Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Dobrodružný

Recenze (425)

plakát

Umění jíst a milovat (2023) 

Protože jsem postižen gurmetstvím, hodnocení nemůže být jiné. Skvěle natočený film o podobně postižených, se scénami a hovory jako vypadlými z naší domácí scény (akorát poněkud modernějším jazykem). Jen ta kuchyň, armáda kuchtíků a neskutečné suroviny chybí.

plakát

Godzilla x Kong: Nové impérium (2024) 

Je to strašidelná béčková blbost. Evidentně úmyslně. Ale tak přepálená, že když se vypne mozek, celkem pobaví.

plakát

Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024) 

To nejlepší po dvaceti letech paběrkování ze sebe Miller dostal už v Zběsilé jízdě (2015), bylo by však chybou podceňovat jeho následující počiny. Ve fantasy romanci Tři tisíce let touhy (2022) – výsostně autorské, ovšem diváky i kritiky ztěžka přijímané adaptaci obsáhlé povídky Džin v oku slavíka (1994) od A. S. Byatt – předvedl neuspěchané vyprávění v duchu nejlepších orientálních narativních tradic, převážně pohádkových, a kromě síly příběhu nezapomněl ani na sílu obrazu. V nejnovějším, příspěvku z madmaxovského univerza se zase rozjíždí až příliš kostrbatě, když ale nabere rychlost, v dlouhých akčních scénách je to opět ten starý dobrý Miller, o signaturním vizuálu ani nemluvě. Škoda jen, že občas neuhlídal uvěřitelnost CGI.

plakát

Chlapec a volavka (2023) 

Prý každý je nahraditelný. Je to tvrzení relativní i v čase a o Mijazakim to v současnosti rozhodně neplatí. Jeho nejdospělejší a nejvrstevnatější film, nikoliv tak zábavný jako třeba Cesta do fantazie, ale o to cennější. Na míle vzdálený od americké animované produkce.

plakát

Občanská válka (2024) 

Lakonický, přitom ve své podstatě bombastický název vyvolává očekávání něčeho, co se až tak úplně nedostaví. Alespoň ne v podobě epických širokoúhlých bitev, nahrazených intenzivními komorními scénami. Což je jinak v pořádku, Garland není Emmerich. Do názvu se měla přepsat spíše oslava válečné (foto)žurnalistiky, skutečný leitmotiv filmu, Ale kromě něj se mi zdálo, že autor si až příliš zjednodušil svůj úkol, chyběla mi hlava i pata, tedy jaksi bigger picture. Jednotlivé náznaky mohl více propojit. Plochý, v jednom z detailů až nesmyslný závěr pak působí, jako by ho dopsal někdo jiný.

plakát

Velryba (2022) 

Aronofsky se už asi nezmění a výbornou divadelní předlohu a ještě lepší Fraserův výkon srazil dolů nabubřelými momenty a svou vlastní nebetyčnou sebestředností. Perfektní pasáže připomínající nejlepší americké filmové adaptace šedesátých let střídá situacemi jako vypadlými ze svých vlastních předchozích sraček.

plakát

Anatomie pádu (2023) 

Zajímavý film, ale po pročítání všech ocenění, co posbíral, jsem měl divný pocit, že existuje ještě nějaká jiná, onačejší verze. Anebo že konkurence vloni nestála za nic. Protože až taková bomba to není. Taktéž nevím, jak pobíhají soudní procesy ve Francii, ale tohle se mi zdálo jako amerikanizovaná verze s příliš ukecaným prokurátorem. Sandra Hüller zaujala už v Tonim Erdmannovi, a tady září.

plakát

Godzilla Minus One (2023) 

Naivistické retro nefunguje nepřetržitě, nejednou to autoři přepískli až do karikatury, ale určitě jej lze považovat za validnější příspěvek k godzillovskému tématu než třeba ten od Emmericha.  Zajímavá je vrstva japonského sebezpytování, opět ovšem podaná asijsky expresivně, možná až příliš amatérsky.  Jakoby si neuměli uhlídat hranici mezi stylizací a kýčem.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Denis Villeneuve se opět opájel především obrazovou krásou a obsahovou košatost předlohy osekal i ve druhé části, aby zřejmě vyšel vstříc instagramovému publiku neochotnému či již neschopnému vnímat komplikovanější souvislosti. Základní myšlenky zachoval, hluboké předivo kolem nich však odstranil a nahradil ho ohromujícím a zároveň stravitelnějším vizuálem. Také postavám vtiskl místy až karikující odstín. Kam se za posledních dvacet let posunula mentální kapacita stěžejního diváka, ukazuje možná srovnání s Jacksonovou adaptací Pána prstenů, jehož byla Duna v Americe šedesátých let přímým literárním konkurentem. Přesto jde o doposud nejlepší adaptaci Herbertova prvního dílu ságy. Grade 06/2024

plakát

Gentleman v Moskvě (2024) (seriál) odpad!

Už jen kvůli černochům v revolučním Rusku. Měli anoncovat, že jde o fantasy.