greeny

Co na tom, že Chrisův výstup naživo má své mouchy...Coldplay jsou jednoduše milí, skvěle se poslouchají a nelze jim upřít podmanivé melodie, což dokazují i na desce Mylo Xyloto, ke které navíc přidali show překypující barvami. Jednoduchý recept, jak vykouzlit úsměv na tváři.

Realisticky natočený strhující snímek o tom, jak lehce se ráj dokáže změnit v peklo. Při záběrech valící se masy vody a důsledků, jaké tsunami způsobí člověku doslova mrazí. Z filmu sice mírně vykukuje americká podbízivost a hra na city, avšak v únosné míře; objektivitu s ohledem na podobné katastrofy lze učekávat jen u dokumentů. Happy end je proto zde podle mého názoru zcela oprávněný a divák si při něm konečně oddechne.

Tenhle film mě pohltil. Možná proto, že teenagerovská léta mám za sebou, ale pořád v živé paměti. Možná proto, že během dospívání je každý svým způsobem looser a musí se s tím vyrovnat. Možná proto, že "we accept the love we think we deserve, no matter we are treaeted like we were nothing". Smutné, ale hezké...k pousmání.

Na jednu stranu bych chtěla ocenit neobvyklé zakomponování divadelní scény, která prostupuje celý film, ale ze začátku diváka spíš mate, stejně jako uvádění jednotlivých postav. Role Anny Kieře Knightley pasuje na míru. Její opravdovost však nevyvažuje odtažitost snímku, který by vás měl paradoxně emocionálně smést. Snad se ze mě nestal cynik.

Nemůžu se zbavit pocitu, že rozdělit Hobita na tři části byla chyba. Úvod do děje mi připadal zbytečně zdlouhavý a nezáživný. Napětí a akce se sice posléze dostavily, avšak na povrch vyplula hluchá místa a zbytečné lpění na detailech. I tak to byla příjemná podívaná. Nejen díky dechberoucímu Novému Zélandu, ale především kvůli Tolkienovu kouzelnému světu.

Konečně film o vztazích, který není uboze předvídatelný už po prvních deseti minutách - ona a on, jejich pohledy se střetnout....a pak to můžete s klidem přetočit na posledních deset minut, kdy si padnou do náruče a zvoní pohádky konec. Tenhle snímek je svým záhádným způsobem docela milou podívanou (na to, jak se hlavní hrdina trápí). Akorát bych vypustila kýčovitý konec....to že po létě přichází podzim, ví každé malé dítě...

Některé věci nezměníte, ani kdybyste se postavili na hlavu - jsou prostě dané. Xavier o tom ví očividně svoje, jelikož se mu podařilo docela umně zachytit vztah dospívajícího kluka a jeho potrhlé matky. Chvílemi se bytostně nenávidí, chvílemi milují a chtě nechtě nemohou žít spolu ani bez sebe. Dokonalá rozpolcenost. A doufejme i nadějný tvůrce...

Malheuresement, musím ubrat jednu hvězdu...první řady naprosto dokonalé, mají vtip a Barneyho hlášky rozhodně nezůstávají jenom v seriálovém prostředí...jenže...náhodou jsem nedávno zapnula TV a co nevidím? Stejní herci i prostředí jako v HIMYM, ale mělo to do něj na míle daleko...trapné písničky, zmatená grafika, prostřihy a v půlce zjistíte, že je to tak stupidně zamotané, že by to nerozluštil ani Sherlock Holmes...wtf? Navíc koncepce seriálu dle mého není schopna unést další a další série...proč prostě neskončili happilly ever after už po čtvrté řadě? Nebo to alespoň neuchopili jiným způsobem? Teď už je to spíš: legen... *silence*

Dneska jsem skoukla 100. díl (!) a musím se přiznat, že mě Big Bang pořád baví a snad ani bavit nepřestane...může za to hlavně Sheldon - stačí jeden jeho pohled nebo grimasa - a člověk se prostě musí smát :) Sedí mi i ostatní postavy - docela dobře se doplňují, což v kombinaci s lehkým humorem přináší úžasné oddechové pokoukání

Jeden z mých prvních oblíbených seriálů. Matně si vybavuju, jak mi ho mamka cca v pěti letech zakazovala, s tím, že není pro děti a nejspíš měla pravdu...tyhle kreslené postavičky šíří humor, který pochopíte až v určitém věku a přiznávám, že některé narážky mi nejsou jasné doteď (zvlášt ty na různé postavy, které evropanovi nic moc neřeknou)...každopádně poslední díly, sic jsou krásně barevné, ztrácejí šmrnc a člověk se u nich zasměje tak jednou, dvakrát...škoda, škoda...