Lykos

Překvapivě silné sdělení i přes zasazení do jediné místnosti a jistou schematičnost. Vynikající Šmeral, Dítětová, Cmíral, Růžek...vlastně všichni. Dialogy a monology zde pronášené mají obecnou platnost, můžete je s klidem zopakovat i dnes, po téměř šedesáti letech. A těch inštalatérů známe také všchni jistě dost..."Co kdybys Ty šel a já zůstal. Jednomu to přece musí vyjít."

K obsahu tohoto dílu se nemá cenu nějak zvlášť vyjadřovat, ale musím říci něco k osobě samotného Exnera. Michal Dlouhý by byl vizuálně nejdokonalejším představitelem kapináta Exnera ze všech, kteří se o to kdy pokusili. Jenže to by se to muselo natočit o deset let dříve. Navíc jsem na pochybách, zda tvůrci exnerovky vůbec někdy četli. Kdyby ano, tak by věděli, že kpt. Exner byl sice vždy a za všech okolností dokonale a čistě oblečen, a jeho oblečení bylo mírně výstřední, neboť se nebál barev, rozhodně nemohu souhlasit s tím, že tady Exner chodí vyšetřovat případy pomalu ve smokingu a všude, kam přijde, tam se všeho štítí, aby se neumazal. Tento Exner připomíná chováním spíš Hercula Poirota. Exner, když na to přijde, tak se v těch svých dokonalých hadrech pustí do jakékoliv špinavé práce (když tedy není zbytí). Není v žádném případě takto snobský, jak jej nastavil scénář. Exner si v hospodě dá klidně držkovou, pokud bude čerstvá. Exner má charisma a rošťácký výraz jako Vala, má nonšalanci Kodeta, drzej ksicht Heřmánka a dokonalou fazonu Petra Kostky. Exnerovi má být něco přes třicet let. Proto říkám, že Michal Dlouhý by byl vizuálně naprosto dokonalý představitel (má být světlovlasý se sklonem k tloustnutí, ale pořád ještě ve formě), jenže jako zfotrovatělý padesátník s rypákem nahoru toho moc jako Exner neuhraje. Samostatnou kapitolou je pak komické duo Vlček-Beránek, které je sice i v knihách mírným zdrojem humoru, ale spíš jde o takové vzájemné pošťuchování, než že by se chovali jako kreténi. Se zobrazením postav prostě nemohu, jakožto člověk znalý předlohy, souhlasit. Finanční situace tohoto Exnera by pak mohla být námětem na další díl (správně má mít sice auto veterána, ale jinak bydlí v garsonce v činžáku).

Zpočátku jsem považovala seriál za tak nějak běžně průměrný, ke konci ale ještě zeslábl. Rodinná linie s magořícím bratrem byla úplně nesmyslná a naprosto samoúčelná, ač po prvním dílu to vypadalo, že to bude to jediné zajímavé. Při druhém díle jsem se ale při jeho útoku na spoluvězně rozesmála, a zrovna tento moment asi autoři jako vtip nezamýšleli. Jinak toho v seriálu moc k pobavení nebylo. A všimli jste si také, že kdykoliv je někdo hlídán v nemocnici, tak uteče, nebo je zabit? Poslední dobou to vidím v každém druhém seriálu, člověk už tak nějak dopředu ví, že kdo je hlídán, ten nebude uhlídán. Režisér Renč chtěl prý návrat ke klasickým detektivkám šedesátých let. Myslím, že se mu podařilo spíš natočit tak něco na úrovni Malého pitavalu, ale bez humoru, bez sympatických detektivů a vlastně i bez jakékoliv detektivní práce. Abych tedy nebyla nespravedlivá, nastydlý Isteník občas něco na počítači vypátral, ale většina příběhů byla tak prostinká, že by stopáží stačil Večerníček. Většina dobrých detektivních seriálů těží z toho, že člověka zaujme i postava samotného detektiva. Tady jsme se prostě nic nedozvěděli o nikom z přítomných. Jelikož seriál nešel cestou vyšetřování jednoho složitého případu přes celou sérii, ale co díl, to případ, nedalo se samozřejmě čekat, že ty případy budou kdoví jak složité, ale přece jen trošku víc práce by si asi scénář zasloužil. Je to škoda, protože v podstatě všechny zúčastněné herce a herečky mám ráda a ty zločiny nebyly špatné, spíš způsob jejich vyřešení.