ostravak30

Přiznám se, že zásadní rozdíl mezi starší a mladší verzí toho též příběhu nevidím. Ve starší je nejsilnějším argumentem samotné jméno fenoménu Clint Eastwood. Tato naopak obsahuje mé oblíbené herečky Nicole Kidman a Kirsten Dunst. Faktem je, že tento snímek působí víc temněji a atmosférou skoro až hororověji než původní film. Sofia Coppola prostě změnila herce, exteriéry a zkusila si něco natočit. O té době nám to zrovna moc neřekne. Určitě si myslím, že se mohla zkusit nějak odlišit, něco změnit, aby byla vidět její režijní práce víc, než jen planě kopírovat.

Dívka se snaží vytvořit něco velkolepého, ale moc se jít to nedaří. Nevím, proč jí nepomohla matka. Nakonec rodiče mají děti učit nejen trpělivosti, ale též způsobu myšlení. Rozhodně je ale třeba dítě za každou cenu podpořit a ukázat, že se nemusí vzdát. A že když někdo něco umí, a druhý ne, neznamená to, že neumí nebo nemůže umět zase něco jiného...

Já asi stále nevím, co jsem to viděl. I tak je pro mě ale velkým překvapením, že zrovna tento film si odnesl řadu Oskarů. Byla to jedna velká smršť, která mi asi nejvíc připomněla Doktora Strange akorát, že stokrát znásobeného. Protože od chvíle, kdy se matka dostane na cestu různými vesmíry se do konce filmu nezastaví. Jedna velká šílenost, při jejímž sledování jsem si přesně říkal, že tohle musel být buď absolutní propadák nebo to budou experti či fanoušci vynášet na vrchol, ale nic mezi tím. Asi nejdůležitější je vizuál. Při vzpomínce na něj mě zaplavují smíšené pocity, což mám ale ostatně s celým filmem. Na jedné straně pozoruhodné ztvárnění různorodých vesmírů a budoucností, na druhé podivné souboje. Přiznám se, že když jsem viděl bojovníky s něčím v zadku, tak jsem se už musel od obrazovky odvrátit a věděl jsem, že znovu tento film neuvidím. Dějová linka je zdánlivě jednoduchá jako facka, ale jakmile se vše začne míchat v neuvěřitelném sledu a v neskutečných sekvencích, tak jsem musel ocenit práci střihačů, u kterých jsem si ale pomyslel, že jinak museli jet na LSD nebo co. Je to jedna velká smršť, v níž není jednoduchá orientace a člověk si to buď užívá bez snahy to chápat, nebo musí vyvinout veliké úsilí, aby se mu to zdařilo. Vědci dnes říkají, že při představě tak velikého vesmíru, navíc údajně se stále rozpínajícího, je čas přijít s teorií, že vedle sebe existuje několik vesmírů a v každém z nich existuje náš paralelní život. Dnes už to prostě není jen báje, ale seriózní, byť pochopitelně zatím ničím nepodložená, vědecká teorie. Dá-li Bůh, za mého života se to dozvím. Spíše ale ne. Pak už jen zůstávají hrátky s fantazií jako v tomto snímku. Nevím, jaké všechny filmy byly toho roku natočeny, ale Oskara? Hm...