Doteky osudu

Niekto si tento seriál chváli, niekto zase naopak a ja to plne chápem. Je ťažké zaujať k tomuto nejaký jasný a jednotný postoj. Celý seriál je totiž ako na hojdačke. Nájdu sa tu skvelé časti, no tiež také, pri ktorých poklipkávate očami. Herci ale boli fajn a príbeh sa zaujímavo uzavrel. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (09.11.2021)

Hodnocení pilotu: Pilot LOST mě kdysi dávno uchvátil, pilot letošního Alcatrazu mě pak nudil. Pilot Heroes mě kdysi dávno dostal, ale po úvodním dění Touch jsem z týhle hýrousovský směsky velmi rozpačitej. Chování některých postav (hlavně linie okolo posílání mobilu po celým světě) je naprosto nepochopitelný i v rámci americkýho seriálu a ačkoli se Kiefer "Jack Bauer" Sutherland snaží, tak je to sakra málo. Velká epizodnost (jak to zatím vypadá) u seriálu tohohle typu taky není podle mě šťastná a seriálu možná zlomí vaz. Já sám se budu velmi rozmýšlet, jestli si druhý díl v březnu pustím. 60%. (02.02.2012)

Nějak mě to nezaujalo, ačkoliv mám rád jak Kiefera Sutherlanda, tak zápletky s předpovídáním budoucnosti. Na mě je Touch až moc plytký a sentimentální. Seriál se snaží z diváka tlačit emoce za každou cenu a pro mě je to jako jíst marcipán, který je tak sladký, že se vám z toho až dělá špatně. Oceňuji, že je to něco jiného, rozhodně to není další seriál ve stylu J. J. Abramse (tedy já proti jeho stylu nic nemám, ale přeci jen podle něj dneska jedou kvanta seriálů, které mnohdy ani nejsou z jeho produkce, a tak tedy oceňuji určitou originalitu tohoto seriálu). Zároveň mi ovšem přijde, že si seriál hraje až moc na umění, že dělá ze sebe něco víc, než ve skutečnosti je. Provázanost postav je zajímavá, ale někdy poměrně absurdní. Zatím jsem si dal pauzu, uvidíme, zda se k Touchi ještě někdy vrátím. Momentálně mě nijak zvlášť neláká. Letošní Alcatraz byl sice stupidní a repetitivní, ale dokázal mě bavit. Chtělo by to, aby synáčka unesli teroristi a Kiefer měl jen 24 hodin na jeho záchranu... (26.04.2012)

Pilot: Tak tohle mě dostalo už prologem, který dokonale navnadil a očekávání nezklamal . Přes občas poněkud krkolomné momenty mě nadchla úžasná atmosféra nabitá emocemi, vibrující tajemnem a momenty osudových propojení tak silně, až se mi z toho v několika momentech ježily chloupky. Originální mozaika s výtečně propojenými kamínky, které nespojuje zločin ani násilí, ale lidskost a dobro. Dojemné i napínavé, tak že člověk občas zapomínal dýchat. Má to skvělého Sutherlanda i specifický Kriegovský rukopis, který jsem si oblíbil už v Heroes, probudilo to můj zájem a já chci okamžitě vědět co bude dál. Pilot je výborný tak, že jsem se rozhodl přistoupit na hru, nešťourat se v detailech a lapsech v logice, ale prostě a jednoduše si užívat. 1. řada: Jak jsem řekl, tak jsem udělal a užival si celou sérii. Bavil jsem se proletenci náhod, kterými proplouvá téměř napdřirozený Jake a za ním vlající zmatený otec. Vychutnával si hru čísel i tu pozitivní energii, kterou to rozdávalo, skvěle budouvanou a udržovanou atmosféru i detaily, které zase udržovaly kontinuitu a současně nenápadně provázaly všechny epizody. Mrzí mě jen to, že tvůrci neudrželi čistotu a styl po celou sérii, že neodolali a museli do ní zkrátka přimíchat další zbytečné spiknutí, další všemocnou korporaci, která tahá za nitky světa. Ke konci už jsem jen čekal odkud se vynoří Kuřák s Blofeldem v patách a Kiefer odhodí inkognito a začne běhat s pistolí jako Jack Bauer, aby to všechno stihl dát do pořádku do dne a do hodiny. Dřív než na to všechno přijde Mulder. Z tohoto úhlu pohledu se docela bojím druhé řady. (13.01.2014)

Nemůžu se ubránit naprostému rozčarování, protože to obrovské, ano, přiznávám, že možná z toho důvodu jsem tak zklamaný, očekávání, nic ve zlém, Tomas, se s každou další epizodou ztrácí ve změti všech těch čísel, aniž bych měl alespoň pro svoji racionalitu a znalost tématu na chvíli pocit, že jde o tak vysokoškolskou matematiku, o jaké se diváka snaží scénáristé Robert Levine s Karyn Usher přesvědčit, a mě to tak prostě s každým dalším dílem baví méně a méně, což v souvislosti s neoddiskutovatelnou skutečností, že s tím fascinujícím motivem utajeného významu či magie čísel, potažmo numerologie obecně, na něž se dá našroubovat prakticky jakýkoliv příběh, hraničí se scénáristickým hrdelním zločinem, tohle Timu Kringovi příliš nevyšlo !! Jednoduše se mi zdá, že tohle by prostě fungovalo bez těch čísel, která se však naprosto nesmyslně pořád a pořád opakují, lépe !! Celkový koncept samozřejmě naprosto vylučuje možnost sledovat postavy, které by nepůsobily tak zoufale instantně, předvídatelně a nedaly se nejlépe vystihnout jako charaktery na jedno použití, nicméně Sutherlandova postava Martina Bohma mě prostě dostala, což je však vzhledem ke jejímu stěžejnímu významu a Kieferovu výbornému výkonu logické, a navíc si myslím, že mu opravdu hodně sluší !! Naprosto geniální se mi jeví pouze intro, které se neskutečně povedlo, byť jsem si právě u něj uvědomil velmi bizarní skutečnost, totiž že jak slabý se mi zdál soundtrack právě v rámci úvodní pasáže, o to mocněji funguje jako emocionální spouštěč během každičké epizody, takže nakonec to osvědčené duo Lisa Coleman, Wendy Melvoin znovu zabodovalo !! Vydržím do konce, který snad nebudou tvůrci příliš oddalovat, to by totiž tomuto křehkému projektu jedině ublížilo, ale názor pravděpodobně nezměním, i kdyby 1 a 1 byly tři !! ;) (10.02.2014)