnoho vznosnější, než její předobraz.