ostravak30

O vztazích můžu říct hlavně to, že kdyby nebyly, byl by lidský život o mnoho snazší, ubylo by sebevražd, vražd a vlastně i válek. Jenže jeden z nejhorších lidských vynálezů tu je a lidé se tak od té doby stále snaží přijít na to, jak je zvládnout a jak vybalancovat kompromis mezi mužským egem a ženskostí. Ne vždy se to daří. A pokud člověk zhořkne Gregory Larkin, pak se těžko nějaké navazují. Jeho plán vlastně není špatný. Rozhodně má pravdu, že vášeň a sex může za hodně problémů a mj. i za nevěry. Jenže sňatek z rozumu také není asi nejlepší nápad. Otázkou tak zůstává, proč prostě nezůstali přáteli bez svatby a společného bydlení. Jak už to tak v amerických blbinách bývá, museli se do sebe zákonitě zamilovat, aby film mohl skončit happy endem. Jeff Bridges je zábavný, Barbra Streisand působí stejně krásně a roztomile jako v jejím prvním filmu Funny Girl. A rozhodně bych v tomto snímku netipoval, že překročila padesátku.

Ukrajinský humor je asi jiný než ten náš. Teda určitě je jiný. Mychajlo Choma prvně hrál ve filmu, k tomu napsal scénář, stejně jako Sergej Lavreňuk a rovnou se stal i producentem. A přineslo to úspěch. Alespoň v modrožluté zemi určitě. Že se zrovna toto stane nejúspěšnějším filmem všech dob bych teda ani náhodou neřekl. Filmaři si dělají srandu z pašování cigaret. Dzidzio se převlékne za kněze a pak následují různé příhody, rádoby vtipné. Celý film víc než ucelený příběh působí jako soubor scének, navíc ne zrovna extra zábavných, z pořadu Kanadská soda...

Koločava je působivé představení o nestárnoucím loupežníkovi Nikolovi Šuhajovi. V různých podobách se tomuto příběhu věnovaly filmy i divadla a stále patří k oblíbeným. V Česku obrovsky, protože příběh proslavil Vladimír Sís a hudba Miloše Štědroně a Vlastimila Hály. Proto je tak důležitá hudba v tomto představení. A ta je na tomto divadle vůbec to nejlepší. Petr Ulrych získal cenu oprávněně. Hanka Ulrychová písně interpretuje skvěle. Pro Stanislava Mošu se Koločava stala jedním z prvních režijních počinů a filmové dotáčky jsou parádním doplněním. I když je představení dlouhé přes dvě hodiny, baví. Erik Pardus působí jako takový Miroslav Donutil v národním a jeho improvizace jsou opravdu vtipné. Četnické kreace na kolech mě pobavily. Viděl jsem už představení divadla Husa na provázku z roku 2012 a tato o deset let mladší verze z Městského divadla stejného města je podle mě lepší.

Tak to už je podruhé, co vidím lišku, kterou Krteček musí usměrnit. Tentokrát se její pochoutkou měl stát zajíc. Oni jí fakt nedopřejí. Přece nebude jíst trávu. Krtek ale zachrání rodinu a následuje dojemné shledání.

V první polovině jde spíše o komedii. Protože mladý Ital poznává úskalí venkovského života na místě, na němž nenajde internet, pizzerie ani funkční záchod. Tomu celému nasazuje korunu ještě ten fakt, že si vzájemně nerozumí ani slovo a nejspíš se ani nikdy neviděli. Samozřejmě, že je pro oba těžké se sžít, když nepocházejí ze stejných světů. Pro otce navíc byla dcera asi zklamání a nedovedl to zrovna skrývat. Drama nastupuje v závěru. Michele pochopí, že děda je jeho jediný příbuzný, ale bohužel je příliš pozdě. Karpaty, ač působí místy ponuře, jsou vykresleny opravdu krásně. Máme možnost nahlédnout pod pokličku místních tradic. Snímek je tragikomický, v závěru dojemný, ale fajn.

Nevím přesně o čem je povídka, ale film se snaží mj. poukázat na to, jak snadno podléháme dojmům a i dnes věříme různým informacím, které jsou na první pohled zřejmé. Jenže pod povrchem to celé může vypadat jinak. Tím spíše ve světle vědy. Na druhé straně si myslím, že je řada vědců dnes přesvědčená o mnohých fenoménech, že jsou vyřešené a vysvětlené. Ale to, že něco hned nepotvrdíme nebo nevyvrátíme vědecky neznamená, že to neexistuje. Stále mnoho věcí neumíme vysvětlit. Na to, že se s filmem dělali takové štráchy by čekal lepší výsledek. Tím spíše, když snímek trvá přes dvě hodiny a to je opravdu dost. Obsahuje totiž mnoho hluchých míst. Moc na mě nezapůsobily ani exteriéry a obecně kulisy s dekoracemi. Vychází sice z ruských tradic, ale působí to studiově a bez nápadu. Naopak kostýmy a triky stojí celkem za to...

Je rozdíl, když zde Goťák zpíval za socialismu a následně po pádu režimu. Zde se objevuje čistě sám a nedoprovázejí ho žádní komici ani jiní zpěváci. Zazní mnoho hitů, takže duše fanouška zcela jistě potěší. Naopak se ukáže, že silnější v kramflecích, co se mluveného slova týče byl až později...

Známé písně Marie Rottrové potěší její fandy, tím spíše, když ji zachytila kamera tak mladou. Na druhé straně zazní i songy neznámé, které se možná nestaly takovými hity a proto už je Marie, snad jen s občasnou výjimkou koncertů, nezpívala. Jinak na mě ale působila trochu jako Saxana a navíc dost bledá až zelená.

Z celé povídky je nejvtipnější samotný fakt, že Miroslav Donutil opravdu vypadal jako Elton John a protože i dobře zpívá, tak se mu to muselo hrát samo. Ale mít v kapele hypochondra může kariéře velmi neprospívat...těch zrušených koncertů...

Je šílené žít jak s nymfomankou, tak i žárlivkou. Ale podobné je to s chronickým hypochondrem. Divím se, že to manžel vydržel tak dlouho. Navíc je něco jiného, když si diagnostikujete častou chřipku, teploty apod. a pak leukémii. To už je opravdu nemoc, ale na hlavu...