Pangur

Krysař, jakožto velkolepé literární dílo, by si zasloužil velkolepé filmové zpracování - a když od Brabce, tak stejně lyricky i vizuálně zpracované jako Kytice a Máj. Landova muzikálová verze je skvělá, jako hudební doprovod ideální. Tuto filmovou podobu si příběh Krysaře nezaslouží a přijde mi až urážlivě znevážený - kdyby se jednalo o studentský film, mávnu nad tím rukou, ale vážně myšlené dílo F. A. Brabce - to nejde přejít a už vůbec se s tím nejde smířit. Takže, prosím, znovu a lépe...

Dvě hvězdy - jedna za sympatickou hlavní hrdinku, druhá za ještě sympatičtějšího psa... Zbytek je tuctová výplň detektivních seriálů ze zámoří.

Nymfomanka, část II. je Trierovým sebemrskačstvím a provinilou omluvou za část první. Z filmu jsem měla téměř pocit, že jej vytvořilo Trierovo moralistické alter-ego (pokud nějaké má), které lituje, že na světlo světa uvedlo dekadentní krásu části první. Od prvních obrazů filmu v podobě levitujících žen na dobytku až po očekávatelné přetransformování charakteru hlavní hrdinky mi byl vnucován pocit viny za zhlédnutí a zalíbení první části. Někteří by možná namítli, že v této části je mnohem víc erotických dobrodružství a to mnohem více zvrácených a dekadentních, ale já mu to prostě nevěřím - Joe je strnulá, závislá, zoufalá a zbědovaná - proč?! Výměna herců také nemusela být za každou cenu tak násilná. A ten detektivní konec?! To snad ani nestojí za komentář... Ve finále tedy na část II. s potěšením zapomenu a s radostí se podívám znovu na Nymfomanku, část I., která pro mě jako jediná zůstává existovat.

Bezkonkurenční inteligentní francouzská komedie s originálními hláškami a bravurními hereckými výkony Jeana Reno a Christiana Claviera podbarvená dechberoucí hudbou skupiny Era. Musím ocenit i první český dabing - "mor do kulí! Holoto všivá, mor na tě! Mor na tě!" - to jen tak něco nepřekoná. Toto dílo patří do zlatého fondu komedií, které se zavděčí i po několikanásobném zhlédnutí a řekla bych, že směle může přebrat pomyslné žezlo francouzských komedií po Louisi de Funes.

Existuje jen málo filmů, ze kterých by bylo na první pohled patrné, že si hraní v nich herci nadmíru užívají - toto je bezesporu jeden z nich. Romantické komedie nijak zvlášť nevyhledávám, ale musím ocenit, že herecké i pěvecké výkony jsou překvapivě koukatelné i poslouchatelné. Je to vlastně takový odpočinkový prázdninový film podbarvený notoricky známými skladbami, plný hollywoodských hvězd a posazený do překrásné řecké ostrovní krajiny. Není to dílo nijak zvlášť umělecky přínosné, ale pochybuji, že by to bylo primárním záměrem. Kromě vždy excelentní Meryl mě upřímně pobavily i dvě energické "babky" - Christine Baranski a "paní Weasleyová" alias Julie Walters.

Ondine je irský film s irskou atmosférou jak má být. Příběh je zasazený na irské západní pobřeží, které je na první pohled stejně nepřívětivé a ošlehané větrem jako tváře hlavních hrdinů. Děj samotný je pak celkem líbivou pohádkou přenesenou do moderní doby. Oceňuji, že až do konce není zcela jisté, zda jsou za osudy hrdinů nadpřirozené síly či pouhé přirozené náhody. Alicja Bachleda byla do role domnělé "selkie" vybrána právem pro svůj půvab a zádumčivý rybář ke sklony k alkoholismu v podání Colina Farrella k ní dotváří povedený kontrast.

Autoři tohoto seriálového počinu si dali nelehký úkol skloubit všechny hororové postavy viktoriánské doby do jednoho seriálu. Povedlo se jim to citlivě a vkusně - postavy nejsou vykreslené nikterak kýčovitě - povedeně se prolínají osudy Doriana Graye, Drákulových stoupenců, doktora Frankensteina atd. Vztahy mezi postavami jsou dobře nastíněné a sexuální napětí mezi překrásnou Evou Green a Reevem Carneym je jen třešničkou na dortu. Líbilo se mi, že postavy jsou vykreslené poměrně věrně podle literárních předloh. Plus patří autorům i za perfektně vytvořené kostýmy, které jen dokonale dokreslují atmosféru viktoriánského Londýna - s jeho romantickými i temnými stránkami. Za toto všechno jsem schopná jim odpustit i skutečnost, že místy se příběh až zbytečně táhne.