FosaCZ

Hlídač č. 47 mohl v tvorbě Filipa Renče znamenat symbolický odraz ode dna. To by ho ovšem nemohli zcela pohřbít někteří herečtí představitelé. A shodou okolností titíž, kteří dokonale potopili posádku raftu v předchozím Renčově filmu. A to už opravdu nelze považovat za náhodu. http://chromy.blog.idnes.cz/c/59965/Renc-c7.html

Anglické jahody jsou dokonale nefunkčním dílem, ve kterém nemá pořádný smysl ani samotný název. Leda, že by se tvůrci inspirovali u amerických Zlatých malin. V obou případech jde o bobule, které jsou spojovány s audiovizuálním odpadem. Pokud má tedy někdo potřebu prostřednictvím filmu autenticky prožít události srpna roku 1968, stále má jedinou možnost – sáhnout do filmového archivu, stejně jako to udělal Vladimír Drha. http://chromy.blog.idnes.cz/c/58237/Pachut-Anglickych-jahod.html

Zhlédnutí filmu Kdopak by se vlka bál od diváků vyžaduje větší míru odvahy, než jakou musela prokázat Karkulka při cestě lesem. Ačkoliv plakát působí celkem nevinně, film nabízí více napětí a přesvědčivých emocí než Anglické jahody a Hlídač č. 47 dohromady. Výsledky z kin (necelých 1 500 diváků za první víkend) však bohužel dokazují, že lidé se nikdy bát nepřestávají. http://chromy.blog.idnes.cz/c/60938/Kdo-se-boji-vlka-nesmi-do-lesa.html

Už jsme dlouho nezažil, aby mi všechny filmové postavy byly tak neuvěřitelně nesympatické jako v tomto případě. Vicky Cristina Barcelona je zkrátka jedno velké nic, co se vleče strašnou dobu, aby jeho hrdinové nakonec byli stejně nepoučitelní jako na počátku.

Práce na filmu trvaly pět let, ale scénář působí, jakoby vznikl za pár minut. Film drhne od počátečních vteřin a neuvěřitelně se táááááhne. Nejvíce ho podrážejí stupidní dialogy, které působi jako z večerníčku druhé kategorie. http://chromy.blog.idnes.cz/c/54582/O-koze-a-o-voze-ve-tretim-rozmeru.html

Česká kinematografie má konečně svůj „festivalový“ film, jemuž by nejvíce slušela noční televizní obrazovka. http://chromy.blog.idnes.cz/c/51565/Obstoji-Deti-noci-i-ve-dne.html

Meryl Streep řádí v nejoptimističtějším filmu posledních let, jehož největší předností je nedokonalý zpěv. http://chromy.blog.idnes.cz/c/45846/Thank-you-for-the-musical.html

Snít může každý. Ale pokud zavalitá panda touží po kariéře kung fu bojovníka, je zřejmé, že cesta k tomuto snu bude poněkud… těžká.Ačkoliv nejsem nadšencem kung fu žánru, ani nepatřím k těm, kteří se rozplývají nad pandími medvídky, musím uznat, že kombinace těchto dvou nesourodých elementů funguje překvapivě dokonale. A pak že náhody neexistují… http://chromy.blog.idnes.cz/c/41375/Kung-fu-sranda.html

Zatímco Bohdan Sláma nedávno tvrdil, že každý někoho potřebuje, Jan Prušinovský ve svém debutu František je děvkař hlásá, že každý se s někým potřebuje vyspat. http://chromy.blog.idnes.cz/c/39300/Frantisek-je-luzr.html

Za tento film by paní autorka měla vyfasovat hadr, aby mohla vytírat zvratky z podlahy kin, které tam po projekcích jejího výtvoru zbyly. Amaterismus čpí z každého záběru. Dabrowská by nedokázala vytvořit pořádný film ani kdyby měla k dispozici několikanásobně vyšší rozpočet. S tak neuvěřitělně špatným filmem by se člověk měl stydět hlásit na FAMU, natož jej uvést v kinech. Tomu se říká ODVAHA.