majky19

Moc hezký a příjemný dokument věnovaný životu a tvorbě sourozenců Ulrychových.

Moc hezká půlnoční mše a současně i důstojná pieta.

Snímek Oppenheimer vzbudil obrovský divácký ohlas a upřímně, není se vůbec čemu divit. Tento film je opravdu strhující, dramatický, napínavý, vzbuzující u diváků silné emoce a filmového nadšence doslova pohltí. I když film trval skoro 3 hodiny, rozhodně ta podívaná stála za to, i když podruhé bych už takový maraton asi znovu neabsolvoval. Snímek nám v podstatě nabízí tři roviny, jednu, která mapuje Oppenheimerovu minulost, a sledujeme zde důležité okolnosti, které v konečném důsledku vedly ke konstrukci jaderné bomby, a to na pozadí nejen Oppenheimerových myšlenek a vizí, ale i v oblasti osobní, která s tím úzce souvisela, protože jeho okolí bylo s tímto děním bezprostředně propojeno. A ty další dvě roviny se nesou v duchu intrik zejména ze strany vědce a kandidáta na senátora Lewise Strausse a výslechů, kterým byl Oppenheimer a jeho nejbližší spolupracovníci, přátelé a rodina v poválečném období v období mccarthismu podrobeni. Osobnost Oppenheimera bezesporu rozdělila a možná i nadále rozděluje lidi na dva tábory. Na ty, kteří ho považují za hrdinu, který díky zkonstruování jaderné bomby ukončil další pokračování druhé světové války a umožnil na delší čas období relativního, a to je nutno zdůraznit, relativního míru, protože různé typy válek pokračovaly a pokračují v podstatě až do dnešních dnů, byť naštěstí ne v rámci celého světa. A pak tu máme druhý tábor, který může Oppenheimera odsuzovat, že aplikaci, resp. svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki zaplatily životem statisíce nevinných lidí, kteří zemřeli buď okamžitě, nebo se postupně "rozkládali" v důsledku radioaktivního ozáření. Ať tak či tak, tento vynález byl přelomový, a ať chceme nebo ne, jednoznačně přispěl k tomu, že skončila druhá světová válka. Herecké výkony byly famózní, Cilian Murphy i Emily Blunt v rolích Oppenheimerových byli skvělí a přesvědčiví a byla to skutečně jedinečná podívaná. Samozřejmě jde o velice náročnou a komplikovanou problematiku, která i po shlédnutí tohoto snímku jistě diváka donutí k zamyšlení a možná i studiu dalších souvislostí, ale musím říct, že snímek je vskutku vynikající a je skvělé, že si k němu nachází cestu fanoušci v podstatě všech věkových kategorií. I když ve snímku vystupuje dle mého názoru až příliš mnoho postav, a divák se v tom může snadno ztratit, myslím si, že i přesto je snímek poměrně srozumitelný a to jak pro laika, tak pro odborníka. Ve filmu je rovněž velmi dobře poukázáno na to, že i když jste svým způsobem jedinečný a geniální, sám nikdy nezmůžete nic. I proto je zapotřebí mít kolem sebe kvalitní kolektiv lidí, s nimiž ty myšlenky a ideály uvedete v život a díky společnému úsilí dojdete (nebo také třeba ne) k úspěšnému cíli. A myslím si, že to byl i případ Oppenheimera. Ačkoliv ve snímku byla řada scén, které ve mě vzbudily silné emoce a které ve mě svým způsobem rezonují ještě teď, zaujala mě zejména scéna v samém závěru, kdy je odtajněn obsah rozhovoru mezi Oppenheimerem a Albertem Einsteinem. Když Einstein předjímá, že Oppenheimer se dočká spravedlnosti, získá si znovu úctu a respekt, kterou si zaslouží, bude mu předána medaile, a všichni mu budou gratulovat a obdivovat ho. Bude to ale jen proto, že z toho sami budou cítit nějaký vlastní prospěch, nějaký vlastní profit. To si myslím, že tahle scéna byla velmi příznačná a dokreslující to, že lidé mají různé charaktery, které se vlivem různých a často kritických událostí mění, a bohužel ne často k tomu lepšímu. Film Oppenheimer hodnotím jako skvělý snímek, a oceňuji jej solidními 80 %. Přejme si jen, aby relativní mír, který zatím ještě máme, nám vydržel, a aby pánové, kteří tak rádi vyhrožují použitím jaderných zbraní, se nejprve zamysleli sami nad sebou a zejména nad tím, co by to znamenalo pro lidstvo, a tedy i pro ně samotné.