majky19

Abych řekl pravdu, tak velmi jsem se těšil na okamžik, kdy tento TV snímek spatří světlo světa. Myslím si, že je moc dobře, že Česká televize přistoupila velmi zodpovědně k připomínce stěžejních a často velmi strastiplných okamžiků naší historie, a nabízela po celý tento rok pořady na špičkové úrovni, ať se jednalo o zpravodajství, dokumentární snímky nebo celovečerní filmy. Nyní ale k samotnému snímku Rašín. Samozřejmě, máme za sebou teprve první zhlédnutou část tohoto TV projektu, ale již nyní můžeme učinit nějaká hodnocení. Můj názor je takový, že se jedná o nadprůměrný TV snímek, mapující strastiplnou cestu, na jejímž konci byl vznik svobodné Československé republiky. Po zhlédnutí první části jsem dospěl k názoru, že je poměrně nespravedlivé a nešťastné, že ohledně vzniku Československa se výhradně mluví "pouze" o Masarykovi, Benešovi, a M. R. Štefánikovi. Zásluhy lidí, kteří řídili domácí odboj, byli členy Maffie měli na vzniku Československa a na jeho poválečném uspořádání bezesporu stejně velký podíl, jako výše uvedení muži. A myslím si, že je moc dobře, že tvůrci se snaží připomínat i osobnosti domácího odboje, jako byl Rašín, Antonín Švehla, Josef Scheiner, samozřejmě i budoucí předseda vlády Karel Kramář a mnoho dalších, kteří také riskovali každodenně nejen svůj život. Osobně si myslím, že právě díky lidem, jako byl Rašín, bychom měli být hrdi na to, že jsme Češi, protože tento člověk, ať je na něj zpětně nahlíženo jakkoliv, byl nesmírně vzdělaný, charakterní, odvážný, měl svoje ideály a svou národní hrdost, kterou se snažil vzbuzovat i u jiných a v neposlední řadě se nebál riskovat, což bylo z mého pohledu naprosto úžasné, protože sám měl rodinu, kterou svou odbojovou činností logicky také vystavoval obrovskému nebezpečí a perzekucím ze strany rakousko-uherské monarchie. A je podle mého soudu velká škoda, že svou národní hrdost v sobě máme pouze tehdy, když jednou za 100 let vyhrajeme olympiádu v Naganu. Vyzdvihuji především excelentní výkon Ondry Vetchého, který titulní roli Aloise Rašína ztvárnil vskutku vynikajícím způsobem a z jeho slov byla skutečně cítit neuvěřitelná energie, obrovské odhodlání a touha dotáhnout velkou věc až do úplného a vítězného konce. První díl se mi moc líbil, hodnotím jej stoprocentně, a velmi se těším na druhou část, která bude jistě opět nesmírně zajímavá, dramatická a poučná. P.S. i druhý díl byl vynikající, a stoprocentní hodnocení je tudíž zcela na místě.

Opět vynikající epizoda, v níž se Einstein konečně dostává tam, kde chtěl vždycky být. Stává se profesorem na univerzitě a věnuje se své vědecké práci. Současně se mu díky jeho převratným myšlenkám a geniálním nápadům daří oslovovat širokou odbornou veřejnost a ačkoliv na první pohled působí plachým dojmem, dokáže svoji genialitu skvěle prodat a díky tomu se mu nabízí nové možnosti, o kterých si dříve mohl nechat snad jen zdát. Setkává se ovšem i s nepříjemnostmi, které zejména v další etapě jeho života přerostou do gigantických rozměrů, a na jeho konci bude 6 miliónů mrtvých. Ano, mluvím o problematice židovství a holocaustu. Co mě na tomto dílu velmi překvapilo, byl způsob uvažování, kdy v roce 1911, když Einstein přišel do Prahy, bylo město rozdělené do tří kast, kde nejvýše stáli Němci, poté Židé a na posledním místě se krčili Češi. Myslím si, že tohle rozhodně není správný výklad dějin, a Češi rozhodně nebyli v té době tak slabí, jak to chtěli autoři zde vykreslit. Einstein se rovněž setkává s řadou významných lidí, z nichž nejvýznamnější byl bezesporu císař Franz Josef I., který podepsal i jeho jmenování na Karlo-Ferdinandově univerzitě v roce 1912, dále pak např. s Franzem Kafkou, a v neposlední řadě také s Marií-Curie Sklodowskou, laureátkou Nobelovy ceny, kterou výborně ztvárnila Klára Issová. Ačkoliv v profesním životě se Albertovi daří nadmíru dobře, v rodinném je to úplně naopak. S Milevou si téměř v ničem nerozumí, mají časté neshody a manželství není šťastné. Velmi se těším na další pokračování této skvělé série, která je i přes drobné výhrady vskutku nesmírně povedená a je důstojnou oslavou tohoto skvělého fyzika, vědce a vlastně i jako člověka vůbec.

Bezesporu velmi zajímavý pořad, v němž jsou bez skrupulí zobrazeny osudy lidí, kteří si mnohdy museli sáhnout až na absolutní dno. Ano, samozřejmě, nemůžeme tuto problematiku zjednodušovat a nemůžeme všechny aktéry házet do jednoho pytle, jistě se mezi některými našli i tací, kteří se do problémů dostali svou vlastní hloupostí a svým nezřízeným způsobem života a jejich jednání často bylo daleko za hranicí nejen slušného chování, ale i zákona. Tito lidé si z mého pohledu soucitu nezasluhují a měli by tudíž nést následky za své jednání. A pak jsou samozřejmě tací, kteří se do problémů nedostali sami, ale kteří do té propasti spadli v důsledku jednání druhé strany - např. matky samoživitelky, oběti domácího násilí, podvedení důvěřiví důchodci a řada dalších příkladů. Je bezesporu dobré, že je této problematice rovněž věnována pozornost médií, avšak podle mého názoru stále ne úplně dostatečná.

Moc pěkný a dobře zpracovaný snímek, který je věnován generaci mladých lidí, která byla zničena válkou. Snímek nás zavádí do studentského prostředí v okamžiku, kdy se z "chlapců" stávají mladí muži, kteří složili zkoušku dospělosti a cítí, že se jim nyní otvírají nové takřka ničím neomezené možnosti. Navzdory zhoršující se mezinárodní situaci žijí relativně spokojené a klidné životy, zažívají své první životní úspěchy i neúspěchy v dospělém životě, prožívají své první velké lásky i zklamání a jsou plní ideálů a mladického enthusiasmu. I když se jejich nejbližší obávají nebezpečí ze strany Nacistického Německa, na ně zatím strach nebo obavy z blízké budoucnosti příliš nedopadají. Plánují budoucnost, studují, věnují se svým zájmům, zkrátka žijí bezstarostným životem. Vše se ovšem mění v okamžiku, kdy 1. září 1939 Hitler napadá se svou armádou Polsko a zažehne tím druhý světový válečný konflikt, který se potáhne příštích 6 let a na jehož konci bude více než 60 milionů obětí. Snímek se mi velmi líbil, v určitém úhlu pohledu my to také připomínalo dílo předního německého spisovatele E.M. Remarqua "Na západní frontě klid", kde hlavními hrdiny byli rovněž mladí muži, kteří v podstatě bezprostředně po maturitě byli mobilizování do první světové války, a bojovali v zákopech na francouzském území, tedy na západní frontě. I zde vlastně máme generaci mladých lidí, která byla zdecimována hrůzami světové války a drtivá většina z nich na francouzských bojištích zemřela. A ti, kteří zázrakem dokázali přežít, byli stejně válkou poznamenáni natolik, že jakékoliv začlenění a aklimatizace do nově formující se společnosti byla takřka nemyslitelná.

Vynikající epizoda mapující Einsteinovu strastiplnou cestu za dosažením svých snů a cílů. Setkáváme se zde i s dalšími fyzikálními velikány své doby, mj. Marii - Curie Sklodowskou, která objevila nový chemický prvek "Radium". Tato epizoda není ovšem zdaleka pouze o Einsteinových geniálních myšlenkách, ale i o rodinných peripetiích s nimiž se Albert musel coby mladý rodič se svou manželkou Milevou Maričovou potýkat. Samozřejmě musíme to chápat tak, že byla jiná doba, ale upřímně mě velmi překvapilo, že u Milevy nebyla coby u matky Einsteinova dítěte žádná mateřská zodpovědnost, že sice chtěla být svému choti oporou, ale úplně jinou, než jakou si ji představovala Einsteinova matka. Byl jsem doslova překvapen tím, jak si snad Mileva myslela, že přijede Albertova matka a ta místo nich vyřeší veškeré jejich starosti s péčí o dítě a s chodem domácnosti. Einstein pochopitelně mezitím usilovně pracuje na patentovém úřadě, tato monotónní činnost ho ovšem vůbec nenaplňuje. Současně rozvíjí své geniální myšlenky tak, aby oslovil co nejširší odbornou veřejnost a získal si tak světový ohlas a uznání na poli fyzikální vědy a samozřejmě také lepší pracovní pozici odpovídající jeho inteligenci, znalostem, odbornosti a neuvěřitelnému talentu. Právě na konci této epizody Einstein seznamuje své okolí se svou převratnou myšlenkou "Teorií relativity". Zdá se, že jeho život se konečně začíná ubírat tím nejlepším možným směrem a skvělá kariéra na sebe nenechá dlouho čekat. Sledování tohoto dílu bylo pro mě nesmírně poučné a inspirující zároveň, podle mého názoru je ovšem nezbytné, aby divák pořadu věnoval zvýšenou pozornost, dokázal se nad danou problematikou zamyslet a samozřejmě mít také alespoň elementární znalosti o Einsteinově díle, o jeho přelomových myšlenkách a samozřejmě věděl něco také z jeho soukromého života v historických souvislostech. Je podle mého soudu naprosto pochopitelné, že zejména laická veřejnost nebude zcela rozumět tomu, co tím chtěl autor (Einstein) vlastně říci. To však není vůbec neobvyklé, protože i celá řada lidí, kteří se fyzice profesně věnují, nerozumí, a vlastně ani nemohou rozumět všemu, co tento geniální vědec fyzice přinesl. Takový člověk se rodí možná jednou za tisíc let, a jak jsme mohli sledovat v předchozích epizodách, tak Einstein vskutku svému oboru, své fyzikální vášni zasvětil v podstatě celý svůj život a své myšlenky dokázal představit v praktickém životě. Nebyl žádným prachobyčejným teoretikem, měl skvělou představivost a dokázal svým nadšením vzbudit zájem i u ostatních. Z tohoto úhlu pohledu je podle mě škoda, že se na základních a středních školách z fyziky stalo jen jakési "nutné zlo", přes které je potřeba se dostat, a že fyzika byla degradována jen na obyčejné memorování se vzorečků nazpaměť, aniž by student opravdu dokázal pochopit to meritum věci a aplikovat ho v praxi. Zcela určitě i fyzika je předmětem, který si svou pozornost zaslouží a určitě může a vlastně měla by být studentům představována mnohem zajímavěji a praktičtěji, než jak k tomu přistupují někteří kantoři.

Výborný TV snímek v režii Milana Lasicy, v němž si ústřední dvojici zahráli Zdeněk Svěrák a Jaromír Hanzlík. Tento snímek jsem viděl vůbec poprvé, nikdy jsem o něm předtím ani neslyšel a musím konstatovat, že to bylo opravdu velmi povedené, velmi vtipné dílo, plné nenuceného a současně i inteligentního humoru, na který jsme od Zdeňka Svěráka a jeho kolegů z Divadla Járy Cimrmana zvyklí. Velmi vtipné byly zejména scény, kdy se advokát Morgenhall (Zdeněk Svěrák) připravuje společně s odsouzeným vrahem Fowlem (Jaromír Hanzlík) na obhajobu a zvažují všechny alternativy, které mohou u soudu nastat i s ohledem na to, jací svědkové se k soudu dostaví. Vskutku jsem se při sledování této inscenace velmi dobře pobavil,a protože mám cimrmanovský humor velmi rád, nemůžu hodnotit jinak než plným počtem bodů.

Velmi jsem se na tento pořad těšil, protože jsem viděl i předchozí dvě vydání tohoto cyklu, která vztahovala k našim zlomovým, tragickým "osmičkovým" výročím, a musím konstatovat, že jak únorový komunistický převrat 48, tak srpnová okupace 68 byla vskutku velmi podrobně a velmi dobře zpracována, vhodně prokládána postřehy fundovaných osobností z oblasti historie, vojenství, politiky ale rovněž i pamětníky, kteří tragické události naší historie prožili na vlastní kůži. Proto jsem se těšil na to, až Česká televize nabídne divákům zpravodajství, které zobrazí náhled do zlomových historických okamžiků, které vyústily až k Mnichovskému diktátu a tedy i faktickému konci naší prvorepublikové svobody a demokracie. Ačkoliv jsem byl dosud přesvědčen o tom, že základní znalosti o této problematice mám, po zhlédnutí tohoto pořadu jsem se ujistil v tom, že je stále dost věcí, které jsme třeba předtím vůbec nevěděl, a proto mi přišlo vydání tohoto cyklu nesmírně poučné a přínosné. Všichni zcela určitě víme, že českoslovenští zástupci nebyli k jednání o Sudetech vůbec přizvání, a že bylo o našem osudu rozhodnuto bez nás a proti nám. Jenom mě velmi zaujalo a musím se přiznat, že to pro mě byla nová informace, s jakým opovržením v Německu jednali s československými zástupci, jmenovitě s Hubertem Masaříkem a velvyslancem v Berlíně Vojtěchem Mastným, kteří se v podstatě k veškerému dění nesměli vůbec vyjadřovat, byli po celou dobu hlídáni gestapem a rozhodně s nimi nebylo zacházeno jako se svobodnými lidmi. Naopak, ta situace mi velmi připomínala rok 1968, kdy československé politické špičky v čele s Dubčekem byly násilně internovány k "jednání" do Moskvy a následně přinuceni podepsat potupné Moskevské protokoly. Moc se mi líbilo obrovské odhodlání československého národa, s jakým enthusiasmem přijal mobilizaci, že byl připraven svoji vlast bránit stůj co stůj a to i v době, kdy již bylo jasné, že nás spojenci nepodpoří a že zůstaneme ve svém boji zcela osamoceni. Musely to být vskutku velmi těžké chvíle nejen pro občany naší země, kteří žili v pohraničí a ze dne na den se z nich stali vyhnanci ve vlastním státě, ale zrovna tak i pro příslušníky armády, členy bezpečnostních sborů, kteří museli opustit své pevnosti a v neporušeném stavu je přenechat Hitlerovi. Nutno podotknout, že Československo se v období první republiky pyšnilo rozvinutým zbrojním průmyslem, a ve vývozu zbraní patřilo ke světové špičce, kdy bylo třetím největším exportérem. Vskutku velmi dobře zpracovaný, velmi poučný pořad, protože donutí diváka se nad danou problematikou hlouběji zamyslet a možná si i uvědomit, že naši předkové museli čelit daleko větším starostem a osobním tragédiím, než kvůli kterým jsme my schopni se rozčilovat v dnešní době.

Opět vynikající a velmi silná epizoda, v níž se Albert setkává se svým umírajícím otcem, a dialog mezi těmito dvěma muži opravdu stojí za to.Albert nyní skutečně poznává, jak moc jej jeho otec miloval a miluje, že mu přeje štěstí v jeho životních cestách a věří tomu, že jeho syn je schopen to ve své kariéře daleko dotáhnout a třeba i obdržet Nobelovu cenu (což jak víme se v budoucnu opravdu stane). V osobním životě zažívá mladý génius zatím jednu peripetii za druhou a vše vyústí smrtí prvního potomka, kterého čeká se svou ženou Milevou. Snaží se najít i odpovídající uplatnění ve svém oboru, ale zatím se mu jeho geniální myšlenky nedaří prodat. Přijímá místo na patentovém úřadu. Těším se na další díly, tento projekt je opravdu velmi zajímavý a poučný.

Tento komediálně laděný snímek si myslím byl docela povedený,a bezesporu tomu velmi pomohlo i velmi hvězdné obsazení v podobě Boguslawa Lindy, Artura Źmijewskeho, Wojciecha Pokory, Agnieszky Wagner a celé řady dalších polských hvězd. Myslím si, že se rovněž sluší připomenout, že tento snímek je volným pokračováním filmu Janusza Majewskiho z roku 1985 C.K. dezertéři, který je jakousi polskou variací na Dobrého vojáka Švejka spisovatele Jaroslava Haška. Myslím si, že je dobře, že i takové filmy mají v polské kinematografii své místo, i když komedie dle mého názoru rozhodně není tím primárním žánrem, který je pro polský film charakteristický. Kdybych měl k tomuto filmu připojit nějaké porovnání, patrně první filmy, na které bych si bez dlouhého přemýšlení vzpomněl, by byly satiricky laděné snímky o Sedmé rotě, které jsou rovněž situované do období II. světové války, na území okupované Francie, ale to směřování a ta myšlenka je velmi podobná - boj proti německým okupantům, snaha jim co nejvíce znepříjemnit jejich další postup, nejrůznější sabotáže, provokace i odbojové akce většího charakteru proti nenáviděnému nepříteli. Zkrátka takový snímek, který ani nenadchne ani neurazí.

No, upřímně řečeno, mě se tento film příliš nelíbil a docela mě i překvapuje relativně vysoké hodnocení recenzentů. Samozřejmě, že pod komedií si asi každý představí něco trochu jiného, ale tohle mě tedy opravdu moc neoslovilo. Téma je bezesporu zajímavé - cestování v čase, ale to zpracování z mého pohledu už tak slavné nebylo. Polští režiséři již několikrát velmi zřetelně ukázali, že ve zpracování vážných, zejména historických látek jsou skutečnými mistry, a to zdaleka nemluvím pouze o Andrzeji Wajdovi, nebo Agnieszce Holland. Co se ale týče žánru komediálního, tam už to dle mého soudu až tak slavné není. Dokonce jsem toho názoru, že zde se tvůrci úplně zbytečně degradují na úroveň ne příliš povedených televizních satir a sitcomů a to je dle mého názoru velká škoda. Možná jsem od toho měl až příliš velká očekávání, protože jsem si myslel, že by to mohlo být podobné např. úspěšné české sci-fi komedii Jindřicha Poláka "Zítra vstanu, a opařím se čajem". To se ovšem nestalo ani náhodou. Hlavní dvojice Mela a Przemek je mi krajně nesympatická, zejména pak Mela v podání Magdaleny Graziowske, která zde naprosto přehrává, dělá ze sebe hloupější než ve skutečnosti je a Przemkowa postava upřímně také není žádné velké terno. Ten humor mi přijde až příliš nucený a v některých okamžicích je to úplně mimo. Jediné, co hodnotím jako pozitivum, je postava Fuhrera A. Hitlera v podání výborného Roberta Wieckiewicza. Jinak těch pozitiv tedy bylo jako šafránu. Ale bezesporu se najde i mnoho hodnotitelů, kteří budou mít na věc opačný názor, který je radno respektovat.