Dejna2

Po počátečním šoku se zvolna nechávám přenést do toho zvláštního světa, kde všechno už bylo odžito a aby se to dalo dál vydržet, musí se hledat další a další nezažité, nepopsané, vzrušující, dráždivé. Směs civilizačních deviací, kterou spatříte na plátně, může někomu připadat jednotvárná a trapná nebo naopak správně perverzní a vzácně homogenní. Přiznávám, že se řadím spíše ke druhé skupině. Na to, že je to zřejmě čistokrevné umění, není tenhle film nepřiměřeně dlouhý. Téméř naprostá absence hluchých míst, syrovost, neokoukané prostředí, zdánlivě normální postavy se svým absurdním pohledem na svět a žánrová nezařaditelnost - to jsou věci, kterými si mě tak trochu získal. Na druhé straně pach sociálního rozkladu a dekadence, na který jsem zvyklá i odjinud, mě tentokrát zcela přemohl, i když tento fakt nutno přičíst tvůrcům spíš k dobru. Ballard už je takový. Přestože pracuje s rekvizitami našeho každodenního života, nenajdete v něm skoro nic skutečného. Je to jen divadlo v kulisách naší doby, které v nejlepším případě zanechá prchavý dojem abstraktního obrazu. Použitý materiál: beton, krev a pomačkaný plech. A výborná kamera. A to, že běžná soulož už není co bývala a že přesně to, co jim chybí, je ruská ruleta s vlastními i cizími životy. Proto inscenují slavné automobilové havárie, proto objíždějí všechny bouračky v okolí a přitom kopulují a kopulují. Postupně mezi nimi přibývá ortéz, protéz, fixátorů a mrtvol, ale o to přece jde. Podle jednoho z hlavních hrdinů tak dochází ke sbližování člověka a strojů, všechny ty náhradní díly vedou k větší technokratizaci lidstva. Vzpomínám si, jak jsem tak seděla a dívala se na tu krev a soulože, viděla smějící se, odcházející, hlavou kroutící diváky, kteří čekali americký thriller s občasným odhalením poprsí hlavní představitelky a s neodololatelným hepáčem, seděla jsem a mrazilo mě, že někdo ukázal na toho Mr. Hydea v nás a najednou pochopila, proč jsou televizní noviny na Nově tak v oblibě a proč lidé v novinách čtou napřed černou kroniku.

Zejména scéna s kytarovým sólem patří k okamžikům, na které se nedá jen tak zapomenout.

Vzhledem k tomu, že je obsah napsaný velmi stručně a mně se to fakt moc líbilo, přidávám jeden netradiční: Napřed nám byl ten byt moc velkej. Rozhodli jsme se, že přijmeme podnájemníka – jmenoval se Hugo. Ale co s ním, když už tejden nevychází z pokoje? Alex teda vyrazil dveře a co nevidíme – Hugo leží na posteli mrtvej a vedle něho kufr peněz. Scéna jak ze špatnýho filmu. Policii by teď volal jen blázen. Prachy jsme schovali, ale co s Hugem? Už začínal smrdět. Tak jsme si střihli a los padl na Davida. Jakože to on ho rozřeže a zakope. Já jsem obstarala sanitku a zdánlivě bylo všechno v pohodě. Ale David byl potom nějakej divnej. Nebyla s ním sranda, nejedl, nepařil, hádal se s náma. A odstěhoval se na půdu! Udělal si díry do stropu, aby na nás viděl. Nevěřil už ani sobě. Nakonec nám ale zachránil život, když si ti dva přišli pro Hugovy prachy. Takovou ránu na solar, jakou jsem od nich koupila, jsem v životě neinkasovala. A David, když si pro něj přišli na půdu, je jednoho po druhým odkrouhl. Zakopali jsme je vedle Huga do toho našeho lesního hrobu, kterej se ale ukázal být příliš mělkej. A mezi náma už to taky stálo za pendrek. A když se v tom ještě ke všemu začaly vrtat švestky, řekla jsem si, že to nemá vejšku a koupila si letenku do Ria. Jenže než jsem se stačila tiše zdekovat, pohádali se ti dva tak, že Alex najednou skončil na zemi, přišpendlenej nožem k podlaze. Musela jsem ho přece bránit! Kdybych Davida nezapíchla, vrhnul by se určitě na mě. A to jsem nemohla riskovat. Ten kufr byl hrozně těžkej a já bych to letadlo možná nestihla. Naštěstí všechno vychází podle plánu. Do odletu zbývá ještě hoďka, tak se ještě naposledy podívám na svoje penízky – ááááááá...

Mile postmoderní film mých oblíbenců bratří Coenů, co do černosti nic si nezadající s jejich Millerovou křižovatkou. Pan Lundegaard potřebuje peníze. Neváhá proto nechat unést svou manželku v naději, že její prachatý tatínek zaplatí výkupné, o které se efektně šábne s únosci. Bohužel, únosci, které si vybral, nepatří k nejzkušenějším a průšvihy se jim rozhodně nevyhýbají. Proto místo hladkého průběhu celé události dochází ke komplikujícím okolnostem, konkrétně k výskytu několika mrtvých těl policistů i náhodných svědků, prolití několika litránků krve a objevení se šerifky Marge Gundersonové (Oscar pro Frances McDormandovou), která se v celé události začíná nepříjemně šťárat. Tato nastávající maminka nadevšecko milující jídlo a svého manžílka, úspěšně rozplétá nitky případu, nedbaje přitom na stále se zvyšující počet zesnulých, mezi než se řadí náhodní chodci, jeden z únosců, příbuzní oběti i sama oběť. Závěrem filmu se dozvíme, kam se dá zakopat kufr plný peněz, kdo vyhrál soutěž na třícentovou známku, co bylo v kufru páně Lundegaardova auta a jak se dá efektivně využít drtič dřeva.

Představte si pohádkový souboj dobra a zla v kulisách Hvězdných válek, přičemž zlo je tentokrát absolutní a ztělesňuje ho jakási odpudivá koule, která se řítí z hlubin vesmíru přímo k Zemi. Zapeklitá situace. A co horšího, ani atomovky nezabírají – zlo plodí zlo, které to absolutní pouze posiluje. Co dělat? Utéct není kam a celé lidstvo má zřejmě na kahánku. Ač to zní možná neuvěřitelně, i v takové situaci se najdou kolaboranti, a tak je nutné věnovat pozornost také jim. Jak tohle skončí... Francouzský film, který v mnoha ohledech strčil do kapsy i největší americké trháky té doby, vtipně použil jejich vlastních zbraní: primitivní zápletku, dokonalé triky, prezidenta, mimozemšťany a happy end. Představte si pohádkový souboj dobra a zla. Osekejte vše přebytečné a holou kostru obalte těstem, které nám umožňuje uválet současná technika. Držte pedál děje po celou dobu sešlápnutý až na podlahu a za vydatného natírání výtažkem z MTV a televizních reklam nechejte asi dvě a půl hodiny působit na obecenstvo. Podle potřeby dochuťte kořením z televizních reklam.

Po velmi slibném úvodu, který vypadal na požitek z volného vesmíru, následuje zrod dalšího zcela nesmyslného filmového monstra. Z nádherně čisté scifárny tvůrci vyrobili další hloupý paskvil. Za úvod a Sama Neilla dávám dvě, jinak by to byl u mě odpad.

Po dlouhé době se v tomto žánru jedná o klasickou detektivku.Spielberg ovsem zapomněl na to, že by do kina mohl přijít i neameričan, nebo osoba starší dvanácti let, a stvořil něco tak zoufale přímočarého a naivního, že to sluší snad jen Tomíkovi Krujzů. Přítomnost asi stopadesáti naznačených závěrů slabý scénář ještě víc rozmělňuje.Slušné trikové kulisy-doprava, obchody, identifikace možná stály za to trochu rozvinout, šetřila bych s humorem-i když kutálelící se oči tady ještě nebyly, řadu nelogičností pomíjím-byly nám přímočaře vysvětleny. Největší slabinu vidím v míchání žánrů- do scifi nám leze rodinný film s klasickým závěrečným pohledem na těhotné bříško-z toho se mně prostě chtělo-ještěže jsem měla žvýkačku.

Nezastírám, že cokoliv od P.K.Dicka na plátně mě velmi zajímá. Ne vždy je to povedené, ale Blade Runner se točil dlouho předtím, než PKD a jeho náměty přišly do módy. Někdo z recenzentů tady uvažoval o tom, co by asi PKD na film říkal, protože se uvedení filmu do kin nedožil. Pokud vím, tak minimálně scénář četl a byl jím nadšen - a nemýlil se. Vznikl nadčasový film, který podle mého názoru hravě obstojí i v současné konkurenci dokonalých triků, a který vyniká dokonalou atmosférou. Díky němu už od roku 1982 všichni víme, jak vypadá budoucnost.

Dala bych 5, ale bylo mně po filmu tak blbě, že za trest jim tu pětku nedám.Prostě cirkulálka v závěru s "zadkem k zadku" mě fakt dostala. A prášky na hubnutí jsem spláchla do záchodu. ( Ale vážně, kdyby nebylo trainspottingu, tak plný počet)