majky19

Upřímně řečeno mám z tohoto snímku smíšené pocity. Ačkoliv jak název sám napovídá, má být snímek věnován osobnosti Františka Kriegla a jeho statečnému činu, ke kterému se nikdo jiný z intervenovaných představitelů KSČ neodvážil, přišlo mi, že jeho postava byla ve snímku bohužel spíš okrajová a upozaděná a daleko větší pozornost byla věnována triumvirátu Svoboda-Dubček-Husák. Zejména pak postava Husáka mi přišla v tomto případě až příliš protěžovaná, přičemž jeho osobnosti a jeho "kariéře" by spíš slušel samostatný film. Ale nutno dodat, že uvedený triumvirát byl herci ztvárněn výborně, velmi se mi líbil výkon Aloise Švehlíka v roli prezidenta Svobody, Daniela Heribana v roli Dubčeka a nakonec i Adrian Jastraban, ačkoliv dosud v historických snímcích ztvárňoval primárně Dubčeka, tak zde se velmi dobře vypořádal i s rolí Gustava Husáka. Jak však říkám, myslím si, že postavě Františka Kriegla zde bylo věnováno skutečně velmi málo prostoru, jeho osobnost a statečný čin by si jistě zasloužil více pozornosti, ale to už záleží na úhlu pohledu. Ačkoliv na osobnost Františka Kriegla můžeme nahlížet jakkoliv, je potřeba ocenit jeho čin, protože prokázal obrovskou statečnost v době, kdy odvaha v žádném případě nebyla levná, a svým gestem si dokázal zachovat rovnou páteř a svým způsobem odčinit i pochybení, jichž se dopustil v těch předchozích letech rané éry komunismu.  Je smutné, že stále i po těch více než 55 letech od Operace Dunaj náš národ není poučen z historie, a do nejvyšších pater politiky volí lidi, kteří byli oddanými sluhy tohoto zrůdného režimu, schvalovali okupaci a oddaně sloužili socialistické vlasti, A je docela k zamyšlení, že lidé o těchto skutečnostech vůbec nepřemýšlí, a takové lidi volí do nejvyšších ústavních funkcí. Jak by se na tohle František Kriegl asi díval?.... Ačkoliv mě snímek nezaujal tolik, jako epizoda TV filmu z cyklu České století od režiséra Roberta Sedláčka, která byla po všech stránkách srozumitelnější a propracovanější, v žádném případě tento film nehodnotím jako propadák, a dávám mu velmi solidních 60 %.

Skvělý dokument věnovaný vynikajícímu českému herci Jaromíru Hanzlíkovi k jeho významnému životnímu jubileu. Tento medailon je velmi dobře zpracovaný a je to z mého pohledu takové důstojné ohlédnutí za skvělou filmovou a divadelní kariérou p. Hanzlíka. Když se člověk podívá, co všechno Jaromír Hanzlík natočil v televizi, ve filmu a kolik divadelních rolí (nutno podotknout že hlavních) ztvárnil, tak to opravdu musí i nezaujatý divák hluboce smeknout. Kromě divadelních a filmových ukázek jsou zde i postřehy jeho přátel, kolegů i členů rodiny a jsou zde zmapovány nejen stěžejní okamžiky jeho herecké kariéry, ale i momenty z naší historie, které se pochopitelně významně zapsaly i do kulturní branže - viz např. zkoušení Hamleta. Rád sleduji tyto životopisné dokumentární filmy a musím říct, že tento je opravdu velmi kvalitně zpracovaný a je to více než důstojné směrem k tak skvělému herci, kterým Jaromír Hanzlík bezesporu je. Navíc to nejen v mládí byl ohromný sympaťák a i stále i v pokročilejším věku je to velmi noblesní a kultivovaný člověk s jiskrou v oku. Alespoň tak na mě v tomto dokumentu působil. Přeji Jaromíru Hanzlíkovi k významnému životnímu jubileu všechno nejlepší, hlavně pevné zdraví, štěstí, spokojenost, dobrou životní pohodu a ještě mnoho spokojeně prožitých let.

Pokud nic jiného, tak konečně aspoň slušná, kultivovaná debata bez urážek a napadání, tak, jako tomu bylo v podstatě ve všech předchozích případech. Ze všech těch duelů před druhým kolem, tento vypadal asi nejlíp. Ať to dopadne jakkoliv, tak oceňuji, že se oba protikandidáti dnes k sobě chovali vesměs slušně, moc se neosočovali a ten duel svým způsobem byl i konstruktivní. Je to smutné, kolik nenávisti a negativity se vždycky kolem voleb strhne, a přejme si, až tento blázinec v sobotu skončí, ať se zase všechno vrátí do normálních kolejí.

No, co se týče kandidátů, tak letos opravdu žádný zázračný výběr, a zřejmě to bude volba mezi špatným a ještě horším.

Suché a neupřímné.

Krásné a poučné.

Opravdu velmi zdařilé drama, ve kterém excelují Trine Dyrholm v roli Anne, a Gustav Lindh v roli jejího nevlastního syna Gustava. Jedná se zde o téma, které filmaři rozhodně nezpracovávají každý den, a je potřeba říci, že v tomto případě se jedná vskutku o velmi dobrý počin. Není zde v podstatě jediná postava, s níž by divák nějakým způsobem jednoznačně sympatizoval, a nedá se ani přesně říct, kdo je kladná a kdo je záporná postava tohoto příběhu, protože svým způsobem jsou v konečném součtu všichni zúčastnění oběťmi nějaké zrady. Ať už se jedná o Petera, kterého zradí manželka Anne, která naváže poměr s jeho synem, ať se jedná o samotnou Anne, která se stane obětí své vlastní lži, kdy ani pod tlakem nepřizná svou nevěru a intimní vztah s Gustavem, a v neposlední řadě je zde samozřejmě Gustav, který tíhu této situace není schopen ustát a jeho život končí tragicky. Ačkoliv se jedná o velmi závažné téma a smutný příběh, musím říct, že ve mě vyvolal velmi silné emoce, a donutí svým způsobem diváka k zamyšlení, kam až může lidská lehkomyslnost, zrada a intriky v konečném důsledku zajít. Trine Dyrholm v roli Anne byla opravdu vynikající, a kdyby mě sváděla taková krásná a zralá žena, asi bych se také jako Gustav neovládl.... Snímek byl velmi dobý a hodnotím ho na 80 %.

Tak tohle bylo opravdu velmi povedené. Myslím si, že snímku maličko uškodila nebývale dlouhá stopáž, ale i tak se jedná o vynikající film, mapující stěžejní okamžiky kariéry rokenrolového krále Elvise Presleyho. Oba protagonisté v titulních rolích, jmenovitě Austin Butler v roli Elvise, a Tom Hanks v roli proradného manažera, plukovníka Toma Parkera se zhostili svých úloh znamenitě, a výsledkem je vskutku skvělá podívaná. Sledujeme zde nejen raketový vzestup Elvisovy hvězdy, ale i jeho pády a peripetie, s nimiž se během své kariéry musel také umět vypořádávat. Sledujeme zde mj. jeho obdiv k černošské hudbě, potažmo B.B. Kingovi, který jeho kariéru rovněž velmi ovlivní. Registrujeme zde peripetie, s nimiž se mladý Elvis musel potýkat zejména díky svého exhibicionismu, který takřka pravidelně předváděl na svých koncertech, přičemž tyto kreace fanoušci (a hlavně tedy fanynky) milovali, ale politická scéna naopak nenáviděla a dávala to Elvisovi často pořádně najevo. Nesledujeme zde ovšem cestu plnou úspěchů, ale i osobní prohry a tragédie, když se např. Elvisova matka postupně upije k smrti a Elvis se z této rány v podstatě nikdy pořádně nevzpamatuje. Krátce zmíněna je zde i jeho služba vlasti v Západním Německu, konkrétně ve Friedbergu, kde se seznamuje i se svou budoucí ženou Priscillou. Tím, jak Elvis stoupal v žebříčku popularity, se stal postupně mj. nejlépe placeným hercem Hollywoodu, a jeho osobnost se začala dělit do několika kategorií - Elvis rebel, Elvis hvězda, Elvis marketingový produkt. Když je svého času jeho kariéru na určitém ústupu, (v čase "beatlemánie"), hledá cesty, kterými by se mohl vydat dál. Na pozadí těchto momentů se samozřejmě dějí i důležité historické momenty nejen v kontextu Spojených států, ale i celosvětově, kdy je při atentátu v Dallasu zavražděn prezident Jack Kennedy. Elvis rovněž touží o koncertním turné za mořem, namísto toho ovšem na popud svého manažera Parkera zpívá v hotelu International. Uspořádáno je rovněž turné po 15 městech USA, které má rovněž nebývalý úspěch, je organizován i satelitní koncert, který je přenášek do mnoha států světa, a Presley je v tomto směru rovněž průkopníkem. Ovšem úplně všechno šťastné není, a při jeho oddanosti hudbě a publiku je zanedbávaná a přehlížená zejména rodina, přičemž Elvise opouští jeho žena i s dcerkou. Elvis si postupně vytváří závislost na prášcích i alkoholu a začíná se ve svém světě ztrácet a postupně chřadnout. Vyvrcholí to jeho zdravotním kolapsem a následným rozchodem s manažerem Parkerem, o němž zjišťuje, že je podvodník, který ho dře z kůže a vydává se za někoho, kým vlastně ve skutečnosti vůbec není. V podstatě až na samém konci filmu Elvis i po rozhovoru s domnělým plukovníkem Parkerem zjišťuje, jaký z něj všichni po celou jeho bohatou kariéru měli profit a jak na něm "rejžovali" všichni, dokud to šlo. Ačkoliv byl Elvis již ke konci svého velmi mladého života velmi zesláblý, opotřebovaný a zničený všemi okolnostmi i divokým životním stylem, tak je úžasné, s jakým odhodláním, úctou a láskou k posluchačům odzpíval své poslední vystoupení. A ta závěrečná scéna je jedním slovem úchvatná. Ostatně jak to bylo i uvedeno v závěrečných titulcích "Král zemřel, ale jeho vliv trvá dál". Tolik tedy pár slov k samotnému snímku, a nyní tento film uzavřeme. Snímek Elvis mě velmi oslovil, a opět jednoznačně ukázal, že lidé, kteří mají úspěch, kteří žijí na první pohled pohádkový a ničím nenarušený život, tak jsou také jenom "obyčejní lidé", kteří mají svoje chyby, své starosti a problémy, s nimiž se každý z nás potýkáme dnes a denně. Současně rovněž velmi záleží na tom, kým se obklopujeme, koho si pustíme k tělu a jak náš život tito lidé obohatí (jak v pozitivním, tak negativním smyslu). A také tento film mj. ukázal to, že úspěch a sláva je jenom jedna z mnoha proměnných, které se v životě populárních a společensky známých lidí vyskytují. Zkrátka, že nic není a ani nemusí být tak ideální a skvělé, jak se to na první pohled může jevit. Tento film byl opravdu velmi kvalitní, slušela by mu možná trošku kratší stopáž, ale ani tak to diváka v žádném případě nebude nudit. Snímek hodnotím na 80 %.

Z mého pohledu se jedná o velmi dobrý a povedený film, který byl současně celovečerním debutem režisérky Ireny Pavláskové. Docela je překvapující, že tento film, který je plný negativismu a v plné nahotě ukazuje v podstatě to nejhorší, co v lidech je, tak že tento snímek byl vůbec cenzory povolen. Ale přece jenom, revoluce byla už blízko, takže i cenzura již nebyla zřejmě tak rázná... V každém případě je nutné ocenit výběr herců, a to nejen v titulních rolích, ale i v těch menších, zato však neméně důležitých. Výkon Ivany Chýlkové v roli Dany byl jedním slovem ohromující, a myslím si, že pí. Chýlková je v současné době zcela po právu jednou z nejlepších českých hereček, které mají na kulturní scéně v podstatě neotřesitelnou pozici. Ztvárnila celou řadu výborných filmových, televizních a seriálových rolí a v podstatě všude, kde se objevila, tak excelovala. A o tomto filmu to platí zrovna tak. Samozřejmě že jsou místa, která působí až absurdně, např. fingovaná, řekněme až recesistická svatba s Milanem (Karlem Rodenem), ale kdo viděl Kolju od Jana Svěráka, tak toho už asi nic nepřekvapí. V každém případě ta proměna z celkem nevinné, nesmělé a neatraktivní dívky, (nebál bych se použít příměr ošklivého káčátka) v takou semetriku, manipulátorku, která se vůbec ničeho neštítí, tak to je opravdu silné kafe. A nejsmutnější na tom je, že takových lidí běhá všude kolem nás celkem dost, a na první pohled je ani vůbec nemusíme poznat. V tomto směru je důležité umět si zachovat zdravý selský rozum, dávat si pozor na to, s kým se stýkám, nevycházet každému ve všem beze zbytku vstříc, ale naopak se snažit udržet si přirozený odstup a nadhled. Často to totiž dopadá tak, že když manipulátorovi vyjdete vstříc a nabídnete mu pomyslný prst, tak vám ukousne celou ruku. A čím víc dobré vůle a ochoty prokážete, tím víc po vás ještě bude požadovat. A nakonec se všechna ta dobrá vůle, ochota, vlídnost obrátí tvrdě proti vám. A to si myslím, že tento film ukázal velmi důsledně. A samozřejmě je důležité také nedávat na první dojem, protože lidé se vyvíjejí (a ne zrovna vždycky k lepšímu) a nejlépe člověka poznáte ne v období, kdy je všechno ideální, bezproblémový ale přesně naopak, tedy v krizi a zátěžových situacích. Snímek se mi velmi líbil a hodnotím ho slušnými 80 %.

Musím říct, že na tento film jsem se velmi těšil, už zveřejněné trailery na mě udělaly dobrý dojem a měl jsem od tohoto filmu poměrně vysoká očekávání a ta byla beze zbytku naplněna. Slovy Jana Kollera v tom památném rozhovoru s Vaškem Tittlebachem: "Byl to krásný zážitek a bylo to vyšperkovaný". Je to opravdu unikát, jak se Honza Koller dokázal prosadit, a dostat se ze Smetanovy Lhoty do profesionálního fotbalu, nejprve tedy do sparťanského béčka a následně i do A týmu. I přes nesnáze a ústrky, které ho následně ve sparťanském áčku potkaly, zejména v souvislosti s Horstem Sieglem, se mu podařilo všechny nepřízně osudu zlomit, klub zřejmě ve správný čas opustit a vydat se na zkušenou do zahraničí. A právě zde se začíná psát fenomenální příběh českého Honzy, který i přes veškeré počáteční problémy a peripetie se nevzdává, a i navzdory pochybnostem všem kritikům zavírá ústa a postupně ukazuje, jaký potenciál v něm vlastně je. Navíc se zlepšuje zápas od zápasu a stává se klíčovým hráčem, což předvede zejména hned na začátku zahraniční anabáze v Lokerenu a následně i v Anderlechtu Brusel. Jeho statistiky jsou ohromující, vévodí střeleckým tabulkám, sbírá cenu za cenou, a to nejen v Belgii, ale také coby nejlepší Fotbalista roku České republiky. Snímek evokuje nádherné emoce, jedná se o velmi zdařilý průřez Honzovou kariérou, kde sledujeme postupně všechny Kollerovy štace a významné okamžiky jeho fotbalového života. Nezapomíná se zde ovšem i na Kollerovu reprezentační kariéru, která byla rovněž ohromně úspěšná, o čemž svědčí fakt, že je jedná s 55 zásahy o nejlepšího střelce v historii české reprezentace, a upřímně moc nevěřím tomu, že tento rekord v dohledné době někdo dokáže překonat. I tyto mezníky jsou zpracované velmi hezky a přehledně a upřímně mě některé záběry alespoň na krátkou chvilku vrátily do bezstarostných dětských let, kdy jsme s mým otcem s nadšením sledovali každý zápas reprezentace, protože tehdy to ještě opravdu byla výborná podívaná, neboť naše mužstvo bylo tenkrát velmi silné a napěchované skvělými hráči, kteří byli navíc oporami ve svých klubech a byli tak tahouny i na té reprezentační úrovni. Člověk si najednou uvědomí, jak to krásné a bezstarostné období hrozně rychle uteklo a že realita toho dnešního světa už je zase úplně někde jinde (těžko říct jestli bohužel, nebo bohudík). Silné zážitky ve mě vyvolaly zejména záběry z evropského šampionátu v Portugalsku v roce 2004, které bylo ze strany české reprezentace to nejlepší, co přinesla "zlatá generace" pod vedením kouče Karla Brücknera, a v paměti dodnes zůstává (a určitě nejen mně) zejména ten fenomenální mač s Nizozemci, kde naši hráči dokázali nepříznivý vývoj zápasu otočit, a ze stavu 0:2 nakonec bylo ohromné vítězství 3:2. Tohle jsou zkrátka zážitky, na které se nezapomíná a které i dnes dokážou fotbalového fandu dojmout. Do dokumentu se podařilo zakomponovat celou řadu osobností, které byly pro Kollerovu kariéru stěžejní, a to nejen z okruhu jeho rodiny, ale setkáváme se zde i s jeho spoluhráči z reprezentace, s trenéry a spoluhráči z jednotlivých zahraničních angažmá, kde Honza Koller působil. Jediný, kdo mi v tomto dokumentu upřímně chyběl, byl reprezentační trenér Karel Brückner, který národní mužstvo dlouhou dobu vedl, a jehož výsledky patřily vůbec k těm nejlepším a fanoušci na ně jistě rádi dodnes vzpomínají již s určitou dávkou nostalgie. Reprezentační útočná dvojka Koller-Baroš byla svého času nezastavitelná, a není divu, že důležité zápasy stály a padaly právě na nich (viz právě třeba již zmíněné EURO 2004). Tohle už zřejmě dneska nikdo nepřekoná, ale rád bych se mýlil. Zkrátka a dobře, tento snímek je svým způsobem pohádkou o českém Honzovi, který dobyl fotbalový Olymp a i přes všechny ty velké úspěchy stále zůstal tím skromným a pokorným klukem ze Smetanovy Lhoty. A to je nejen v dnešní době velmi cenné, protože tyto dobré vlastnosti u lidí většinou buď vůbec nejsou a nebo postupně bohužel vyšumují do ztracena. Což je samozřejmě velká škoda. Tento film je zároveň svým způsobem poselstvím, že se člověk ani v nepříznivých situacích nesmí (nebo by se alespoň neměl) vzdávat, musí jít neúnavně a houževnatě za svým, a díky píli, poctivé práci, sebeobětování je možné dosáhnout kýžených cílů a výsledků. Hodnotím tento snímek jednoznačně stoprocentně a doporučuji zhlédnout všem, a to nejen fotbalovým fandům.